Červen 2011

Dopadení bin Ládina – Obama naplnil Bushův cíl

Karel Pacner

Američané a celý západní svět jsou spokojeni: podařilo se zneškodnit Usámu bin Ládina, vůdce teroristické organizace al-Kaidá, jež má na svědomí několik tisíc mrtvých ve Spojených státech a v západní Evropě. Osvědčil se systém zadržování teroristů a dalších podezřelých lidí na Guantánamu i jejich výslechy, osvědčily se i metody tajných služeb, stejně jako lepší koordinace jejich činnosti, které zavedl prezident George W. Bush po útoku na Ameriku 11. září 2001. Přesně to vystihl deník Washington Times v titulku 2. května: Obama naplnil Bushův cíl.

Informační poklad v Abbottábádu

Zabitím bin Ládina první květnový den americkým speciálním komandem Navy SEAL v pákistánském městě Abbottábádu, 50 kilometrů severně od Islámábádu, končí jedna etapa boje proti islámskému terorismu. Začíná druhá. Jaká bude? Stane se svět po jeho smrti bezpečnější, anebo se jeho pohrobci z al-Káidy vzchopí k obrovskému pomstychtivému šílenství? Nad touto otázkou si lámou hlavy jak analytici všech zpravodajských služeb, tak západní politici. Přesnou odpověď nedokáže dát nikdo. Určité východisko ukáží materiály, které Američané našli v bin Ládinově úkrytu – pět počítačů, deset pevných disků, stovka různých paměťových nosičů a množství papírových dokumentů. Útočníci vůbec netušili, že by se mohli tak obrovské sumy informací zmocnit, protože předpokládali, že bin Ládin zůstal jenom symbolem, jehož jménem se teroristů zaštiťují. Už první průzkum ukázal jejich omyl. Bin Ládin sledoval z televizních stanic a z rozhlasu BBC dění ve světě. Nepřetržitý kontakt s islámskými teroristickými skupinami, kterým některé jejich velké akce schvaloval, možná je k nim i podněcoval, udržoval pomocí kurýrů a optického kabelu, který vedl do jeho domu – tedy bezpečného způsobu, na který se nemůže někdo cizí napojit. Telefon, mobil a internet neměl, protože to jsou pojítka, jež by mohla odposlouchávat americká Národní bezpečnostní agentura NSA (National Security Agency). CIA (Central Intelligence Agency) už seznámila řadu kongresmanů se získanými údaji. Senátor Jack Reed se podivoval nad tím, že tento terorista vůbec nepočítal s přepadením tohoto domu. Nebyly tam žádné únikové cesty, tunely, falešné stěny skrývající tajné místnosti. Na druhé straně ředitel CIA Leon Panetta oznámil, že měl v šatech zašitá dvě telefonní čísla a 500 euro – s případným útěkem tedy počítal. Američtí politici a bezpečnostní specialisté se domnívají, že zisk z tohoto informačního pokladu bude větší, než samotné zabití bin Ládina. Údajně je to největší množství dokumentů, jaké se kdy nějakému teroristovi podařilo zabavit.

Z prvotního studia těchto materiálů uniklo do tisku několik pozoruhodných zpráv. Teroristé uvažovali, že by k desátému výročí napadení Ameriky, tedy k 11. září letošního roku, podnikli koordinované útoky na vlaky v USA. Třebaže se zdá, že v přípravách nijak nepokročili, může být tato myšlenka inspirací pro záškodníky i v jiných zemích. Al-Kaidá má buňky po celém Pákistánu, nikoli jenom v pohraničních oblastech, jak se dosud soudilo. Bin Ládin se podílel na plánování a řízení útoku teroristických organizací v Jemenu, kde se projevují stále výrazněji, v Somálsku a v severní Africe.

Co všechno o svých džihádistech věděl?

Nevěřící psi zabili našeho milovaného vůdce! Zpráva o smrti bin Ládina vyvolala u mudžáhidů čili bojovníků džihádu, svaté války, šok. Neuvěřitelné! Džihádisté, kteří nejsou příliš pevní ve víře, se mohou strachovat o své životy, mohou začít pochybovat o svém poslání a tím narušovat jednolitost své teroristické buňky. Vždyť i tak dobře zabezpečeného vůdce Američané vypátrali! Všichni teroristé teď musí odhadovat a zjišťovat, co o nich měl bin Ládin ve svých záznamech – a podle toho se lépe schovat i měnit záměry. Také musí přemýšlet, jakými prostředky se mohou mezi sebou domlouvat, když telefony, maily a mobily může americká Národní bezpečnostní agentura odposlouchávat, a když na stopu k jejich vůdci dovedl nepřátele neopatrný kurýr. A rovněž je musí trápit otázka: Nejsou mezi námi – byť se díky kmenovým spřízněnostem mezi sebou dobře známe – nějací zrádci, které zlákala vidina peněz a nové identity za to, že o nás podávají anebo budou podávat zprávy?

