Červenec 2011

Přemluvili jsme bábu, dědka a teď to máme

Kateřina Perknerová

Člen správní rady Nadačního fondu proti korupci a herec Jan Kraus působí v posledních dnech velmi rozezleně. Svou páteční show na Primě uvedl slovy anglického vojevůdce a politika Olivera Cromwella. Ten, když v dubnu 1653 rozpustil parlament, řekl: „Za to, co jste učinili dobrého, zde sedíte již příliš dlouho. Odejděte, prosím, a nechte nás zde samotné pracovat. Ve jménu Božím, odejděte.“ Kraus stejnou výzvu adresuje dnešní politické reprezentaci.

Před měsícem jste s několika známými osobnostmi založil Nadační fond proti korupci. Od té doby se na české politické scéně dějí dramatické věci. Máte dojem, že korupce je stále tím hlavním problémem naší společnosti?

To nepochybně, protože všechno, co se teď objevuje, je důsledkem korupce, která je především neregulérní získávání výhod. Většina loupeží v Česku se odehrává buď ve velkých institucích patřících státu, nebo v rámci výběrových řízení.

Ale to přece není žádná novinka. Jak to, že kauzy jako Gross a jeho zbohatnutí přes noc, Řebíček a jeho Viamont nepřinesly žádný otřes a teď najednou kolem ABL je takový povyk?

Kauzy Gross a Řebíček stály u počátku odhalení, jak to všechno funguje. Korupční mechanismy se od té doby dál systematizovaly. Česká demokracie je jen kamufláž mafiánského systému, poklop, který zakrývá ohromný zločin propletený do celé země. A bude možná velmi překvapivé zjišťovat, jak velká část lidí se na něm účastní.

Česká republika jako odnož Cosa nostra?

Důkazy mluví jednoznačně o tom, že spíš jsme zločinná mafiánská společnost s jistou demokratickou kamufláží než demokratická společnost s určitými mafiánskými ostrůvky.

Chcete říci, že politická reprezentace od komunálu až po vládu je zapletena do mafiánských sítí?

Politika je tady vnímaná jako penězovod, prostředek na získávání peněz. Vezměte si, že ve stranách je asi sto tisíc lidí, něco mezi kastou a etnickou skupinou. Volební kampaně stojí stovky milionů a co za ně ty užvaněné strany vyprodukují? Zaplácají životní prostředí billboardy, které na výsledek voleb ale příliš velký vliv nemají. Zato jde o fantastickou příležitost pro zlodějnu. Nebo nákup zbraní. Nakupuje se jich tolik, že to vypadá, jako bychom byli ve válce. Pak se zjistí, že nová letadla nemohou letět do Libye, protože se na to nehodí. A auta, která se koupila pro mise do Afghánistánu, tam taky nemohou, protože nevyhovují podmínkám. To ale nikoho nezajímá, protože prvotní je příležitost ke zlodějně.

Proto třeba obrněných aut Iveco místo požadovaných dvaceti koupili 112. Jak je možné, že konkrétně v armádě se pořídili životu nebezpečné padáky, nepotřebné letouny CASA, předražené Pandury a Iveca, ale nikdo za to nejde sedět?

No protože tady vyrostla nepropustná bariéra mezi prostým občanem a touto kastou politicko-finančních zločinců. A patří tam z velké části i justice.

Opravdu mrazí ze slov Kristýny Kočí, která na tajné nahrávce říká: Mně je jedno, jestli Bárta ovládá policii, protože my držíme celou justici.

To ale nemusí říkat Kristýna Kočí. To všichni víme, viz čunkiáda. Taky si vzpomeňte na událost starou šest let, kdy se šéf pražské kriminálky sám podřezal předtím, než se oběsil. Čili to má svou tradici, ten systém se tady vyvíjí patnáct let, když odečtu prvních pět nadšeneckých let.

Loňské sněmovní a komunální volby ale přece znamenaly velké občanské vzepětí, lidé kroužkovali, křížkovali. A dokonce se angažovali i zahraniční podnikatelé, kteří řekli, že už mají dost povinných desátků pro výběrčí politiků.

Jenže to se ještě zvýraznilo. Poslední zprávy mluví o tom, že Česko se v rámci zájmu o zahraniční investice propadlo hlouběji. Pro investory jsme jistým pelechem nepořádku. A ty volby? No, to je legrace. Třeba hesla Volte nové strany. Lidi samozřejmě nemohli dopředu tušit, že vlastně volí jinou formu zločinu. Druhá věc je, že současná koalice je vládou většiny českých novin, magazínů, týdeníků. Čili chlapci, tohle jste nám doporučovali. Přemluvili jsme bábu, dědka – a máme to. K zodpovědnosti je tedy třeba volat hlavně média, protože mezi občanem a politikem jsou jenom ona.

Já bych ale přece jen odpovědnost za stav vládnutí nechala hlavně na politicích. Je přece směšné, že se dnes ODS a TOP 09 svatouškovsky diví, koho to mají ve vládě. O propojení ABL a VV přece každý věděl.

