Červen 2011

Proč se nedaří bojovat s korupcí

Tomáš Pecina

K zajímavé debatě vedl článek Václava Žáka Demokracie ve cvokhausu (v tomto čísle CS-magazínu) a následný komentář na Lucerně Wikipedie. V. Žák (a spolu s ním G. Peters) tvrdí, že Češi mají tendenci k anarchistické ignoranci formálních vztahů a dělby rolí, z čehož pak pramení miserie veřejné správy.

Ne, je to daleko horší: Češi mají zakořeněn odmítavý, subversivní vztah k jakékoli veřejné správě. Neexistuje tu respekt k řádu jako takovému, a neexistence tohoto respektu způsobuje i absenci ideálu dobré správy, natožpak snahy tento ideál praktickou prací naplnit. Když vyšly na světlo všechny nechutné detaily Drobily affairy, jež velice plasticky ukázaly, co bylo takříkajíc kariérní podmínkou práce ve vysoké funkci ve státní správě a vstupenkou do "první korupční ligy", nikdo jakoby ani nebyl příliš překvapen tím, že místo loyality ke státu je od adepta vyžadována primárně loyalita k mocenským (stranicko-politickým) strukturám, které mu umožní být do funkce jmenován a zastávat ji. Jakoby každému přišlo zcela normální, že stát je takto rozparcelován na pašalíky, přičemž volby změní jen poměr počtu a výnosnosti pašalíků přidělených jednotlivým účastníkům politické soutěže. Politika se pak ale mění v kuhhandl a volby za těchto okolností postrádají smysl, protože nejsou způsobilé změnit kvalitu vládnutí, změní se jimi jen její fasáda a okoukanější mluvící hlavy nahradí méně okoukané.

Není-li loyality ke státu, nemůže příliš pomoci ani formalisace vztahů ve veřejném životě a dělba rolí, protože jejím produktem bude jen vytvoření nového, potenciálně výnosného imitačního aparátu: vznikne nová protikorupční legislativa, budou ustanoveny početné a nákladné protikorupční komise, avšak fakticky se nezmění vůbec nic; ostatně mám za to, že vyspělou protikorupční legislativu mají i v Nigerii a s korupcí tam bojují před každými volbami s energií hodnou Supermana. Jak takový "imitační aparát" funguje, ukázal názorně případ prodeje fancy registračních značek na pražském magistrátu. Byl provozován – bezesporu drahý – počítačový systém, který jakýmkoli machinacím jistojistě zabránil, a přesto se pro pražských ulicích už roky pohybují drahá auta s "pěknými" značkami a levná s běžnými v poměru, který je jako výsledek nahodilé distribuce statisticky neobhajitelný. Jak odhalil audit, systém byl obcházen, a to poměrně velmi snadno: postačilo počkat na chvilkovou nefunkčnost počítačové sítě a rázem bylo vše po starém, přidělovalo se podle uvážení (a vedlejší motivace) úředníka.

Cestou ze současného marasmu není další formalisace vztahů, ale v řadě případů nemůže uškodit naopak jejich zjednodušení, protože formalismus bývá pouhou zástěrkou a alibi pro fraudulentní jednání: na papíře tento stát šlape jako hodinky, výběrová řízení probíhají na základě tak sofistikovaných procedur, že je obejít nebo podvést prostě nelze, a vítězí vždy jen ta nejlepší a nejlevnější nabídka, zatímco v reálu roste moc mafií, stranických i mimostranických, úředníci bohatnou a podnikatelé, minimálně ti podnikající šmudlové, kteří nedokáží "podmáznout" správnou kapsu, žijí z ruky do úst a v hrůze z kontroly finančního úřadu.

Kdepak, chyba je hlubší a její odstranění vyžaduje změnu hodnotové orientace společnosti, a to je něco, s čím představitelé stávajícího systému nikdy nepřijdou, protože by si sami pod sebou nařezávali větev. Od nich se dočkáme tak nejvýš oné shora zmiňované protikorupční legislativy a ohnivé, protikorupčně bojovné rhetoriky.

(http://slepeckahul.pecina.cz/)