Červen 2011

Wikileaks a bělovlasý Australan Assange

Otto Ulč

Tyto řádky píšu v předvečer londýnské veselky, americkými médii hodnocené jako nejvýznamnější událost století. Přes Atlantik se na týden přestěhovaly kompletní štáby televizních kolosů, z obrazovky nám zmizelo přírodními živly zdevastované Japonsko, rovněž došlo k znicotnění libyjského bojiště. Vlivný týdeník Time ve svém speciálním vydání s datem 21. dubna se věnoval stovce těch nejvlivnějších osobností současného světa - THE WORLD'S MOST INFLUENTIAL PEOPLE. Mezi těmito velikány je též zítřejší nevěsta a nastávající princeznička Kate Middleton, v jejíchž středostavovských žilách neproudí ani kapka modré krve. Jak asi ona ovlivňuje chod světa, v porovnání třeba se somálskými piráty, jejichž hanebnou zásluhou došlo k podstatným změnám v transoceánské dopravě, zdražení výloh opatrnými objížďkami kolem Afriky? Nominaci v této stovce si ale oprávněně zasloužil plavovlasý Australan Julian Assange, věk 39 (nikoliv bělostná paruka, s jakou se vyskytoval Andy Warhol). S maminkou stále v pohybu odněkud někam, samouk - autodidakt, bez formálního vyššího vzdělání, každopádně úspěšný computer hacker s jménem MENDAX, typ juvenile prodigy - zázračného dítěte, dost zkázonosného Mozarta tohoto moderního věku. Přesvědčen o své přímo olympské superioritě, mnohými považován za kybernetického Robina Hooda, on sám se charakterizující jako James Bond žurnalismu. Též si vyslouživší lichotky jako enormously pompous, infuriatingly self-righteous. Též podivín, vždy s několika košilemi, kusy spodního prádla, též s víc než s jedním párem fuseklí na sobě.

Již jako teenager byl jedním z prvních internet services providers v Austrálii. S WikiLeaks začal v roce 2006, s mottem o právu veřejnosti a celého světa se vše dozvídat.Toto pravidlo ale obsahovalo jednu výjimku, jíž byl on sám: počínání jeho organizace zůstávalo velmi tajnůstkářské - počet, natož jména jeho spolupracovníků utajována. Pouze přiznával počet těch nejbližších má být něco kolem čtyřiceti a ostatních spolupracovníků ve světě přibližně že osm set. Financování z darů mecenášů - jedinců i organizací (jako například Los Angeles Times). WikiLeaks zůstává čímsi amorfním - indefinable international organization, fungující jako internetový ekvivalent špiónské praxe mrtvých schránek. Tam neznámá anonymní ruka vloží tajemství. Výsledkem je též cosi, označované novotvarem cybervandalism. Do světového povědomí se mu podařilo prorazit v dubnu 2010, když ve Washingtonu, v tamějším centru National Press Club se promítalo video s názvem Collateral Murder, z ukradených materiálů šikovně zeditovaný pseudodokument o údajném vraždění iráckých civilistů, včetně dvou pracovníků tiskové agentury Reuter, posádkou armádní helikoptéry Apache. Toť jako důkaz amerických válečných zločinů. S dopadem, že Assange se stal instantní mezinárodní celebritou. Jeho slova: "Kdo kontroluje internetové servery, ten kontroluje intelektuální paměť lidstva."

Až do konce roku 2008 WikiLeaks zdůrazňovala svou nepředpojatost, tvrdila být completely neutral - zveřejňovala materiály o korupci v zemích Třetího světa, praní špinavých peněz ve švýcarských bankách, daňová přiznání hollywoodských celebrit, zločiny mírotvorných jednotek OSN v Kongu (zejména znásilňování). Krátce poté se ale ostře protiamericky zaměřil, postojem populárním v hodně levicových akademických kruzích, v tradici pověstného stalinisty Wilfreda Burchetta (v padesátých letech též občasného návštěvníka Prahy, kde jednou z jeho prvních iniciativ byl zájem, kde a komu udávat protistátně se vyjadřující domorodce). Assange se například ztotožňoval s druhem uvažování, že miliony Pol Potem zavražděných Kambodžanů vlastně zavinili Američané. Rovněž v porovnání Guantánama a Osvětimi nepostřehl rozdíl.