Američtí zpravodajci nepochybně získali podklady k dalšímu ještě cílenějšímu vyšetřování zajatých teroristů, ať je drží v táboře na Guantánamu nebo jinde. Mohou je dovyslechnout a hlouběji proniknout do struktury jejich buněk. Mohou si doplňovat dosavadní obraz o muslimských teroristických sítích, jejich způsobu činnosti a komunikace, o tocích peněz a podobně. Díky tomu mohou lépe chápat způsob myšlení těchto lidí, které je tak vzdálené mozkům evropsko-americké civilizace. Některé informace by mohly napomoci rovněž Rusům v boji s muslimskými povstalci na Kavkazu. Tajným službám západních zemí se určitě podaří zarazit některé finty spojené s financováním těchto skupin. Samozřejmě nalezené údaje o vazbách způsobí těžkou hlavu jak klerikům v Teheránu, tak některým důstojníkům pákistánské vojenské tajné služby ISI (Inter-Services Intelligence) – všem, kteří tyto zločince podporovali a chránili.

Pákistán, stejně jako Indie, vlastní asi 100 kusů jaderných střel. Občas se vyslovuje obava, že kdyby moc v Islámábádu převzala muslimská strana, mohly by se k těmto zbraním snadno dostat i teroristé. Pákistánská vláda tuto možnost vyvrací – jsou v dobře střených skladech, které hlídá armáda. Kromě toho už před delší dobou pronikla na veřejnost informace, že v případě nebezpečí by tam vpadly speciální americké oddíly, nukleární zbraně by vyzvedly a odvezly pryč.

Clinton nevyužil příležitosti

Syn z rodiny bohatých saúdských podnikatelů bin Ládin (narozený v roce 1955 nebo 1957) odjel do Afghánistánu, aby spolu s místními lidmi bojoval proti Sovětské armádě. Naučil se tam partyzánské válce a seznámil se s lidmi z CIA a ISI. Když okupanti odešli, vrátil se domů. Nesouhlasil však s tím, aby americká vojska použila k útoku na Irák, který obsadil nezávislý Kuvajt, jeho zemi – chtěl proti Saddámovi bojovat v čele armády muslimských dobrovolníků. Prosazoval tuhle myšlenku tak dlouho, až ho z rodné země vyhostily v roce 1991 úřady. Saúdskoarabskou a americkou vládu proklel, staly se jeho nepřáteli. Už dřív založil v Afghánistánu svou základnu pro džihád, tedy svatou válku muslimů proti nevěřícím, nazvanou al-Káida. Teď se soustředil na její dobudování. Členové al-Káidy se účastnili bojů v rozpadající se Jugoslávii. Když v roce 1993 vybuchla v garáži Světového obchodního centra bomba v New Yorku, padlo podezření na bin Ládina. Rovněž při útoku na americké ambasády ve dvou afrických městech v létě 1998 a o dva roky později proti torpédoborci Cole v Jemenu.

Prezident Bill Clinton v roce 1998 prohlásil, že „využije všech prostředků“ k bin Ládinově dopadení. Avšak byla to jenom prázdná slova. Už dřív nereagoval na nabídku Súdánu na jeho vydání výměnou za zrušení sankcí. Přitom věděl, že před dvěma roky plánovali džihádisté na něj atentát ve filipínské Manile. Třebaže CIA tohoto teroristu pomocí bezpilotních letadel Predator v Afghánistánu několikrát objevila, Clinton nikdy nedal povel k útoku na něj či k jeho zajetí. Někdy si na to neudělal čas proto, že právě musel řešit svůj sexuální skandál. Ovšem je známo, že tento americký prezident měl nechuť k činnosti tajných služeb, dokonce odmítl přijímat každodenní souhrnnou informaci o situaci ve světě od ředitele CIA.

