Červenec 2011

Rozkopeme kvůli Němcům celé Česko?

Ivan Motýl

Další tři lebky německých civilistů se minulý týden našly u Dobronína. V Česku je přitom stovka hromadných hrobů obětí poválečného násilí. Proběhnou nakonec všude exhumace?

Média, historikové i výukové materiály pro učitele stále omílají informaci, že v Postoloprtech bylo v červnu 1945 popraveno 763 německých civilistů. Počet obětí potvrdila exhumace z roku 1947 i nové šetření nad archiváliemi po roce 1989. „Prameny ale dokazují, že exhumace v roce 1947 byly předčasně ukončeny. Stačily by další dva dny a byly by vykopány ostatky dalších asi tří set popravených," říká švýcarský historik Adrian von Arburg, jenž od roku 1995 žije v Česku, učí na Masarykově univerzitě v Brně a s kolegou Tomášem Stáňkem pracuje na unikátní edici dokumentů o poválečném násilí na Němcích.

Nová exhumace v Postoloprtech by tedy zahýbala oficiální statistikou. „Nechci tím ale doporučovat, aby byly hned rozkopány všechny hroby s německými oběťmi. Jen těch, v nichž je pohřbeno více než deset lidí, je nejméně sto. To je práce na padesát let," míní Arburg. Namátkou jde o hroby v Moravském Krumlově, Ivančicích, Českých Budějovicích a Ostravě. Archivy třeba dokazují, že v hrobech u Krajského úřadu v Ostravě leží 231 německých civilistů. Loni padlo trestní oznámení na neznámého pachatele, který může za jejich smrt. Policie pak sice potvrdila počet obětí, exhumaci ale považovala za zbytečnou, protože aktéři zločinu, zjištění už v roce 1947, jsou po smrti. „Policie alespoň potvrdila, že hrob existuje. To má pro nás velký význam," říká Hans Mattis, předseda jednoho z německých spolků na Ostravsku.

V Dobroníně se naopak policie do vykopávání ostatků pustila. Má to ale efekt? Klíčoví jsou totiž pro vyšetřování hlavně svědci, jichž je po téměř sedmi desítkách letech pomalu. Navíc ani samotné nálezy nemají pro kriminalisty velký význam. „Na kostech nebyly pozorovatelné stopy násilí," připustil vyšetřovatel Michal Laška.

Podle Arburga ale vyzvednutí ostatků svůj smysl má, ovšem nikoli kriminalistický. „Něčemu prostě veřejnost neuvěří, dokud neuvidí důkazy. V tomto případě ostatky z hrobu," přemítá. „Z pozůstatků lze zjistit, kolik obětí bylo zastřeleno, kolik oběšeno či jinak umučeno," dodá. Je totiž známo, že třeba ostravské oběti byly mučeny elektřinou či umláceny cihlami.

O českých obětech nacistických zvěrstev byly napsány stovky knih, jejich hroby jsou prozkoumány a udržovány. Stejně se za komunismu zacházelo s oběťmi z řad Rudé armády a po roce 1990 byly exhumováni a pohřbeni i vojáci wehrmachtu padlí na našem území. Odhalování čes­kého násilí po 8. květnu 1945 ale stále vyvolává odpor a nelíbí se ani některým politikům včetně prezidenta. „Přitom tu máme hrozný nepoměr, pokud jde o počet odborných prací, které se věnují obě­tem nacismu, a počet historických studií o poválečných excesech," říká Arburg.

(TÝDEN)