Výtečně mu posloužil mladičký americký vojín Bradley Manning, posádkou na bázi Hammer, 40 mil od Bagdádu., s přístupem k tuze senzitivním zdrojům. Ty začal Assangovi dodávat v přibývajícím množství, v létě 2010 dosáhnuvším téměř půl milionu materiálů týkajících se obrany země. Pachatel Manning byl odhalen, zatčen, po patrně málo příjemném pobytu v armádní šatlavě Quantico, stát Virginia, došlo k jeho přesunu do federální věznice Leavenworth v Kansasu, kde se mu rovněž nelíbí. Politicky bezkonkurenčně nejkorektnější univerzitní město Berkeley v Kalifornii se usneslo na rezoluci s prohlášením Manninga za národního hrdinu, s citací "Statečný hlas morálky a vzdoru, oběť zkorumpovaných sil digitálního mccarthismu." (The Weekly Standard, 14. 1. 2011).

Pohromu se podařilo dovršit v listopadu téhož roku expedicí odhadovaného počtu 260 000 diplomatických depeší ze State Departmentu., analýz, materiálů rozličné závažnosti Jejich kvalita obsahem, jakož i formou potvrzovala profesionalitu jeho autorů, avšak s neblahým dopadem a jejich trapnou diskreditací nejednoho zahraničního činitele. Tak dosažena oprávněná ztráta důvěry a prestiže, s poučením, že takovému partnerovi se nelze s něčím svěřovat. Například podrobná informace o lakotě marockého krále Muhammada VI. nebo neislámské mravy saúdských princů, jejich obžerství, pitky, plno alkoholu, a náboženská policie, tolik přísný strážce islámské morálky, si netroufne zasáhnout. K velkému potěšení států jako Rusko a Čína došlo zejména k diskreditaci amerického státu, jeho činitelů, neschopných cokoliv utajit. Ztrátu prestiže státu doprovázela i pravděpodobnost ztráty života amerických vojáků a ještě větší nebezpečí pro ony Íránce a Afghánce v amerických službách, byť i jen pouhé tlumočníky a podobné pomocné síly. Mluvčí Talibánu a al-Kájdy se k této záležitosti zřetelně vyjádřili: usmrtit, hlavu uříznout, a pro výstrahu nešetřit ani jejich rodinné příslušníky.

Assange, tento pěstitel kultu své osobnosti, nepřipouštějící odlišné názory, se ale stal strůjcem svého pozvolného ochabnutí. Trval na úplném zveřejnění identity kohokoliv, i za cenu, že to může způsobit jeho smrt. Jestliže Američanům, případně jejich NATO spojencům, pomáhali, takový osud si zaslouží. Šest mezinárodních organizací včetně Amnesty International marně naléhalo, aby jména nezveřejňoval. Několik pracovníků ve WikiLeaks rezignovalo, i jeho nejbližší spolupracovník, Daniel Domscheit-Berg, v srpnu 2010 se s ním rovněž rozešel (a začal konkurovat vlastní firmou s jménem Cryptome). Ti dva se seznámili v Berlíně v roce 2007 na sjezdu - tzv. CHAOS COMMUNICATION CONGRESS, jejich sponzorem byl berlínský Chaos Computer Club. Assange se stal jeho spolubydlícím, v domácnosti triáda doplněná ženou pokrokových názorů. Posléze tedy rozvrat a Daniel Domscheit-Berg, tato druhá nejvýznamnější postava WikiLeaks, se stal autorem memoárů s názvem Inside WikiLeaks. Assange s opětovaným zdůrazňováním satanských záměrů americké vlády usilující o jeho život, se v prosinci 2010 dočkal svého zatčení z iniciativy zpravidla značně levicově si počínajícího Švédska. Dvě tamější ženy ho obvinily ze znásilnění - s podobným,ne-li zcela totožným průběhem takové činnosti v roce 2007. Assange se definoval jako "nejagresivnější mediální organizátor na světě", dokonce jako "povstalecký (insurgent) vykonavatel".

Dávám přednost závěru, že za největší provinilce lze pokládat významné mediální zdroje jako The New York Times, londýnský Guardian, německý Der Spiegel, dychtivě se vrhnoucí a spěchající se zveřejněním 91 000 dokumentů u U.S. Central Command v Afghánistánu zcizených. Nemenším provinilcem je americká vláda, že se vůbec ani nesnažila účinně takovému počínání zabránit, jakkoliv hlasitě tento australský kazisvět zdůrazňoval své rozhodnutí zdemolovat (to wreck) americkou zahraniční politiku. Zálusk něco tak náramného podniknout ke škodě Ruska či Číny ho nenapadl, čímž se vyvaroval pravděpodobně fatální finální situaci, jež ho v případě USA postihnout nemohla. Jakousi útěchou jsou mi slova "Měli jsme štěstí, že WikiLeaks vedli Assange a Domscheit-Berg a nikoliv skupina schopnějších antiameričanů."(Jonathan V. Last, When Daniel met Julian: The Rise and Fall of WikiLeaks, The Weekly Standard, 25. 4. 2011)