Červenec 2011

Lidice

Tomáš Pecina

Ne, není to recense stejnojmenného filmu, a mám-li být upřímný, na málokterý český film se mi chce jít do kina méně než právě na tento. Důvodem je, že lidický kult, který vytvořili komunisté a bez přemýšlení, silou setrvačnosti, jej převzaly demokratické politické representace, pokládám za ohavnost, jíž není v pantheonu českých historických lží rovno.

Problém není v lidické tragedii samotné, ta byla bezesporu brutální, ničím neospravedlnitelnou represalií, v jejímž důsledku přišlo o život téměř 350 lidí, ale v účelu, pro který byly Lidice rok co rok až hystericky oslavovány, totiž k vytvoření dojmu, že hlavní vinou nacistické ideologie ve vztahu k této zemi nebyl holocaust, při němž zahynulo téměř 300 tisíc českých a slovenských Židů, ale násilí na nežidovském, slovanském obyvatelstvu. Proto onen monstrosní železobetonový pomník, proto záhony růžových keřů, proto povinné školní zájezdy do Lidic, jimž nebylo lze uniknout, a proto také převážně kladné reakce na poslední Klausovu impertinenci vůči sudetským Němcům. Klaus zná svoje pappenheimské a opět potvrdil, že to s Čechy umí.

Komunistická propaganda se pokoušela vytvořit dojem, že Lidice jsou pars pro toto, jedním z mnoha vybraných aktů nacistické krutosti, a u větší části obyvatelstva se jí tohoto výsledku podařilo dosáhnout. Když dnešnímu Čechovi připomenete, že víc obětí než v Lidicích bylo po válce zřejmě na desítkách míst, přinejmenším v Postoloprtech, v Pohořelicích, v Ostravě, v Ústí nad Labem, v Podbořanech, bude s největší pravděpodobností reagovat agresí: nelze přece srovnávat nevinné lidické oběti, nota bene děti, se sudetskými Němci, na kterých byl proveden tolik akt oprávněné odplaty a jejichž "odsun" byl, vzhledem k míře jejich provinění, vlastně dobrodiním. Jediným spravedlivým trestem by byla bývala smrt.

Svým účelem je kult Lidic antisemitský, a tím víc se mi příčí. Komunisté neměli vůči Židům jednotný postoj, pokyny z Moskvy se v čase několikrát změnily a nebylo jednoduché jim vyhovět bez ztráty domácí kredibility. V období těsně po válce, až přibližně do r. 1949, byla politika KSČ spíše prožidovská. Po stranických čistkách, jejichž obětí byla na počátku 50. let i řada Židů, se rozhostilo ticho, a problematika šoa byla znovu thematisována až v polovině 60. let: do té doby bylo být Židem čímsi imanentně podezřelým. Nová vlna českého filmu to změnila, problematikou holocaustu se zabývala celá řada vynikajících děl té doby (Spalovač mrtvol, Démanty noci…), stejně jako významná literární díla. S ruskou okupací došlo k novému útlumu stranou připuštěného zájmu o holocaust; sice se ještě točily některé filmy o něm, ale toto thema je v nich potlačeno a podáváno jen jako vedlejší sdělení (např. Zlatí úhoři). Obecně přitom platilo, že čím ostřejší oficiální stranický antisemitismus, tím silnější lidický kult. Soudě podle vlny lidické hysterie, kterou jsme o víkendu mohli zaznamenat, je tento propagandistický instrument stále funkční a účinný – k velké škodě těch, kteří jsou jím obelháváni.

(http://slepeckahul.pecina.cz/)