Já vím, ale od nepaměti je praxe taková, že když politiky necháte, tak dojdou tam, kam chtějí. Vždycky je to nepřijatelné pro většinu občanů. Jediná obrana jsou média. Že kousek na západ od nás politici odstupují z našeho pohledu kvůli banálním prohřeškům je důsledek politické kultury, která se vypěstovala i díky médiím. Když pan Kalousek tvrdí, že oni jsou čistí a nesou náklady aféry VV, tak bych mu řekl: Ale pane Kalousku, především vy nejste čistý. Jeden z velkých triků české politické scény je v tom, že její představitelé se hlásí jen k trestněprávní odpovědnosti.

Což je dost k ničemu vzhledem k tomu, že u nás se nikdy nic nevyšetří.

Ano, ale především je tu politická odpovědnost a česká média se tváří, že není. Je asi fakt, že pan Vondra nekradl, ale je mi líto, odpovědnost za resort nese on a jestli mu tam kradli podřízení mafiáni, pak je tam neměl mít.

Má tedy vůbec smysl se snažit o nějakou nápravu, třeba zakládat Nadační fond proti korupci?

Tady nejde jen o fond. My žijeme ve společnosti, kde člověk, který ohlásí korupci, je dokonce některými médii označen za práskače. Přece je nutné postavit se za lidi, kteří se chovají statečně. Zlodějští nenávistníci, kteří se posmívají pravdě a lásce, vítězí. Ty pojmy za nic nemohou, i když se k nim třeba někdo hlásí neoprávněně nebo je nevhodně používá. Nelze je zpochybňovat. V Česku se to ale děje s velkou vervou.

Nejen to. Na pana Michálka, kterému váš fond vyplatil půlmilionovou cenu za statečnost, podává exministr životního prostředí Pavel Drobil trestní oznámení. Pan Drobil se možná vrátí do vlády a pan Michálek půjde sedět.

Ne, to nepůjde. My mu jednak najmeme vynikajícího právníka, jednak ho nemají za co zavřít. Myslím, že pan Drobil bude bez šance, i když v českém právním prostředí to není samozřejmost. Tohle je prostě snaha očistit pana Drobila, aby ho mohli dát zpátky do vlády.

Poslankyně Kočí dokonce říká, že už ho „vrátili zpátky do hry“.

Myslím, že se jim to nepovede. Mimochodem pan Michálek v rámci návštěvy Evropské unie podal zprávu o nakládání s jejími penězi u nás, takže Brusel zastavil podporu z fondu životního prostředí. No a jeden z titulků v Parlamentních listech, tedy lobbistickém plátku pánů Voráčka a Janouška, byl, že Michálek napráskal svého šéfa. Víte, my jsme z velké části společností vězňů a lokajů. A ta nebude schopna vypěstovat nic jiného než druh kriminálu.

Vývoj posledních dnů je sice turbulentní, ale zatím to vypadá, že modla 118členné většiny ve sněmovně převálcuje vše ostatní a po kosmetických změnách se pofrčí dál.

To je dost dobře možné. Oni se také dohodnou o to líp, o co víc jsou namočení v jednom maléru. Ale já věřím v evoluční vývoj společnosti. I když je poničena historií, postupně se přece jen vygeneruje k lepší budoucnosti. Hlavní principy demokracie umožňují, aby i v tom mafiánském systému vznikly trhliny.

Kde je vidíte dnes?

Ta celá aféra je sama o sobě trhlinou. Občané ale musí umě říci, co politikům dovolí udělat. Tady prostě lidi musí chodit do ulic, vymyslet způsob, jak se bránit. Pokud si to necháme líbit, nebude to mít konec.

Vy byste šel do ulic?

Ale to víte, že jo. Když na radnici udělali pražskou šmelinářskou prasárnu, šel jsem. To je legitimní nástroj a taky jediná věc, která je trošku zbrzdí. Dneska se lidi v rámci sociálních sítí mohou pohodlně domluvit, nejsou organizačně závislí na oficiálních médiích. Ta síla už se prokázala, nejen tady, ale třeba i na severu Afriky. Když se podíváte na příčinu nepokojů v arabském světě, tak jsou stejné jako u nás, akorát my jsme daleko bohatší společnost. Takže jediný rozdíl je, že doba dnů hněvu je u nás delší než u nich. Jinak korupce, oligarchie, snižování životní úrovně, nezaměstnanost, to všechno tam je. Stejně jako tady.

V posledním průzkumu veřejného mínění dvě třetiny lidí vyjádřily nedůvěru vládě. K předčasným volbám se jim ale moc nechce.

To se jim nedivte. Volby vám způsobí kus hnusného života – odporný billboardy, nekonečné debaty v televizi a rádiu, noviny přijdou se špinavými články a fotkami. Já už to taky nesnáším. Druhá pravda je, že kdyby se to, co se teď děje u nás, stalo na Západě, podá premiér okamžitě demisi a celá ta vláda jde od válu.

