Červen 2011

Cesta končí v Abbottabádu

Jiří Sobota

Kdo by nechtěl někdy nahlédnout do hlavy amerického prezidenta? Třeba minulou sobotu (30. 04. 2011 - pozn. red. CS-magazínu) večer, když na prestižním setkání s novináři stál u řečnického pultu komik Seth Mayers a chrlil vtipy na všechno možné. Došlo i na nejhledanějšího teroristu všech dob, Usámu bin Ládina. „Říká se tady, že se Usáma bin Ládin schovává v Hindúkuši, ale všiml si vůbec někdo, že má každý den vlastní talk show na stanici C-Span?“ utahoval si komik z kongresového zpravodajství, které, jak známo, prakticky nikdy nikdo nesleduje. Kamera obratem zabrala nedaleko sedícího Baracka Obamu, který se v tu chvíli smál neobvykle nahlas. Že by prezidenta osud polozapomenutých novinářů opravdu tolik pobavil?

Jak dnes víme, v tu dobu byl již desítky hodin vydán konečný rozkaz polapit nebo zabít amerického nepřítele Usámu bin Ládina v jeho domě v pákistánském Abbottabádu. Útok měl původně proběhnout právě v sobotu, špatné počasí ale celou akci o den posunulo. Prezident Barack Obama spolu s ministrem obrany Robertem Gatesem museli být v nabitém sále v sobotu večer zřejmě jediní, pro které měl nevinný vtip úplně jiný význam než pro zbytek osazenstva. Na jejich tvářích je to ale znát teprve z odstupu několika dní.

Spojené státy po deseti letech zneškodnily masového vraha Usámu bin Ládina v jedné z ukázkových akcí, která s sebou nesla obrovská rizika. Přepadení vedené ze základny v Afghánistánu mohlo selhat na mnoha detailech, a když se Američanům při přistávání na dvoře bin Ládinovy usedlosti v Abbottabádu porouchala jedna z helikoptér, museli velitelé a politici shromáždění v podzemním velitelství Bílého domu prožívat okamžiky hrůzy odkazující k nezdařenému pokusu osvobodit rukojmí v Íránu v roce 1980 nebo k tragédii Black Hawk v somálském Mogadišu v roce 1993. Dnes si ale prezident a jeho lidé mohou gratulovat, že nezvolili snazší variantu a nezaútočili na obydlí teroristy ze sterilní vzdálenosti pomocí naváděných pum. Bin Ládin byl zabit dvěma kulkami a po identifikaci bleskově pohřben na dně moře, Američané neztratili jediného muže a odvezli si s sebou teroristův archiv.

Akce proběhla tak rychle a nečekaně, že se rozvířený prach informací ani o týden později ještě nestačil pořádně usadit. V době uzávěrky nebylo jasné, kolik vojáků se účastnilo akce, kdo byl postřelenou ženou ani zda se vojáci elitní jednotky Navy SEALs pokoušeli teroristu ve třetím patře zatknout, nebo rovnou zabít. Informace o zásahu měly zvláštní příchuť filmové akce, jež se stala skutečností a vzápětí se mění v legendu. Bílý dům se minulý týden choval nadstandardně, nesnažil se nesrovnalosti popřít, údaje zpřesňoval a říkal i věci, které pro něj nejsou úplně pohodlné – například informaci, že terorista vlastně během zásahu nebyl ozbrojen, mají novináři přímo od mluvčího Bílého domu. K rozhodnutí nezveřejnit zřejmě otřesné fotografie znetvořeného těla zabitého teroristy se asi nejlépe vyjádřil jeden z blogerů na stránkách BBC: „Je to typický Obama. Rozhodnutí je váhavé, racionální, emocionálně zcela neuspokojivé a pravděpodobně správné.“

Jednotlivé detaily zásahu ale nejsou nejpodstatnější. Američané rozhodným tahem vymazali z povrchu země legendu o neporazitelnosti islamistických džihádistů pěstovanou od války proti Sovětskému svazu v Afghánistánu a dovedenou bin Ládinovou organizací al-Káida do extrémně perverzní podoby. Divocí muži s plnovousem dokázali za „mírné“ pomoci amerických zbraní, saúdskoarabských peněz a pákistánského výcviku nejen zlomit komunistickou supervelmoc. Mazaní sebevražední atentátníci uměli zavraždit tisíce nevinných lidí přímo v centru nejmocnější země světa na Manhattanu a ve Washingtonu. Charismatický strůjce atentátů pak deset let unikal před spojeným hněvem různých světových tajných služeb a neporazitelnou technikou nejmocnější armády světa. Takové úspěchy si džihádisté nemohli možná vysvětlit jinak než přízní vyšší síly, která zase dokládala správnost zvolené cesty.

