Červen 2011

Dům, který přestal být obyvatelný

Josef Chuchma

Jedenačtyřicet let po vydání německého originálu se českého překladu dočkala autobiografická próza Dům v Čechách ústecké rodačky Hanny Demetzové (1928–1993), která po únoru 1948 emigrovala, usadila se v USA, překládala z češtiny, spolupracovala s Rádiem Svobodná Evropa, byla manželkou známého bohemisty Petra Demetze. Jde o jímavý text, který však v nejmenším čtenáře nevydírá. Vypravěčka Helena Richterová, jejíž otec byl Němec a matka Židovka, v ich-formě memoárově informuje, co zažila ve třicátých a čtyřicátých letech jako dívenka a slečna.

Richterovi žili na východní Moravě, léto malá Helena trávila u prarodičů v severních Čechách, kde se pak na dědečkovy narozeniny sjíždělo široké, vesměs středostavovské, vlastní pílí hmotně zabezpečené příbuzenstvo. Pro hrdinku to byl rajský čas, jehož útěšnou cykličnost se zavedenými rituály autorka evokuje i ve stylu: „Ráno v den narozenin přicházívali gratulanti. Pan starosta se obvykle dostavil jako první.“ Změnu v pořádcích Helenka zprostředkovaně zachytí v hovorech mužů, kteří se dohadují, co udělat s akciemi, jaké prodat, které koupit. Víra ve stabilitu Československa je pryč. Dospělí jsou nervózní, rozzlobení, trudnomyslní. Helena přijde po prázdninách do školy a na zdi visí portrét prezidenta, kterého „nikdo neznal“. Demetzová ani jednou v románu nepoužije konkrétní dataci, nejmenuje politiky, ale historické události jsou dobře určitelné. Cykličnost nadobro zmizí a vypravěčka, její rodina a celé široké příbuzenstvo jsou smýkáni ději, které neměly obdoby.

Skutečná síla klidného vyprávění Hanny Demetzové – sled vzpomínek vede v jednom toku, bez dělení do kapitol, aniž je to na škodu přehlednosti textu – nastává, když se Helena a její rodiče nuceně přestěhují do Prahy. Helena pozvolna dospívá, bere rozum a vidí, jak se situace vyostřuje. Vztahy mezi lidmi se dramaticky proměňují, procházejí tvrdými zkouškami. Helena se zamiluje do německého vojáka, rodiče tím trpí, ale ona nemůže jinak. Autorka podává intimní a ovšem plastický obraz válečné Prahy s postupným utahováním šroubů.

Démoni, kteří byli probuzeni, zdevastovali staletí budované vazby. Když se Helena po válce navrátí do dědečkova domu, který mu byl Němci zabaven, najde ho zoufale zpustlý, nyní obývaný navrátilci z koncentráku, kteří jí ukazují předloktí s čísly. Oni nechápou, co ona tam pohledává, ona jim také dost dobře nerozumí, nicméně si dobře uvědomuje, že tenhle dům bude obývat už jen ve vzpomínkách.

Hanna Demetzová: Dům v Čechách. Přeložila Kateřina Lepičová, Sefer, 184 stran

(Respekt, www.respekt.cz)