Červen 2011

Jak úspěšně kálet do vlastního hnízda

Otto Ulč

Takový problém nemají například v Somálsku či Zimbabwe, kam se zájemci z dobrých důvodů příliš nehrnou. Jinak tomu ve státech víc prosperujících, zdařileji si počínajících - včetně tedy i USA, generacemi přistěhovalců do podoby supervelmoci vytvořené a poslední dobou se potýkající s rostoucím množstvím problémů. Jedním z nich je příval nezvaných, ilegálně přítomných, stát využívajících a začasté i zneužívajících vetřelců. Dvanáct, možná že dvacet jich milionů - dvojnásobný počet obyvatelstva České republiky. Pořádná to finanční zátěž s výdaji na sociální, zdravotní služby, školství, policii. (Zdroj: National Impact Survey of Illegal Immigration on Local and State Taxpayers, www.JudicialWatch.org)

V textu ze začátku tohoto roku (v článku Federace nikoli totožně si počínajících států) jsem se tématu poněkud věnoval: v roce 1940 neboli jeden rok před vstupem USA do druhé světové války, kongres ve Washingtonu odhlasoval zákon vyžadující od osob bez amerického občanství mít u sebe doklad o své identitě a oprávnění na americkém území pobývat. Jenže tento zákon zůstal pouhým prázdným papírem, nikdy se nedodržoval, jeho dodržování nikdo nevymáhal. V druhé polovině dvacátého století přibývalo ilegálních zájemců, pronikajících z jihu přes neuhlídatelnou mexickou hranici, to vše pak finančním břemenem k nezvládnutí. Nejvíc zasažena je Kalifornie, zápolící s rozpočtovým bankrotem, ale i končiny jako Florida na opačném konci kontinentu. Příklad z odvětví tamější lékařské péče ze zasedání organizace Florida Hospital Association. Výlohy za nemocniční ošetření ilegálně přítomných cizinců se odhadují ve 100 milionů dolarů ročně. Pacient se dostaví na pohotovost (emergency), kde se o něho musí postarat bez ohledu na jeho platební schopnost a pojištění. Ilegál z Guatemaly za léčbu v rozmezí let 2001 a 2003 v nemocnici Martin Memorial v jižní Floridě způsobil výlohy v rozsahu 1,5 milionu dolarů. Nic nezaplatil a jako ilegální cizinec byl na účet (USD 30.000) nemocnice deportován do své rodné Guatemaly. Čímž trápení neskončilo, neboť jeho příbuzní zažalovali nemocnici pro údajně neoprávněný odsun dotyčného, což již vedlo k dalším, tentokrát soudním výlohám s právním zastoupením, to ve výši dalšího čtvrt milionu dolarů. To vše budou hradit daňoví poplatníci. Podobný je případ mexického pacienta, který utrpěl závažné mozkové zranění, je bez rodiny a přátel, avšak s dluhem rovněž jednoho a a půl milionu dolarů. Nemocnice bezvýsledně se čtyřikrát snažila kontaktovat mexický konzulát, jakož i imigrační úřad, kde rovněž nikdo neprojevil ochotu k jakékoliv asistenci.

Obdržel jsem odhad vyúčtování výdajů pro ilegály: 338,3 miliard dolarů ročně. Obnos 11 až 22 miliard na sociálních dávkách, placených orgány jednotlivých států, dalších 22 miliard pro výpomoc s výživou (tzv. food stamps a jídla zdarma), 12 miliard pro výchovu dětí neznalých anglického slova, 3 miliony dolarů denních výloh za pobyt ilegálů za mřížemi. National Policy Institute odhajuje celkové výlohy na deportace nežádoucích živlů výší přesahující 40 miliard dolarů ročně.

Zájemci z ciziny nemusí přelézat plot, brodit se říčkou s matoucím jménem Rio Grande, ale dostaví se s turistickým či studijním vízem, aniž se obtěžují navštívenou zemi kdy opustit. Ročně se tak dostaví - letadlem, lodí či po souši - miliony cizinců. Ti s cestovními doklady z většiny, ale ne ze všech států, jsou fotografováni a musí podstoupit pro mnohé potupnou proceduru snímání otisků prstů. Takto tedy je získán přehled o těch, kteří do USA přijedou, aniž by se ale zjišťovalo, zda kdy pak odjeli. The New York Times informují (11. 10. 2009), že 92,5 % jich zemi opustí, kdežto 200.000 dočasně i třeba natrvalo, rok co rok, zůstane. Kongres se domáhá zavedení kontrolního mechanismu (universal electronic and monitoring system), který si ale ministerstvo domácí bezpečnosti (Department of Homeland Security) z údajně úsporných důvodů dosud nepořídilo. Senátor Charles E. Schumer, předseda právního podvýboru pro imigrační záležitosti, slíbil, že se pokusí potřebné peníze získat, což se dosud nestalo.