Ohromný zpravodajský úspěch

Po útoku teroristů unesenými letadly na New York a Washington 11. září 2001 za tuto lehkomyslnost Clintona mnohokrát kritizovali. „Prezident Clinton a jeho tým pro národní bezpečnost ignoroval několik možností chytit bin Ládina a jeho teroristické společníky,“ napsal týdeník Time v prosinci 2001. Po tomto masakru se stal bin Ládin nepřítelem USA číslo jedna. Washington požádal diplomatickou cestou Afghánistán, kde řídil své výcvikové tábory, o jeho vydání. Avšak Tálibán, radikální nábožensko-politické hnutí, které v Afghánistánu vládlo, tuto žádost odmítlo. USA nejdřív zemi vzdušnými údery bombardovaly, později tam vtáhly se svými vojsky. Třebaže obsadily většinu země, bin Ládina a jeho štáb nenašly. Boje proti tálibánským vojákům a mudžáhidům al-Káidy tam pokračují pod praporem NATO dodnes. Prezident George W. Bush nařídil, aby bin Ládina tajné služby vystopovaly a chytily. Na téhle práci se podílely nejen výzvědná služba CIA, ale i odposlouchávací NSA a Národní agentura pro zpravodajství o Zemi National Geospatial-Intelligence Agency (NGA), která zpracovává údaje ze špionážních družic. Tyhle týmy na něj přišly až po deseti letech náročné práce mnoha specialistů. Vycházely z výslechů Afghánců, Pákistánců, Jemenců, Saúdů a dalších, z informací stovek místních obyvatel, kombinováním rozličných situací a rozplétáním vazeb, přičemž musely počítat s krvavým nepřátelstvím mezi jednotlivými vyznáními islámu. Nepřehledné klubko. Až bude tahle historie trochu víc objasněna, vejde do dějin tajných služeb jako ukázkové splnění obrovsky náročného úkolu. Můžeme ji přirovnat k mnohaletému pátrání izraelského Mossadu po výkonném inženýru holocaustu Adolfu Eichmannovi. Budou se o ní psát knihy a natáčet filmy – jako o izraelském stopování.

Složitost tohoto pátrání ještě komplikovaly vztahy mezi státy a zpravodajskými službami v této části světa. V osmdesátých letech vycházel šéf stanice CIA v Pákistánu Milton Bearden s veliteli ISI naprosto bezvadně, jak si pochvaloval ve svých memoárech. Není divu – Američané podporovali, byť v utajení, prostřednictvím ISI afghánské mudžáhidy v jejich boji se sovětskými okupačními vojsky. Teprve když se moci v Kábulu ujal Tálibán a začal skrývat bin Ládina a jeho teroristické tábory, zaujaly USA nepřátelský postoj. Avšak styky mezi částí ISI, Tálibánem a mudžáhidy pokračovaly – o tom, kteří pákistánští důstojníci se v tom angažovali, možná ví CIA. Washington si tuhle rozpolcenost uvědomoval, ale musel manévrovat, aby neztratil Pákistán jako důležitý článek boje s Tálibánem a mudžáhidy, současně i jako součást protisovětského řetězce států. Když americká vojska vypudila bin Ládina z jeho podzemní pevnosti Tora Bora, kde se od podzimu 2001 skrýval, přešel tajně do Pákistánu. Nejmladší ze tří jeho vdov nyní při výsleších v Islámábádu prozradila, že v zemi žil už od roku 2002 – nejprve v jedné vesnici a po třech letech se přestěhoval do nově vybudovaného sídla v Abbottábádu. Ovšem v tak autoritativním státu prošpikovaném agenty tajné policie o něm muselo část vedení ISI vědět.

Podle deníku Times of India upozorňovaly indické tajné služby Američany na přítomnost bin Ládina v obydlené oblasti nedaleko pákistánské metropole v polovině roku 2007 a pak počátkem roku 2008. Poprvé po schůzce představitelů Tálibánu v Péšávaru, jehož se účastnil muž číslo dvě al-Kajdy Ajmán Zavahrí a dva příslušníci ISI. „Potom navštívil Zavahrí Islámábád. Řekli jsme jim, že jsme přesvědčeni, že se Usáma neskrývá v jeskyních, ale v hustě obydlené oblasti u Islámábádu. Samozřejmě ho nikdo neviděl, byl to jen závěr, k němuž jsme došli na základě informací,“ sdělil reportérům Times Of India vysoký představitel indických tajných služeb. Po půl roce Indové tuhle zprávu opakovali. „Zmiňovali jsme jeho přítomnost v oblasti, protože jsme měli potvrzenou informaci, že jeho pohyb je omezen kvůli nemoci a že nemůže navštívit běžnou nemocnici.“ Loni v létě uvedla jedna studie Londýnské vysoké školy ekonomické, že ISI spolupracuje s nejvyšší radou Tálibánu. Podle britských politologů k tomu vedla Pákistánce snaha předejít vlivu Indie na Afghánistán.

