Červenec 2011

Jiří Fiala, nový Pavel Wonka české justice

Tomáš Pecina

Některým analogiím se člověk neubrání, jakkoli se zprvu mohou zdát přehnané: ano, způsob, jak justiční orgány nakládají s Jiřím Fialou, předsedou sdružení K213, nelze přirovnat k ničemu jinému než k případu nejznámějšího politického vězně 80. let Pavla Wonky. Připomeňme, že zločin, který Wonka spáchal a v jehož důsledku byl nakonec komunistickým režimem usmrcen, byl pokus využít komunisty ostentativně deklarované "demokracie na papíře" a přihlásit se jako nezávislý kandidát do parlamentních voleb. Fialovy "zločiny" jsou různorodé, avšak počátek jeho trestné činnosti se rovněž váže ke zjištění, že ačkoliv se Česká republika zavázala dodržovat Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, její soudy se necítí štrasburskými rozsudky vázány a pokud se jim nehodí, prostě je ignorují: nález ze Štrasburku má pro českého soudce hodnotu papíru, na němž je vytištěn. Podobné je i obvinění obou mužů: Wonku postavili před soud za pobuřování (později rekvalifikované na podvracení republiky), jehož se měl dopustit rozšiřováním svého volebního programu a psaním různých dopisů úřadům, útoku na veřejného činitele pak tím, že "při exekuci prováděné v jeho bytě odrazoval držením za klopy a vytlačováním z bytu exekutora – soudce JUDr. Záveského". Fiala, jak vyplývá z usnesení o ponechání ve vazbě, se dopustil přečinu vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci podle § 324 odst. 1 písm. a) TrZ a zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) TrZ, a to v prvém případě tím, že napsal jistému soudci dopis, kde ho hanlivými slovy urážel a vyhrožoval mu fysickou likvidací, ve druhém napadením několika příslušníků justiční stráže. Jak ve Wonkově, tak ve Fialově případě bylo trestní stíhání vedeno vazebně, a ani jeden z mužů neměl status politického vězně, protože tak jako nebyli žádní političtí vězni v 80. letech, nejsou samozřejmě ani dnes.

Wonka zemřel, Fiala žije, třebaže jeho zdravotní stav není dobrý. To je první povzbudivý rozdíl. Druhý je, že zatímco Wonku zlikvidovala justice totalitní, ničeho se neštítící diktatury, Fiala je v péči justice demokratického, mnoha mezinárodními závazky v oblasti lidských práv vázaného státu. To je určitě dobrá zpráva: i když ji poněkud kalí vědomí, že tento stát nepotrestal ani jednoho z viníků Wonkovy smrti a soudkyni Marcelu Horváthovou, justiční zrůdu, která za jeho smrt nese přímou odpovědnost, nechal soudit dodnes. Laskavý čtenář si z těchto fakt jistě dokáže dovodit, jaká je pravděpodobnost, že kdyby došlo k nejhoršímu a Fialův osud kopíroval Wonkův až po tragické vyústění, byl by kdokoli z viníků vypátrán, usvědčen a potrestán.

(http://paragraphos.pecina.cz/)