Proč to neudělal? Vždyť Nečas je kultivovaný a stále poměrně čistý člověk.

Tak na to musíte mít i sílu. Já znám kultivovaných srabů! To je k ničemu. Navíc Klaus je tlačí k tomu, aby zůstali spolu, a neodvolává ministry, které mu premiér navrhl. To je taky kontraproduktivní. Znechucenost lidí je tedy pochopitelná. Vždyť po nových volbách by za pár měsíců zase mohly být další.

A možná by ta nová parta nebyla o moc lepší než ta stávající.

Je pravda, že vláda, která přijde, nebude o moc lepší než tahle. Ale máte aspoň chvíli iluzi, než postupně zjistíte, že jste tam, kde jste byla.

Co takhle trochu věřit slovům koaličních lídrů o nutnosti reforem? Nebo je to fakt jen mantra a pláštík pro to, aby si mohli dělat svoje kšefty?

To nevím, ale že je to prolhaná mantra, jsem přesvědčený už od předvolební kampaně ŕ la Řecko. To je důkaz arogance politické reprezentace, která se za ty lži ani nestydí. První reformu, kterou potřebujeme, je reforma politická, tedy proměna vlády. Pokud zjistíte na policii, že náčelník lže a krade, tak ho nejdřív musíte vyměnit, a ne že ho necháte došetřit nějaké případy.

Kdy se ta nová politická garnitura zjeví?

Nezjeví, protože může být jen z přítomných Čechů, a tam není kvality dostatek.

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský vyjádřil nad současnou politickou scénou znechucení. Navíc řekl, že strany dnes fungují jako uzavřené sekty, které mezi sebe ani nechtějí pustit novou krev.

S tím bych souhlasil. Vezměte si, že za posledních pár let se nám tady objevily fenomény jako kmotři, velrybáři. To přece není slučitelné s demokratickou politikou, ale my si na to postupně zvykáme. Tady se potulují autobusy potulných voličů, kteří vás odhlasují a delegují, kam je potřeba. Čili my jsme až po krk v mafiánském doupěti, kterému předstíraně říkáme demokracie.

Přišla teď chvíle pro lidi jako Karel Schwarzenberg nebo Miroslava Němcová, aby se od toho probíhajícího humusu distancovali?

To by museli udělat už dávno, jenže to by ihned vyletěli z politiky. Pokud jdete řešit kauzu na pole, kde je metr bahna, nedá se předpokládat, že tam dojdete v čistých botách. Důvod, proč české elity nechtějí do politiky, je, že jdete do šmelinářského bahna, kde s vámi nakládají podle svých zájmů a kolektivního rozhodování, jak si zamanou. Tam jako jednotlivec nic nezmůžete. Jedině můžete rychle vypadnout, ale s nálepkou neúspěšné naivky. Nečas měl na billboardu, že vymýtí korupci ve vládě a ve straně, ale nakonec korupce vymýtí Nečase. Tady se objevila strategie pana Bárty a jeho ABL, a on klidně kandiduje na předsedu strany. Nikomu to nevadí. Ten pán přece nemůže být předsedou strany.

Kdo by mu to měl říci?

No přece noviny.

Ty jsou toho plné.

Víte, dokud tu byl Paroubek, byl to pro novináře ideální zločinec. Oni proti němu tak srdnatě a smečkovitě bojovali, že z těch všech ostatních udělali zlatíčka. Tak teď to máme. Ale noviny přece mají být nad tím, pokud nejsou přímým stranickým tiskem. Vezměte si, kolik má televize pořadů, kde mluví političtí komentátoři?

Nula.

Právě. Je to normální? Je někde na světě země, kde by v televizi žvanili jen politici? Komerční televize řeknou, že by na tom nevydělaly, ale nemá to ani ta veřejnoprávní, která tu je od toho.

Vy jste měl ve svém pořadu pana Bártu. Jak na vás působil? On totiž umí okouzlovat, třeba prvotní razancí, s jakou přišel šetřit na ministerstvo dopravy.

Na začátku každý nějak působí. On byl sympatický tou svou razancí. Ale každý se projeví až za nějakou dobu. Hlavně ale v politickém prostředí se pochopitelně dávno vědělo o jeho propojení s ABL. A nikomu to nevadilo, dokud mohli doufat, že s nimi Bárta bude budovat tu mafiánskou věž.

Co s tím tedy dělat?

Já recept nemám. Ale přece i v osobním životě se rozhodujete, jakou formu protestu zvolíte proti něčemu, co se vám nelíbí. Jde o to, o jaký zásah do vašich svobod jde. A v naší společnosti už jde o život. Proto není možné držet ten oblíbený postoj oni a my. Oni jsou my a my jsme oni. Jediné, z čeho mají politici strach, jsou média, protože ta mohou způsobit nějaké hnutí mysli lidí. Pak cítí i fyzické nebezpečí a to na ně platí. Z hněvu, který by mohl překročit kontrolovatelnou mez, mají respekt. Jinak z ničeho.

(www.denik.cz)