Červen 2011

Válka přes Skype

Tomáš Lindner

Ve Stuttgartu probíhá přelomový proces s mužem, který z německého maloměsta řídil brutální guerillu v Kongu. Před soudem ve Stuttgartu sedí Ignace Murwanashyaka. Bydlel v Galileově ulici v bádenském Mannheimu. Hodně se usmíval. Rád jezdil na kole. Žil z dávek pro nezaměstnané. Ve volném čase chodíval na nákupy pro pětaosmdesátiletou paní z nedalekého ústavu pro seniory. A občas se scházel s bývalými spolužáky ze studia v Bonnu ke společnému grilování. Popíjeli pivo, jedli klobásy a Ignace svým starým kamarádům – dnes manažerům, ekonomům a burzovním spekulantům – vyprávěl o svých exilových aktivitách namířených proti diktátorské vládě v jeho domovské Rwandě. Měl ostatně v Německu politický azyl. Od předminulého týdne se Ignace Murwanashyaka ve Stuttgartu zodpovídá ze 39 obvinění z válečných zločinů, ze 26 obvinění ze zločinů proti lidskosti a z členství v teroristické organizaci. A to ačkoli nikdy na nikoho nevystřelil, nikdy nikoho neznásilnil, nikdy nevypálil žádnou chýši. Rwandský doktor ekonomie byl ale prezidentem východokonžské FDLR, jedné z nejobávanějších guerill světa.

Milici založili organizátoři rwandské genocidy z roku 1994 a vrazi osmi set tisíc rwandských Tutsiů. Do sousedního Konga prchli spolu s miliony civilistů, kteří měli strach z odvety exilové armády dnešního prezidenta Paula Kagameho, jež genocidu ukončila. Extremisté brzy získali kontrolu nad uprchlickými tábory, znovu se ozbrojili a začali chystat útok na Rwandu s cílem genocidu Tutsiů dokončit. Kagameho vojáci tehdy vtrhli do Konga, chtěli převést uprchlíky zpět do Rwandy a rozprášit ozbrojence. Začala tak válka, ve které v minulých patnácti letech podle OSN zemřelo až pět milionů lidí (hlavně následkem nemocí a hladu). FDLR má na svědomí mnohem více lidských životů než al-Káida. Patří k hlavním viníkům dnes už naprosto nepřehledných bojů, v nichž válčí desítky milic. Rebelové, otupělí krutostmi rwandské genocidy, na východ Konga jako svou válečnou zbraň přinesli hromadné, brutální znásilňování. Často znásilnili všechny ženy v přepadených vesnicích, včetně dětí a starých žen. Několik tisíc bojovníků FDLR se v posledních letech soustřeďuje hlavně na kontrolu výnosných nerostných dolů. Ignace Murwanashyaka v 90. letech založil německou větev tohoto hnutí a v roce 2001 ho exilové politické vedení zvolilo za svého prezidenta. Nejen kvůli jeho schopnosti shánět finance pro boj, ale i kvůli tomu, že neměl na rukou krev. Během rwandské genocidy totiž studoval v Bonnu. Byl tak přijatelnější tváří skupiny vydávající se za opozici proti rwandskému režimu než jeho kolegové, kteří byli často odpovědní za masakry. Murwanashyaka se – soudě alespoň podle jeho prohlášení v žádosti o azyl – začal angažovat až poté, co zemřeli jeho příbuzní. Ti ze Rwandy utekli před vojáky dnešního prezidenta Paula Kagameho, kteří se při svrhávání genocidního režimu také dopustili řady masakrů. Se „sympaťákem z Mannheimu“ teď u stuttgartského soudu sedí viceprezident FDLR Straton Musoni, který žil v jiném maloměstě na jihozápadě Německa. Oběma Rwanďanům hrozí doživotní trest, ale proces s nimi je přelomový bez ohledu na rozsudek. Poprvé se v něm bude rozhodovat podle principu, který soudům umožňuje trestat zločiny spáchané daleko od německé půdy. Dvanáct vyšetřovatelů z Bádenska-Wűrttemberska kvůli případu vloni odletělo sbírat svědectví a důkazy do šest tisíc kilometrů vzdálených pahorků ve Rwandě a na východě Konga. Hovořili se znásilněnými ženami, s náčelníky napadených vesnic, s bývalými válečníky, sbírali informace od rwandských vyšetřovatelů. Soud musel najmout překladatele ze svahilštiny a ze rwandštiny a řešit praktické problémy, na které při rozkrývání zločinů spáchaných na území Německa ještě nenarazil.