Centrála CIA v Langley u Washingtonu tedy musela analyzovat stovky nejrůznějších zpráv o bin Ládinovi a mudžáhidech, rozplétat složité vazby mezi nimi. Mnohé informace byly zavádějící. U hlášení indických kolegů nevěděli, nakolik jsou podložena věčnou rivalitou mezi Indií a Pákistánem. Nakonec je na stopu tohoto teroristy číslo jedna zavedlo vyšetřování předních teroristů zatčených v Pákistánu a v Iráku a sledování podezřelých lidí v jihovýchodní Asii. Není vyloučeno, že k úspěchu přispěly rovněž některé zprávy ISI, jimiž se dnes Pákistánci chlubí, stejně jako Indů – přesné podílnictví se v blízké době stěží dozvíme. Ovšem Washington už požádal Islámábád o vysvětlení, jak je možné, že se na jeho území, kilometr od prestižní vojenské akademie, devět let skrýval nejhledanější terorista světa. To by mohlo vést k personálním změnám ve vedení armády, ale také k novým vnitřním rozporům.

Nebezpečí nekonvenčního útoku?

Američané vpadli do Afghánistánu kvůli bin Ládinovi. Znamená to, že jejich vojska a síly NATO zemi rychleji vyklidí? Ministr obrany USA Robert Gates řekl, že vliv jeho smrti se vyjasní do půl roku. Tálibán a al-Kaidá zatím bojují dál. Avšak šéfové tajných služeb stále vedou diskuse, nakolik by byla schopna al-Káida použít k útoku na velká města nekonvenční zbraně – biologické, chemické či jaderné. Naposled se k tomu vyjádřil v únoru ředitel FBI Robert Mueller. Podle jeho experta Paula Williama by těmito zbraněmi mohla zasáhnout Washington, New York, Las Vegas, Miami, Boston, Houston a Los Angeles. Stejné obavy mají Němci. Bin Ládin se neustále zabýval atomovou bombou. Obohacený uran mohli mudžahedíni získat ze Súdánu, potřebná zařízení od Čečenců anebo od ruské mafie. Nezbytné informace jim mohl dodat bezmezně ctižádostivý šéf pákistánského výzkumu Abdul Kádir Chán.

Opravdu začátek konce?

„Třebaže je bin Ládin mrtev, al-Káidá zůstává,“ upozornil ředitel CIA Leon Panetta. Podle listu Wall Street Journal teď považuje CIA za hlavní úkol najít stopy, které by vedly k vypátrání Ajmána Zavahrího, muže číslo dvě v al-Káidě. Někteří vládní činitelé a bezpečnostní analytici předpokládají, že bin Ládinova smrt povede v blízké budoucnosti k ohrožení amerických globálních zájmů – uvedl 5. května John Rollins, specialista na terorismus a národní bezpečnost z Výzkumné služby Kongresu USA. Nicméně ve vzdálenější budoucnosti může vést likvidace tohoto inspirátora a vůdce al-Káidy k rozpadu jeho vrcholné struktury, přičemž šéfové spřízněných teroristických skupin budou chtít velkými akcemi zvýšit svůj význam. Britský spisovatel a politolog Ziaddin Sardar, původem Pákistánec, se domnívá, že tato událost je počátkem konce islámského terorismu. Tvrdil to v sobotu 7. května v interview pro Lidové noviny. „Jed, který jak do islámského světa, tak do jeho vztahů se Západem vnesl Usáma bin Ládin, měl vážné následky. Otrávil mysl mnoha muslimů, hlavně těch mladých.“ Sardar poukazuje na to, že smršť revolucí, která prochází arabským světem, neprobíhá pod vlajkou islamismu, nýbrž pod vlajkou demokracie a svobody.

Ostatně na tuhle prohru džihádistů poukazují i jiní autoři. Prezident George Bush svého času prohlásil, že jeho cílem je dát arabským zemím demokracii. Jak se zdá, tahle pomsta za útok na Ameriku se začíná pomalu naplňovat. I když to se to protáhne na celá desetiletí. Jiní politologové se domnívají, že náboženská nenávist vymizí teprve se vzestupem životní úrovně. Ovšem mnozí muslimští bojovníci žili dlouhá léta v pohodlí západní civilizace – a potom se obrátili proti ní. Pokud bude tento teror usychat, potrvá to nejspíš dlouhou dobu, možná několik desetiletí. Proto musíme s tímto nebezpečím i nadále počítat. Jestliže islámský terorismus nakonec skončí, nezaujme jeho místo jiná ideologická skupina? Nevíme. Ovšem je jisté, že terorismu 21. století má novou podobu, již mu vtiskl bin Ládin – jeho strůjcům jde o zabití co možná největšího počtu lidí, o co největší krveprolití.

(www.karelpacner.cz)