Skutečným cílem Usámy bin Ládina však nebyly hromady mrtvol. Na konci boje mělo stát svržení blízkovýchodních diktatur a obnovení muslimského chalífátu spravovaného podle tradičního práva šaría. Al-Káida tak bojovala za výjimečně vyhrocenou podobu plánu na obnovu zašlé slávy muslimské civilizace, jak ji načrtli zakladatelé Muslimského bratrstva Hasan al-Banná a Sajíd Kutb. Pro ně vedla cesta z marasmu dnešních muslimských společností skrze návrat k jejich kořenům, do dob slávy někde mezi 7. a 12. stoletím, kdy muslimský svět představoval to nejrozvinutější, co lidstvo mohlo nabídnout. Pokusy modernizovat Blízký východ končí v této optice vidění světa neomylně krachem a nadvládou Západu. Obrodu může přinést jenom cesta zpět v čase, odstranění všech nánosů moderní civilizace.

Sám bin Ládin byl rozporuplnou postavou nadanou především schopností spřádat kolem sebe mýty. Terorista pravděpodobně nikdy nevyrval umírajícímu sovětskému vojákovi z rukou svůj typický kalašnikov, podle novinářů zkoumajících jeho život se totiž skutečných bojových akcí zúčastnil nanejvýš jednou a jinak se pohyboval jako organizátor v týlu. Stejně tak nepřebýval v jeskyních, jenom si tam během pobytu v Afghánistánu zval novináře a po rozhovorech zase odjížděl domů do svého domu v údolí. I prostředí, v němž byl nakonec nalezen, místo k nebezpečné pouti psance divokými horami odkazuje k relativně pohodlnému životu v luxusní čtvrti, s pravidelnou donáškou novin a zašitými pěti sty eury v kalhotách pro strýčka Příhodu.

Zároveň byl zřejmě autenticky konzervativní a hluboce věřící člověk, temný romantik, který své děti vyvážel na koni do divoké pouště a trávil s nimi mrazivé noci zahrabán v písku pod hvězdami. Nepochybně byl zapálený pro svoji věc do té míry, že se rozešel ve zlém s vlastní zámožnou rodinou a připravil se tak o hlavní zdroj svých příjmů. Saúdskoarabskou královskou dynastii, nakloněnou v jednu chvíli ke smíru, nakonec vyprovokoval k odnětí občanství. Kromě toho musel být schopným organizátorem využívajícím kontakty k úspěšným peněžním sbírkám pro své tažení i v dobách, kdy již pravidelné příspěvky z rodinné pokladny vyschly. A především byl masovým vrahem, jehož drsného konce může litovat málokdo.

Byl ale saúdskoarabský démon úspěšný? Záleží na úhlu pohledu. Kromě tisíců zmařených životů rozhodně vyprovokoval Spojené státy ke dvěma válkám, z nichž se nevymotaly dodnes. Podle výpočtů Josepha Stiglitze přišla jenom válka v Iráku Spojené státy na tři biliony dolarů, komentátor The Washington Post Ezra Klein dodává, že je nutno připočítat další jeden až dva biliony za válku v Afghánistánu a minimálně bilion na vybudování bezpečnostní infrastruktury po 11. září. Přesná Usámova strategie není samozřejmě jasná. Ti experti, kteří se domnívají, že cílem bylo zastrašit Západ od podpory blízkovýchodních režimů a ty potom svrhnout, velkému teroristovi příliš velké úspěchy nepřipisují. Ideologie al-Káidy svými výzvami k vraždění bezvěrců a páchání sebevražd prolomila běžná tabu muslimské společnosti. Stoupence si samozřejmě našla, rozhodně se ale nestala masovým hnutím a násilný boj proti autokratickým režimům se (snad s výjimkou Pákistánu) nikde nestal běžným středním proudem. Naopak, terorista na útěku se dožil kácení nenáviděných vládců demonstranty, kteří výslovně vzývali nenásilnou cestu převratu. I průzkumy veřejného mínění v muslimských zemích ukazují, že autorita charismatického zločince aspirujícího na vedení muslimského světa se již dlouhou dobu hroutí a v některých zemích dosáhla téměř nulového bodu. Na druhou stranu jiná teorie říká, že skutečným plánem bylo zpanikařit Západ natolik, že ve válkách a bezpečnostních opatřeních finančně vykrvácí. Specialista na al-Káidu Daveed Gartenstein-Ross upozorňuje, že bin Ládin ve svých projevech vysloveně srovnává postup teroristické organizace se zkušenostmi mudžáhidů v Afghánistánu. Tam se ukázalo, že velmoci sice neprohrávají na bitevním poli, mohou se ale zhroutit ekonomicky, o což podle této teorie al-Káida usilovala i v případě Spojených států vábených drzými útoky do nekonečných válečných konfliktů.