Je 9. května 2009. Tři sta vojáků FDLR přepadává vesnici Busurungi. Zapalují chýše, znásilňují, zabijí 96 lidí. Z Busurungi už odtáhli vojáci konžské armády a modrých přileb OSN, kteří se mylně domnívali, že vesnici v rámci vojenské ofenzivy natrvalo osvobodili od milic. Ty se teď ale vrátily a pomstily. Kdo k brutální pomstě vydal příkaz? Pátrání OSN odhaluje, že šéf vojenského vedení FDLR před útokem posílá z konžské džungle několik SMS do Mannheimu. Tam zrovna Ignace Murwanashyaka vyzvedává syna ze školky, a proto na zprávy neodpovídá. Odpoví až na čtvrtou SMS. Vojevůdce v Kongu si zprávu přečte, napíše důstojníkovi v terénu a ten se svými bojovníky vyráží na trestnou výpravu. Jakmile plenění v Busurungi skončí, vojevůdce v džungli opět bere do ruky mobil a píše do jednopokojového bytu v nádražní čtvrti Mannheimu. Tato kronika 9. května na ose Busurungi–Mannheim, kterou popsal deník Frankfurter Allgemeine Zeitung, teď ve Stuttgartu patří k hlavním důkazům obžaloby. Snaží se na tomto dobře zdokumentovaném případu dokázat, že Ignace Murwanashyaka o brutálních zločinech FDLR v Kongu spolurozhodoval nebo o nich věděl a ve své prezidentské funkci se jim nesnažil zabránit. Že zkrátka vedl válku v Kongu pomocí mobilního telefonu, e-mailů a Skypu.

Žalobci se budou snažit vinu Ignace Murwanashyaky dokázat zprávami, ve kterých nabádá generály k útokům na civilní obyvatelstvo. Jejich brutalita měla vyvolat humanitární krizi, alarmovat mezinárodní společenství a donutit ho k ukončení vojenské ofenzivy a k dalšímu vyjednávání. Žalobci využijí i slova samotného Murwanashyaky, který v rozhovoru s televizí ARD před čtyřmi lety uvedl, že „jako prezident přesně ví, co se v Kongu děje“. Odmítl tehdy, že by jeho jednotky v Kongu páchaly zločiny. Nejsou prý teroristickou milicí, ale odbojovým hnutím. „Dvacet, třicet, sto zločinců, které možná máme v naší organizaci, mě přece nedovede k rezignaci na svou práci,“ řekl Murwanashyaka do kamery. Do zatčení na podzim roku 2009 ale německá justice nenašla dost důkazů, které by byly dostatečné k jeho obvinění či zbavení statusu politického azylanta. Situace se změnila i díky podrobné studii o FDLR, kterou OSN tou dobou dokončovala. Potvrzovala do té doby vágní podezření, že zločiny páchané na konžských venkovanech jsou řízené ze zahraničí. Studie tehdy popsala síť podporovatelů guerilly sahající do 25 států, včetně Německa, Francie, Spojených států. Milici pomáhaly španělské katolické charity i uplacení státní úředníci v některých afrických zemích. Dodnes díky FDLR profitují ukrajinští obchodníci se zbraněmi i obchodníci s nerosty, které na globální trhy putují z území dobytých FDLR. Prohlášení OSN sedmačtyřicetiletého Murwanashyaku pasují do role „vrchního velitele“ rebelů. Jen mezi zářím 2008 a srpnem 2009 prý došlo k 240 telefonickým kontaktům mezi ním a vojenskými komandanty v terénu. Televize ARD navíc předminulý týden odvysílala dokument, který do komplikovaného obvinění vnáší další důležité detaily. „Předal vojákům finanční podporu od rwandské diaspory. Říkal, že hutuští uprchlíci na celém světě musí podporovat muže, kteří u nás bojují na frontě. Je to prý naše společná válka,“ říká v něm například bývalý voják, který Murwanashyakovi dělal bodyguarda během návštěvy východního Konga v roce 2003. „Byl informovaný o každé vojenské akci, systém FDLR je přísně hierarchický,“ tvrdí zase bývalý důstojník milice. Ten dezertoval a během natáčení pobýval v repatriačním centru ve rwandském Mutobu, kde se dlouholetí válečníci připravují na návrat do civilního života. Jiní dva bývalí důstojníci FDLR však Respektu během loňské návštěvy Mutoba řekli, že o vojenských akcích rozhodovali výhradně vojenští velitelé a že Murwanashyaka byl pouze civilním, politickým představitelem hnutí. Už jen z protikladných stanovisek dezertovaných oficírů jsou zřejmé obtíže, na které bude stuttgartský soud narážet při hledání spravedlnosti napříč hranicemi národních států i kontinentů. Podle reportáže týdeníku Die Zeit teď modré přilby OSN shazují nad džunglí v Kongu letáky. Stojí na nich výzva vojákům FDLR, aby složili zbraně. Nad krátkým textem je vytištěná fotografie Ignace Murwanashyaky a přes ni je napsané slovo „arreté“. Zatčen. Nikdo dnes neumí předpovědět, jestli milicionáři nabídku využijí, a jestli zatčení jejich šéfa zmírní utrpení obyvatel východního Konga. Německá justice však vyslala signál: konžské utrpení nás zajímá a po jeho vinících půjdeme, i když se to děje šest tisíc kilometrů daleko.

(Respekt, www.respekt.cz)