Červenec 2011

Češi musí změnit své návyky

Bohumil Řeřicha

Článek pod názvem Bohatý svět musí změnit stravovací návyky, mně zveřejnili v květnovém čísle CS-magazínu. Co ale my, Češi? Jak jsme na tom? Před několika lety se vyjádřil jeden kanadský novinář působící sedm let v Česku: „Nikde na světě jsem neviděl na tak malém prostoru tolik krásných žen a na druhé straně tolik nezdravě vypadajících mužů.“ Po dlouholetém pozorování a cestách po Abendlandu musím tomuto novináři dát za pravdu. Tolik nezdravě vypadajících mužů a hlavně nepříliš hezkých, jsem nikde neviděl. Naše ženy naopak se mohou srovnávat s krásou vyhlášených krasavic. Jak je to možné ? Zřejmě největší propad maskulinní kultury zažila zdejší společnost za dob komunismu. Tam jsou příčiny současného stavu české mužské společnosti. Komunistický systém zajistil práci, jídlo bylo laciné, kdo byl šikovný, mohl dělat melouchy, prostě, muži pozbyli vlastnost starat se a mít zodpovědnost za sebe a své bližní. Tuto roli převzal stát. Tak se stalo, že mnoho mužů klidně chodilo v montérkách a v holínkách i v neděli. Nejhorší situace byla v ateistických oblastech v severozápadním pohraničí a na Ostravsku. Tomuto propadu odpovídalo nejen oblečení, nýbrž i stravování a oblečení, což se, bohužel, projevuje dodnes. Hlavním znakem bylo zanedbávání svého zevnějšku. Dodnes je hlavním znakem českého muže-vesničana velké břicho z pití nekvalitního 10° piva, kouření a přemíry nezdravého jídla. To vše se odráží v intelektuálním potenciálu, který se z generace na generaci vlivem dědičnosti snižuje. Stačí se zaposlouchat do řečového projevu těchto buranů. Nedávno jsem slyšel názor jedné české studentky ve Spojených státech, že vždycky pozná Čechy, přilétající na letiště v New Yorku - pupkatí, oděni v oděvy od Vietnamců z tržiště a v ruce igelitovou tašku. I já potkávám pravidelně jednoho podnikatele na Masarykově nádraží v Praze, holohlavého, oděného v poměrně pěkné triko, majícího výrazně křivé nohy v kraťasech a tvářícího se vždy velice důležitě. Čeští muži vůbec velmi rádi dávají na odiv své chlupaté, mnohdy velmi křivé a nevzhledné nohy, jako by chtěli ukázat, jací jsou samci. Vzápětí jsem potkal v metru kravaťáka, který měl na sobě slušný oblek, ale na nohou měl šedivé botasky s černo-žlutými tkaničkami.

Mnoho z českých mužů je nezdravě vypadajících, ošklivých. Stačilo by však upravit si vzhled, vzít na sebe přiměřený oděv a vše je hned jiné. Bohužel, pro převažující fanfarónství je to nemožné. Bohužel, v mnoha případech celkové fyziognomické vzezření ještě podpořené panující „módou“ vypovídá o intelektovém potenciálu českých mužů. „Všechno víme nejlépe, mně nebude nikdo nic říkat!“ Nedostatek sebekritičnosti, hulvátství, netolerantnost, neochota ke kompromisu. Tímto chováním pak trpí ženy a děti.

Stejně jako v mnoha zemích světa i u nás se nezdravě rozšířila nabídka všech možných fastfoodů od McDonald´s přes KFC až k různým burgerům. Ani v českých stravovacích zařízeních není situace lepší. Většinou buď smažená jídla v nevalném tuku, nebo permanentně se ohřívající různé UHO omáčky, guláše a pod. Typický příkladem jsou občerstvovací stánky na Václavském náměstí, podle přízvuku ovládané ruskojazyčnými podnikateli - opékané, smažené nebo uzené výrobky. Přitom máme speciality, které by i cizinci rádi ochutnali. Ty se ale musí připravovat každý den, čerstvé. A to vyžaduje vyšší úsilí. Lepší je zajet do Makra, nakoupit polotovary a mít pořádný „vejvar.“ Lenost a neochota skutečně posloužit je také typickým znakem českých luhů a hájů. Nejenže velká část zdejší populace trpí nadváhou v důsledku přemíry jídla, ale konzumuje i nekvalitní uzenářské výrobky. A zde je zřejmě i jedna z příčin velkého výskytu rakoviny střev v ČR. Běžně se uzenin dává mouka, sója, strouhanka, seškrabky z kuřecích kostí, rozemletá kůže a chrupavky.

