Červenec 2011

Kolotoč volebního utkání 2012 se rozjíždí

Otto Ulč

Den před odletem z Prahy zpět do amerického domova mě zastihlo pozvání České televize 24: před kamerou si popovídat. Přivezen na Kavčí hory s honosnou výstavbou poslední doby, příslušně oprášen v maskérně, přivítán švarnou redaktorkou. Na její první otázku týkající se budoucnosti Obamova pokračujícího prezidentování jsem zareagoval tužbou, aby takové budoucnosti vůbec nebylo, a zmínil se o právě obdrženém e-mailu s takovýmto obsahem: v roce 2008 Američané hlasovali pro Obamu, aby dokázali, že nejsou rasisté. V příštím roce 2012 tentýž jejich hlas by byl důkazem, že jsou idioti. (Břitký kritik Henry Louis Mencken se kdysi vyjádřil ve smyslu, že nelze prodělat dostatečným podceňováním inteligence jeho amerických spoluobčanů. Tentokrát si prezidentem zvolili geneticky polovičního, politicky stoprocentního černocha, vydávajícího se za Afroameričana, jímž ovšem není. Důvodů, proč jsem pro něj nehlasoval, bych mohl vyjmenovat tucet, ale zmíním se jen o jednom. Povinností hlavy každého státu je obhajovat jeho zájmy. Tento BHO tak dovede činit všelijak, například 29 stran dlouhým dokumentem Universal Period Review, kaceřujícím nedostatky vlastní země, adresovaným OSN výboru pro lidská práva, reprezentantům Libye, Kuby, Saúdské Arábie, Číny - takovýmto obhájcům a prosazovatelům humanismu. Novátorský přístup Washingtonu ignorovat své spojence a lísat se v přízeň antagonistů, i tuze zřetelných nepřátel.

Následovaly cifry srovnávací údaje z ledna 2009, když Barack Hussein Obama se do Bílého domu nastěhoval, s nynější situací. Nelze ho ovšem obvinovat z odpovědnosti za všemožnou globální mizérii - za stoprocentní vzestup cen pohonných hmot, za cukrovou třtinu, která podražila o 164 %. Příhodnější jsou odkazy na domácí hospodářskou situaci: za ony pouhé dva roky jeho prezidentování nezaměstnanost vzrostla o téměř jednu čtvrtinu (z 11,616.000 na 14,485.000), víc mezi černochy (25,7 %) než ostatním obyvatelstvem (23,7 %), počet příjemců, inkasujících tzv. food stamps, s nimiž nakupovat potraviny (nikoliv však alkohol či kuřivo, jak mnozí podarovaní baží) vzrostl o 35,1 % (na 43,200.878).

Obvinění nejznačnější: národní dluh v Obamově režii vzrostl o téměř jednu třetinu (32,2 %), z deseti (10,627) na čtrnáct (14,052) trilionů dolarů. Úděsný dluh roste sedmadvacetkrátkrát rychleji než za veškerou předchozí dobu v historii národa. Zbylá supervelmoc světa se stala jeho největším dlužníkem.

Po anomálii, zaviněné druhou světovou válkou, kdy tehdejší prezident F. D. Roosevelt byl zvolen čtyřikrát, došlo k přijetí ústavního dodatku limitujícího možnost pobytu v Bílém domě na pouhá dvě období - každé v trvání čtyř roků. Většině, ale ne všem držitelům nejvyššího úřadu v zemi se to podaří. Tak například neuspěl James E. Carter, podlehnuvší republikánskému oponentovi Ronaldu Reaganovi v době íránské krize se 444 dny trvajícím zajetím amerických diplomatů. Se svým znovuzvolením rovněž neuspěl Bush starší v roce 1992, zásluhou či spíš zaviněním texaského miliardáře Rosse Perota, jenž rozštěpil hlasy republikánů a umožnil vítězství sexuálnímu nenasytovi Billu Clintonovi. Orální aktivistka Monika Lewinská by nebyla pronikla do národního povědomí, lebedit si globální proslulostí s omezenou trvanlivostí. Tentokrát kvalita republikánských zájemcům je ta nejméně přitažlivá - od roku 1940, kdy posléze neúspěšný kandidát Wendell Wilkie získal nominaci na šestý pokus. Tak velkými písmeny oznámeno ve vlivném týdeníku Time (23. 5. 2011).

Dychtivců převzít Obamovo problematické žezlo se už vyskytlo snad deset. Některé z nich již choutky přešly. Mike Huckabee, bývalý guvernér státu Arkansasu (tak jako dřív byl Clinton), populární, vtipný měl naději nominaci získat. Stejně tak si to rozmyslel Donald Trump, jenž jako jediný si troufl zmínit se o podivnostech týkajících se Obamovy minulosti včetně místa narození. Mitch Daniels, nynější guvernér státu Indiana, kde se mu daří vládnout bez katastrofálního rozpočtového schodku, tak jak je pravidlem v nejednom jiném státě, své rozhodnutí zdůvodnil takto: "Svou vlast miluji. Ale svou rodinu miluji víc." Na mysl se v této souvislosti vtírá tzv. Broderův zákon, formulovaný nedávno zasnulým novinářským nestorem Davidem Broderem: Jeho tvrzení, těžko popiratelná pravda, že úřad amerického prezidenta je to největší možné břemeno a projev zájmu o něj je důkazem mentálního defektu, který automaticky by měl kteréhokoliv zájemce diskvalifikovat.

