Červen 2011

Politopatologie

Martin Komárek

Nejde o to, zda přežije vláda, ale zda to přežijí občané. Politika civilizačně zaostává za vývojem země. Šance na změnu je nepatrná. Současná krize není ničím novým, navazuje na nezodpovědné chování politiků v minulosti. Odposlechy, nakupování, udávání, podrazy - to jsou v Česku nástroje vládnutí.

Ve světě jsme nyní známi jako země, jejíž prezidenti kradou pera. Nápis Češi, nekraďte, který se po revoluci objevil v německých obchodech, od teď patrně bude zdobit salony, v nichž se kují mezinárodní dohody nedozírného dosahu. Je lepší, že jsme známi jako země, jejíž prezidenti kradou pera. Kdyby se cizinci zajímali o jinačí věci, než je kleptomanský klip, zkráceně kleptoklip, zjistili by, že jsme zemí, kde se politika dělá pomocí odposlechů, vydírání, nakupování a vzájemného udávání.

Výsledek včerejšího (14. 04. 2011 - pozn. red. CS-magazínu) jednání koalice: nedohodli jsme se, že se dohodneme, nebo viděno z druhé strany: dohodli jsme se, že se nedohodneme, je lhostejný. Politici jako třída, nejen tato vláda, stahují zemi k jiné než západní kultuře. Zatímco občanská společnost a většina sfér normálního života se zcivilizovala, politika degeneruje. Stává se civilizační brzdou. Ukazuje se, že ani dobré záměry (které měla kdysi tato vláda) nelze prosadit kvůli shnilému fungování politických mechanismů. Současná krize není krizí koalice, je krizí celé politické třídy. Politika neprorůstá jen s byznysem a případně bezpečnostní agenturou. Má polokriminální rysy.

Zatímco obecnou politikou se zabývá vědní obor zvaný politologie, naší patologickou politikou by se měl zabývat vědní obor politopatologie. Politopatolog musí vycházet z následujících axiomů: 1. Ústava a zákony platí pouze tehdy, když se to politikům hodí. 2. Občané jsou důležití pouze před volbami, a to ještě jen jako předmět marketingové kampaně. 3. Žádné peníze určené na tuto marketingovou kampaň a na další financování strany nejsou dost špinavé. 4. Když můžeš v politice něco koupit, kup to. 5. Když na to nemáš, opatři si peníze jakýmkoli způsobem. 6. Škoda každého podrazu, který jsi neudělal, lhostejno, zda proti soupeři, nebo stranickému kolegovi. 7. Co ti soupeři nebo kolegové nepovědí, dozvíš se z odposlechu. 8. Cokoli, co jsi kdy řekl, můžeš popřít s tím, že šlo o průhlednou mystifikaci.

Dnes posloucháme odposlech Kristýny Kočí. Chystala prý dlouho puč ve Věcech veřejných. Ona na to, že to byla „lehce doložitelná lež“ (varianta „průhledné mystifikace“). Nikdo se nikdy nedozví, co je pravda, nejspíš to neví ani Kristýna Kočí. Někdo se může na základě toho domnívat, že mladí lidé dělají v politice paseku. Tu však dělají i zkušení politici a jejich podržtaškové. O úplatcích a vyděračských praktikách se mluví (a téměř jistě ví) už dlouho. Případy Kořistky, Melčáka a Pohanky jsou bez nich těžko vysvětlitelné. Osobnostně patologické jednání jsme zažili i za minulé vlády. Vzpomeňme na poslankyni Zubovou. Politici Macek a Rath se prali. Ještě dříve jeden sociální demokrat (už zcela zapomenutý) zfackoval jiného (též zapomenutého), který nosil pak na krku okázale krunýř. Zeman a Klaus, politici dodnes považovaní za vážené, podvedli voliče takzvanou opoziční smlouvou. Ta navázala na první velký finanční skandál: ODS si vymýšlela sponzory a jiné dary nosili její emisaři v igelitových taškách. Později se metody mnohem zdokonalily. Takový Gross zázračně zbohatl i bez igelitky.

Nejde o to, vypočítávat všechny hříchy, které předcházely zbahnění současné koalice. Jsou to všechno symptomy jedné nemoci: Začíná poměrným volebním systémem, který neumožňuje důslednou kontrolu partají voliči. Pokračuje neúměrným vlivem byznysu na nevyzrálé a peněz lačné politiky. Pokračuje bezbřehým intrikařením. Hlavně je však živena nečinností policie a justice, které nedokáží politiky utržené ze řetězu kontrolovat. Ať už v příštích dnech vláda padne, nebo ne, změna se nerýsuje. Sociální demokracie si nyní výská. Aniž hnula prstem,má příští volby prakticky v kapse. Jenže trpí stejnými prohnilými praktikami jako koaliční strany.

Když tedy přijde s novým kabinetem, jak jinak než protikorupčním, dopadne stejně jako současní rytíři protiúplatkářského tažení. Dokud nepřijde krysař s kouzelnou flétnou a neodvede skoro všechny politiky ze země, nebude dobře. Zoufalí lidé žertují o tom, že jediná šance, jak zlidštit politiku, je dobrovolně se stát okresem Bavorska nebo jedenapadesátým státem USA. Nebo zavést vládu bez mužů. (I když... co s takovou Kočí?) Reálně by pomohlo zavedení většinového volebního systému. Dále vznik nových stran, které nebudou recykláty těch starých ani soukromými podniky. Ale zejména větší aktivita voličů. Nejde jen o to kroužkovat o volbách. Proti patologické politice je potřeba hlasitě protestovat.

A co sami politici? Nemůže je osvítit Duch svatý? Nestane se už konečně, že se zhnuseni sami sebou pokusí napravit? Každý by mohl začít nějakým malým skutkem sám u sebe. Třeba Klaus by mohl vrátit pero.

(MF DNES)