Deprimující je však naprostá ztráta kultury jídla. Např. na vesnicích se hospodyňky úplně zřekly vaření. Nakupují obědy v různých vývařovnách údajně z důvodu šetření, oběd za 50 Kč je pro dva. Na druhé straně lze toto částečně pochopit, protože ve většině případů člověk na vesnici vydá za jídlo více než člověk ve městě, který si může vybrat ze širší nabídky i cenové. Dalším fenoménem českého stravování jsou rohlíky, chléb zadělaný kyselým kváskem, knedlíky. Je to přemíra uhlovodanů a jsou to střevní „špunty“. Přitom náš pečivářský průmysl relativně drží krok s okolním světem svou nabídkou celozrnných výrobků.

Zvláštní kapitola je pití. Všude ve světě si vyrábějí piva-ležáky, jen u nás svojí zatvrzelostí, leností změnit návyky, pijí chlapi 10° piva. Přitom v českých regionálních pivovarech se vaří vynikající ležáky srovnatelné se světovou špičkou. Sice v současné době je na vesnici cena piva vzhledem k příjmu vysoká, ale než by si místní štamgasti pochutnali na dvanáctce lijí do sebe nekvalitní desítku ve velkém, kterou „prokládájí“ nekvalitní kořalkou. Další kapitolou je skladba nealkoholických nápojů. Když vidím vozíky plné různých značek slazených břeček, nedivím se, že dětem i dospělým se kazí zuby. Nikomu nehodlám doporučovat, co má jíst a pít a co ne. Každý den slyšíme v médiích „nářky“ ohledně zdravotnictví. Zodpovědný politik by měl předstoupit před veřejnost a konečně nalít občanům čistého vína a říci jim, že být zdravý je jejich zodpovědnost a ne státu. Stát má především dbát na prevenci.

Dnešním českým fenoménem jsou tzv. satelitní městečka. Rodiny v drahých bytech nebo domech, ve většině případů ohrazených nesmyslnými a drahými zděnými ploty, zde jen přespávají. Pracují ve městech, kam vozí i děti do škol. Odpoledne zpátky, stres, nemají čas na sebe, děti se stravují všelijak , rodiče jim nevěnují dostatečně lásku a pozornost, děti jsou odkázáni na televizi nebo počítač. Celá společnost trpí nedostatkem pohybu. Červenou nití zdejších společenských problémů se táhne lhostejnost. Zavíráme se do sebe. Místo abychom otevřeli okna a dveře a pustili k sobě čerstvý vzduch, radši jsme v tom smrádečku ale teploučku české kotliny. Při nedávných česko-německých dnech v franském Würzburgu byl anoncovaný večer s názvem Na co věří Češi. Nevím, jaký byl obsah tohoto večera, musel jsem odjet. Domnívám se ale, že Češi věří pouze sobě, rady odmítají, zejména z ciziny, chtějí se mít za každého režimu dobře, ale aby to bylo s minimální námahou a co nejméně to stálo, hlavně aby jim dal každý pokoj a nezatěžoval je nějakými nepokoji na Středním východě, muslimy a nebo EU. Hlavně jim nesahat na syrečky, knedlíky, vepřo-knedlo-zelo, pivo, slivovici, špekáčky a rum. Snad i k nám dojde nějaká renesance, renesance myšlení, ducha a kultury. Při absenci skutečných elit, to neudělá žádná vláda Nečasů, Kalousků a nebo Sobotků, jen my sami a bude to zákonitě bolet.