Naděje těch setrvávajících se značně liší: prozatím vede Mitt Romney, mormon, který si zdatně počínal v roli guvernéra státu Massachusetts, jakož i v privátním podnikatelském sektoru - pravděpodobnost jeho získání nominace jeho stranou je hodnocena jako 2 : 1. Jako druhý, prozatím nejúspěšnější je Tim Pawlenty jako 5 : 1, úspěšně si počínající jako guvernér státu Minnesota. Na rozdíl od Romneyho z vlivné rodiny, Pawlenty - jméno zkomolené z původně něčeho polského, anglosasky nevyslovitelného - pochází ze skromných poměrů, jeho otec šoférem nákladních vozů. Otci, poté co ztratil zaměstnání, vypomáhal v odporné práci čistit háky na jatkách. Byl první v rodině, kdo se prodral k vyššímu vzdělání.

Ve svých projevech zpravidla mi imponuje Newt Gingrich, historik, akademik, autor, bývalý speaker Kongresu, s nízkým ale hodnocením 66 : 1. Ještě hůř - 100 : 1 - dopadá Sarah Palinová, bývalá guvernérka Aljašky, jakož i spolukandidátka s McCainem proti Obamovi 2008. Kongresmanka Michele Bachmannová, radikální postava hnutí Tea Party, dopadá 1000 : 1 a hůř na tom je jen Ron Paul, libertarian kongresman z Texasu - 2000 : 1.

Momentálně mým favoritem je náhle se vynořivší Jon Huntsman, mormon stejně jako Romney (ti dva jsou vzdálení příbuzní, se společnými kořeny k Parley Pratttovi, údajnému zakladateli mormonské církve). Tento Huntsman - stejně jako Obama a Pawlenty ve věku čerstvých padesátníků - je mezi kandidáty unikát, v tom smyslu, že až donedávna zastával významnou funkci v Obamově administrativě - v roli amerického velvyslance v Číně. Dočítám se, že tak se stalo zásluhou Obamovy kalkulace tohoto případného konkurenta se zbavit přilákáním na vlastní stranu a odesláním do dálav. Nyní je už ale zpět, velvyslanecký cylindr odložil. Na rozdíl od Obamy nekomplikují jeho rodinný původ pochybnosti, záhady. Jeho otec je miliardář a filantrop, mnohonásobný mecenáš. Syn původně nedokončil ani povinné středoškolské vzdělání, věnoval se rock-and-rollu ve vřískající kapele jménem Wizard (čaroděj, magie). Jednou z jeho vášní se stalo motocyklové terénní závodění, ovšem s nevýhodou rizika mnohých polámaných kostí. Ke studiu se časem přece jen vrátil, promoval na University of Pennsylvania, jedné ze sedmi prestižních Ivy League institucí. Tam se seznámil se svou nynější chotí Mary Kay, která tehdy pracovala u obsluhy salátů . On, syn miliardáře, si vydělával mytím nádobí. Mají spolu sedm dětí, včetně jednoho, možná že i dvou adoptovaných Číňánků. Zbystřil jsem po zjištění, že tento případný kandidát na prezidentství plynně ovládá nejen čínštinu v mandarínské, ale i taiwanské (hokien) verzi. Totožné to jazyky sice písmem, ale nikoliv slovem. Například kůň, oř se v mandarínštině řekne MA, kdežto v taiwanské verzi BE. Mně, outsiderovi, to připomíná jazykovou vzdálenost mezi češtinou a maďarštinou. Z paměti se mi dosud nevytratil zážitek z restaurace v Taipei už před delší dobou, když v děsném letním horku jsme si povídali s mládenci, těmi jedinými v saku a s kravatou, zřetelní, nepřehlédnutelní mormoni, na povinné misionářské, dva roky trvající brigádě ve světě. A třeba jeden z nich byl právě tento eventuální budoucí prezident, což bych tuze přivítal, poté, co se nepovedlo do Bílého domu dostat John McCaina, s jehož matkou jsem se znal.

Prozatím hlavním kritériem, rozhodujícím volby, byla ekonomika, stav hospodářského zdraví. S tvrzením, že za stavu nezaměstnanosti přesahující 7,1 procent prezident usilující o znovuzvolení nemá naději. Nyní se nezaměstnanost blíží deseti procentům. Proto Obamovou nadějí místo ekonomiky je demografie - spoléhání na hlasy menšin, a to té hispánské - španělsky mluvícího, katolicky se značně rozmnožujícího etnika. Však proto důkladně ohrožený prezident, se září mesiáše oprávněně pohasínající, připravuje cestu na Portoriko, ne sice do 51. státu Unie, ale s obyvatelstvem obdařeným americkým občanstvím.

Početné jsou řady Evropanů natolik politicky korektních, že jakýkoliv malér postihující nenáviděnou Ameriku jistěže radostně až blaženě uvítají. Jako by jim nevadila eventualita paralelního pochmurného vývoje na vlastním kontinentě, s rostoucí pravděpodobností převálcování muslimy, proslulými ještě znamenitějším svým rozmnožovacím výkonem.