Červen 2011

2012 - mezník pro vyrovnání s církvemi

Lída Rakušanová

Na pořad dne se vrátil dvacetiletý evergreen: opět se jedná o majetkovém vyrovnání mezi státem a církvemi. A jako obvykle se politici ani tentokrát nemohou dohodnout: zatímco pravice oroduje za paralyzované obce, které nemohou plánovat svůj rozvoj, protože církevní pozemky a nemovitosti jsou v jejich katastrech už dvě desetiletí zablokovány kvůli odsouvaným církevním restitucím, levice se ptá, nač církve vlastně ten majetek potřebují, zda s ním budou umět hospodařit a jestli jim ho případně nějaký ten„šibal“ nevyfoukne. Všichni dohromady se pak obávají, zda na to ve státním rozpočtu budou peníze. Přinejmenším na tuhle poslední otázku je odpověď jasná: jestliže vzhledem k tvrdým úsporným opatřením není pomalu ani na policii, hasiče nebo záchranáře, jak má být na něco, co už dvacet let leží u ledu?! Nezbývá tedy než se ptát, proč to vytáhl ministr kultury Besser právě teď. A proč dokonce naléhá, aby byl návrh řešení hotov do konce května a aby nová legislativní úprava platila určitě už napřesrok. Takže si teď koalice láme hlavu, jak to udělat a dochází k závěru, že stát bude muset církvím asi vrátit toho majetku víc, potřebuje-li ušetřit miliardy na finančních náhradách.

Nepřekvapuje, že takové úvahy, prezentované veřejnosti bez hlubších souvislostí, vzbuzují emoce. Loni v říjnu však arcibiskup Dominik Duka v regionálních denících vysvětlil velmi názorně, proč by byla dohoda o majetkovém vyrovnání státu a církví ku prospěchu všech: majetek církví by totiž mohl přinášet víc. Momentálně vynáší těm, kteří ho spravují, čtyři miliardy korun ročně, z čehož církve dostávají jednu a půl miliardy. „Netvrdíme,“ řekl tehdy arcibiskup Duka, „že chceme čtyři miliardy. My říkáme, musíme se dohodnout tak, abychom mohli existovat a aby všechny instituce, které se na tom podílejí, mohly také žít.“ Na mysli měl stovku církevních škol, které nemají investiční zdroje, takže se samofinancují. Ale také charitní domovy a zařízení, které jsou teď pod kraji a dostávají se kvůli financování rok co rok do problémů. „S církevním rozpočtem,“ dodal Dominik Duka, „je to ovšem dnes tak, že z 53 procent si věřící církev platí sami. To znamená, že žádný ateista nebo nevěřící člověk nemůže říkat, že to platí ze svých peněz. Teprve zbytek dodává stát z části výnosu vyvlastněného církevního majetku.“ V loňském rozhovoru pro regionální deníky však Dominik Duka především objasnil i pozadí náhlého Besserova spěchu: podle zákona o církvích a náboženských společnostech přibude totiž státu po roce 2012 i financování církví a společností, kterých se konfiskování majetku netýkalo. Jedná se o nové náboženské společnosti, pramenící z islámu, buddhismu, hinduismu a podobně. Tím by pro stát narostly výdaje. Rovněž Ústavní soud stanovil lhůtu, do kdy se má majetkoprávní vyrovnání konat. Jinými slovy, rok 2012 je nejzazším termínem, kdy je zapotřebí vypracovat dohodu. Proto ta aktivita politiků právě teď.

Dodejme, že před dvaceti lety uzavřel stát s církvemi gentlemanskou dohodu, podle níž měly být do vyřešení restitucí platy duchovních asi na stejné úrovni jako mzdy středoškolských učitelů. Ve skutečnosti ale dostávají duchovní jen asi dvě třetiny průměrného platu. Arcibiskup Duka si nestěžoval a jen lakonicky dodal, že katolický kněz zas nemá výdaje na rodinu a má lacinější byt. „Nepřistupuji k tomu jenom jako k otázce spravedlnosti, ale i určité solidarity,“ řekl. Je vskutku na čase, aby politici tuhle solidaritu opětovali.

(www.rozhlas.cz/cro6)