Další variantu sebedestruktivních praktik poskytuje mezinárodní právo možnosti volby mezi dvěma principy - ius sanguinis nebo ius soli, určující státní příslušnost potomstva - zda příslušnost rodičů, bez ohledu na místo zrození, nebo zda ono specifické místo zrození (ius soli), bez ohledu na národnost zploditelů. Commmon sense neboli prostý rozum ovšem zvolí ius sanguinis, tak činí většina - pět šestin - států světa. Jenže v té zbylé šestině jsou bývalé državy bývalého britského impéria včetně Ameriky. Tam se takto rozhodlo po občanské válce (1861-1865) přijetím 14. ústavního dodatku, zejména k prospěchu bývalých otroků. Výjimkou zůstávají v USA narozené děti cizích diplomatů tam akreditovaných. V roce 1982 Nejvyšší soud rozhodl, že i dítě ilegálně přítomné matky, jež v USA porodila, automaticky nabývá americké státní občanství. Takový druh nesmyslně šlechetného uvažování ovšem otevřel dveře dokořán návalu budoucích matiček, o něž se - zásluhou jiných zákonů - porodnice musí postarat. Nyní s výsledkem, že v metropolitní oblasti Los Angeles většina dětí, s automatickým přiznáním amerického občanství, na svět přichází z lůna ilegálně přítomných matiček rodiček. Tak báječné výhody neunikly pozornosti ve světě, například jedna čínská zprostředkovatelská firma nabízí takový servis (za 14.750 USD, sděluje spolehlivě informovaný The Economist, 21. 8. 2010).

Americké občanství, jímž je obdařeno nic netušící děťátko, ale nezlegalizuje jeho rodiče: zákon od nich vyžaduje počkat 21 roků, až do dosažení zletilosti dítěte, a teprve poté budou mít právo požádat o vlastní legalizaci - pokud do té doby nedojde k jejich deportaci, jak se ale nepříliš často stává. Naštěstí dosud neuspěli politicky ultrakorektní prosazovatelé automatického povýšení takových rodičů do kategorie bona fide imigrantů. Rovněž ale neuspělo rozumné a tuze potřebné doporučení senátora Lindsey Grahama zbavit se onoho nesmyslu automatického udělování občanství na základě antikvárního principu ius soli. Změna ústavy,jakéhokoliv jejího dodatku, totiž vyžaduje nejen souhlas dvoutřetinové většiny členů obou sněmoven Kongresu ve Washingtonu, ale též ratifikaci ve třech čtvrtinách zákonodárných sborů všech států, jichž je přece padesát.

Čímž možnosti kálení do vlastního hnízda vyčerpány nejsou. Ještě početnější než zneužívání principu ius soli je tuze populární praxe fingovaných manželství. Nelze-li získat imigrační vízum, pěšky se vydat přes hraniční čáru či tiše přiveslovat k mořskému břehu, nabízí se eventualita sňatku s osobou kýžené národnosti. Leckdo z nás postarších se třeba upamatuje na film, v němž Charles Boyer v roli rumunského hochštaplera ve čtyřicátých letech omámil naivní americkou učitelku Olivii de Havilland, aby si ho vzala, a on se tak dostal z mexické mizérie do kalifornské záře. Po druhé světové válce velké lodě spolu s demobilizovanými vojáky přivážely jejich v Evropě nabyté manželky, mezi nimiž byla i řada českých děvčat. Zásluhou amerického zabřednutí ve vietnamském konfliktu došlo k přísunu asijských nevěst. Ten dost přetrvává v podobě tzv. mail order brides, nevěst na objednávku, katalogy s podobenkami a kádrovými údaji, račte si vybrat. Internet poslouží značným sortimentem - v popularitě snad ještě vedou thajské krasavice, ale když sednu ke kompjútru, na obrazovce se vyrojí tucty, veletucty zájemkyň, nejvíc jich z Ruska, Ukrajiny, též Kazachstánu.