Možná nejlepším měřítkem úspěšnosti bin Ládinova boje je reakce, kterou jeho smrt vyvolává v muslimském světě, za jehož lepší budoucnost podle svých představ bojoval. Na smrti nejšílenějšího známého teroristy je možná nejpůsobivější právě ticho, které na ulicích Blízkého východu vládne. Rozhořčená slova na protest proti zabití teroristy pronesl snad jen vůdce palestinského Hamásu Ismáíl Haníja. Pokud se dnes na ulicích demonstruje, nejsou terčem demonstrantů Spojené státy, ale totalitní vládci jednotlivých zemí. Samostatnou kapitolou je samozřejmě Pákistán, na jehož území hledaný zločinec pohodlně žil. Na webových serverech kromě toho extremistické skupiny slibují pomstu, jejich sílu ale teprve musí ukázat čas. Tak či onak Usáma bin Ládin leží na dně moře, na Blízkém východě se mnoho věcí mění jinak, než ďábelský vrah doufal, a Západ, ač v problémech, na smetiště dějin hned tak nezamíří. Poslední slovo měli Američané. Cesta slepou uličkou skončila pro vůdce světového terorismu za zdí v usedlé čtvrti v anonymním pákistánském Abbottabádu.

Co vedlo k dopadení

2007 – americké tajné služby získaly informace o kurýrovi blízkém bin Ládinovi;

2009 – zjistily, že kurýr a jeho bratr operují v Pákistánu;

1. srpen 2010 – zjistily polohu domu v Abbottabádu, v němž bratr kurýra bydlel;

1. září 2010 – CIA začala pracovat na analýze, jejíž závěr zněl, že v onom domě může bydlet bin Ládin;

únor 2011 – akce se začala připravovat;

druhá polovina března 2011 – prezident Obama absolvoval sérii setkání, na nichž se rozebíraly možnosti zajetí či zabití bin Ládina;

pátek 29. dubna 2011 – Obama dal rozkaz provést operaci;

neděle 1. května 2011 mezi čtvrtou a půl pátou odpoledne – byl proveden útok na dům bin Ládina, při němž byl terorista zabit. Podle pákistánského času byla jedna hodina pondělí ráno;

neděle 1. května 2011 po půl dvanácté večer – Obama oznámil bin Ládinovu smrt.

Operace Geronimo

V noci z neděle na pondělí vyrazily ze základny Džalalabád ve východním Afghánistánu čtyři americké helikoptéry MH-60 Black Hawk s několika desítkami příslušníků elitních jednotek Navy SEALs. Do akce byla nasazena její absolutní špička, utajená jednotka Team Six. Mariňáci po půlnoci přepadli dům v pákistánském městě Abbottabád, kde podle informací CIA žil Usáma bin Ládin. Útok trval zhruba 40 minut, zabiti byli čtyři muži včetně bin Ládina a jedna žena. Zbytek osazenstva, především ženy a děti, útok přežil a dostal se do rukou pákistánských úřadů, které dostaly informaci o akci až poté, co skončila. Informace o detailech útoku se rozcházejí, převažuje však verze, že vojáci narazili jen na slabý odpor, přičemž samotný bin Ládin nebyl ozbrojen, podle informací z Bílého domu však měl na dosah ruky samopal AK-47 a pistoli Makarov. Bílý dům tvrdí, že bin Ládin nejevil ochotu se vzdát, proto byl zastřelen ranou do hrudi a vzápětí do hlavy. V domě Američané našli počítače, asi stovku DVD a USB klíčů a deset hard disků, zřejmě s cennými informacemi. Tento úlovek spolu s tělem bin Ládina naložili do helikoptér a odletěli na letadlovou loď Carl Vinson kotvící na severu Arabského moře (jedna helikoptéra se při akci porouchala, a vojáci ji proto na místě zničili). Tělo identifikovali (i s použitím analýzy DNA), důstojník americké armády nad ním přečetl obřadní věty podle muslimských zvyků a posléze jej hodili do moře. Celou akci sledoval americký prezident Barack Obama se svým týmem z velitelství v Bílém domě. Informaci o úspěchu akce dostal okamžitě – v tom čase byla ve Washingtonu neděle čtyři hodiny odpoledne.

(Respekt, www.respekt.cz)