Imigrační zákon, perverzně komplikovaný téměř jako daňové předpisy, způsobuje, že přemnozí cizinci, pobývající v USA ať už legálně nebo ilegálně, začnou panikařit. Víc než deportace se ale třeba obávají ztráty sociálních požitků - finančních podpor, poukázek na bezplatný příjem potravin v supermarketech (oněch food stamps). Záchranu pak míní najít v okamžitém správném manželském objetí. The New York Times popisovaly (3. 3. 1997) scénu na úřadu v newyorském Queensu. Tisíc žadatelů denně, ve frontě od druhé hodiny po půlnoci před dveřmi s nápisem MARRIAGE LICENSES. Tlačenice, strkání, chaos. Rus Sergej Keršenko se marně rozhlížel po osobě, která se měla stát jeho manželkou za tři tisíce dolarů. "Nevím, jak se jmenuje," naříkal. Zrodil se byznys s pronajímáním manželek s americkým občanstvím, od té doby ceny podstatně stouply, jakož i nebezpečí, že touto cestou do země proniknou a řádit budou teroristé. Varovný důkaz předkládá výtečná odvážná publicistka Michelle Malkin, filipínského původu, v pečlivě dokumentované zprávě The Jihadists Deadly Path to Citizenship (Jewish World Review, 5. 5. 2020). V Pákistánu narozený Faisal Shahzad, jemuž se nepodařila plánovaná exploze na newyorském Time Square, získal americké občanství právě takovým druhem sňatku. El Sayyid A. Nosair takto unikl deportaci, získal americké občanství, poté odsouzen za svůj podíl na útoku na World Trade Center v roce 1993, tehdy s pouhou ztrátou šesti životů (výsledkem opakovaného zásahu 11. září 2001 jich byly tři tisíce). Ali Mohamed se stal americkým občanem ženitbou s osobou, s níž se seznámil na letadle cestou z Egypta do USA. Stal se pobočníkem Usámy bin Ládina, posléze byl odsouzen za svůj podíl na destrukci velvyslanectví v Africe v roce 1988, kde tehdy zahynulo 12 Američanů a 200 keňských domorodců. Khalid abu al Dahab, tamtéž se třeskutě angažující, získal americké občanství sňatkem s třemi Američankami. Z celkového počtu osmi pachatelů, původem z Blízkého východu, podílejících se na bombovém útoku v New Yorku roku 1993, všichni byli legálními rezidenty USA zásluhou podvodného manželství. Vyšetřování orgány ministerstva domácí bezpečnosti jsou téměř nulové.

V úsilí dosáhnout dohodu o podobě nového smysluplného imigračního zákona, hodně sporná zůstávají kritéria kvalifikace žadatelů. Například zákon ze začátku padesátých let dával přednost nukleárním fyzikům a kněžím. V době velké imigrační vlny koncem devatenáctého a začátkem dvacátého století, tehdy s ekonomikou dychtivě absorbující pracovní síly bez ohledu na jejich kvalifikaci či jazykové schopnosti, téměř každý zájemce byl vítán. Doba se pak notně změnila až k nynějšímu stavu, kdy na průmyslové výrobě se podílí míň než desetina zaměstnaných Američanů. Žádný stát nebude do svých řad s nadšením vítat smrtelně choré analfabety. Mnohé státy včetně Kanady a Austrálie zavedly tzv. point system, udělování bodů. Kanada má deset kritérií, s dosažitelným maximem 100 bodů. Nejvíc, a to 15 bodů, lze získat v kategorii Occupational Demand - žádané povolání. Na kanadském trhu práce je poptávka po kvalifikovaných silách v technických oborech, inženýrství, managementu a řemeslech. Vzdělání je na druhém místě, s deseti body. Mezi dalšími faktory stát přihlíží k příbuzenským vztahům, jazykovým znalostem, ochotě přijmout zaměstnání ve vzdálených oblastech. Jste ochotni jít na dlouhodobou brigádu za polární kruh?

Nic takového Amerika nemá a je velkou snahou politicky korektní levice v Demokratické straně, aby ke změně nedošlo. Nejen Obama je zastáncem priority slučování rodin, do země přivézt co největší počet příbuzenstva - rodiče, prarodiče, strýce, tety, bratrance, sestřenice, sice bez kvalifikace, ale s potenciálem stát se vděčnými voliči tak šlechetné strany. Snahy prosadit racionální, zemi - jejímu hospodářství a společnosti - prospěšná kriteria se šmahem zavrhují jakožto racial profiling, social engineering, jako rasismus, zločin ten nejhrůznější. Takže teď hnízdo máme, jaké máme.