Srpen 2011

Historický kabaret zjevně nevyrovnaného guru

Lukáš Beer

Při pročítání textů internetového "vlasteneckého" periodika České národní listy jsem vyloženě náhodou narazil i na propagovaný text autora Jiřího Krutiny, který byl původně zveřejněn v publikaci Němci, vydané v minulém roce ve spolupráci s Jiřím Vackem ve společném vlastním nakladatelství. Nedalo mi to, abych si knihu s poutavým titulem i obalem okamžitě nevypůjčil v knihovně a neseznámil se s jejím obsahem. Starší z dvojice autorů, ing. Jiří Vacek, v tiráži knihy ujišťuje, že jeho “pojednání může být rozmnožováno a šířeno bez svolení autora celé nebo ve výňatcích všude tam, kde je nutné informovat zejména mládež pravdivě o dějinách soužití Čechů a Němců za podmínky, že bude uvedeno jméno autora a zdroj.“ Toto samozřejmě s největším nadšením činíme a rádi čtenářstvo s nejpůsobivějšími výňatky této poučné útlé knížečky seznámíme. Jediná fotografie uveřejněná v publikaci, na které možno vidět hromadu vychrtlých lidských mrtvol na přívěsu traktoru nebo náklaďáku (s popiskou: Koncentrační tábor Buchenwald, kde bylo vězněno a umučeno několik tisíc Čechů) hned na začátku slibně naznačuje, že půjde vskutku „informativní“ dílko. Ovšem nepředbíhejme.

Komu jméno ing. Jiřího Vacka nic neříká, ten se může s jeho životopisem podrobně seznámit na jeho osobních stránkách – dovídáme se tu mj., že autor (nar. 1931) následovně citovaného pseudohistorického pojednání působí jako spisovatel, překladatel a duchovní učitel a také, že svou „duchovní stezku nastoupil ve svých 14 letech o vánocích 1945, když po přečtení Weinfurterova Ohnivého keře ihned poznal, že "to je právě to, co hledal". Autor se na svých stránkách prezentuje velmi kultivovaným způsobem jako duchovně vyzrálá osobnost, která „velmi vyzdvihuje často zanedbávaný a opomíjený společný základ všech náboženství, kterým je vnitřní praxe směřující k přímému, nadrozumovému poznání Boha v nás a skutečnému spojení s ním“. Člověk podepsaný jménem Hynek Ries zase v textu věnovaném ing. Vackovi na jiných internetových osobních stránkách rozhodně nešetří chválou: „Za genialitou díla J. Vacka je možné vidět obrovský přehled – prostudoval několik tisíc knih z celého světa a ze všech oblastí duchovního života.“

Zcela otevřeně přiznávám, že duchovní nauce tohoto druhu nerozumím ani za mák, ale zcela automaticky bych poněkud předpokládal, že úspěšné duchovní hledání jednotlivce by zcela zákonitě mělo v ideálním případě vyústit v určitém plodném oduševnění, v jistému nadhledu a v dokonalé vyrovnanosti, jejímž projevem je mj. přiblížení se stavu životního láskyplného moudra. Jelikož jsem se podrobně seznámil s výtvorem ing. Vacka, zveřejněným v publikaci Němci, nebyl bych si zcela jist, zda jeho osobní duchovní cesta nabrala ten správný plodný směr. Jeho pojednání nejen že je názornou demonstrací lidské hlouposti, vnitřního hněvu, nesnášenlivosti a zapšklosti, jakou jen tak v takovéto koncentrované podobě na českém knižním trhu sotva najdeme. Dovoluji si s plným vědomím použít tato silná slova s tím, že poukazuji v níže citovaných úryvcích na primitivní nenávist šířící pasáže jmenovaného autora.

Jiří Vacek není historikem, očividně mu dělá problémy správně opsat Goebbelsovo příjmení – a především – autor ve své knize zcela otevřeně lže, i když si troufám říci, že si toho sám ani není vědom - podobný nepořádek ohledně počtu českých obětí II. světové války se vyskytuje v hlavách mnoha našich dalších spoluobčanů, přičemž jde většinou o zaměňování počtu českých obětí s těmi československými. Hned na několika místech – vyskytuje se tu například hned několikrát nesmyslné tvrzení, že „Němci vyvraždili přes 300 000 Čechů“ (na jiném místě uvádí autor dokonce 360 000 Čechů, což jo o to víc tragické, že mimo to dává německému národu za vinu vyvraždění 70 000 českých Židů, aniž by zohlednil oficiální údaj českých historiků, kteří dnes udávají počet 122 000 všech obětí z českých zemí, přičemž už v tomto počtu jsou zahrnuty oběti z řad českých a moravských Židů (73 000) a českých a moravských Cikánů (6000). Jiří Vacek ve své totální neznalosti těchto faktů zachází dokonce tak daleko, že srovnává počet českých obětí (údajných 300 000) s těmi židovskými (70 000) a podivuje se nad tím, proč se česká média („v německých rukou“) věnují přednostně jen uctívání židovských obětí, ačkoliv prý Němci Čechů vyvraždili podstatně více než Židů a Češi podléhali genocidě stejně tak jako Židé.

Vacek se také netají svým názorem, podle nějž byl poválečný „odsun sudeťáků“ v podstatě mírným náležitým trestem, protože „z právního hlediska“ jim prý náležel trest smrti za vlastizradu, kterou se provinili naprosto všichni, včetně dětí, jak na několika místech důsledně zdůrazňuje. Jinde se zas otevřeně přiklání k názoru, podle kterého všichni Němci „do jednoho měli být postříleni kulometem“. Jako slabší odvar se pak už jeví Vackovo přesvědčení, že Němci v „českém státě" (takto označuje mnohonárodnostní stát Československo) neměli žádné právo na sebeurčení, neboť byli zde pouze hosty. Jak je to s právem sebeurčení Slováků v tomto českém státě a s potrestáním za jejich vlastizradu či s potrestáním českých dezertérů-legionářů za prvé světové války se od Vacka kupodivu nedozvídáme.

V prvním okamžiku jsem opravdu nabýval dojmu, že tento Vackův výplod je ve skutečnosti jakousi persifláží na typický český šovinismus. Předkládám čtenáři několik výňatků z knihy a jen dodatečně ujišťuji, že v podobném duchu se nese i neocitovaný zbytek tohoto velkolepého díla psaného neuvěřitelně infantilním stylem. A pokud se čtenář přistihne u toho, že třeba při četbě místy nekontrolovaně vyprskne smíchy, nemusí se za nic stydět – osobně beru celou záležitost s humorem a přihodilo se to i mně, i když je neoddiskutovatelné, že autor svůj text myslel naprosto vážně. Budiž mu přáno, aby při svém hledání duchovní pravdy jednoho dne dospěl do podstatně vyššího stadia vyzrálosti.

Zde několik ukázek z textu Jiřího Vacka:

K problematice „proněmecké censury“, projevující se tím, že „denní tisk je plně v německých rukách“:

„České výbuchy hněvu za šestileté bezohledné vyvražďování Němci a neslýchaný útlak se zveličují. O jejich hlavní příčinu, jíž je německý nevyprovokovaný útok na náš stát a národ s cílem vyvraždění celého našeho národa a obsazení jeho území němci, se záměrně mlčí.“

„Po válce na jedné škole proběhla mezi žáky diskuse, co s Němci. Závěr, který byl podpořen všemi, zněl: ,Vzít samopaly a všechny je postřílet.´ Není se čemu divit. Přece oni chtěli to samé učinit nám a z části také učinili. My jsme nezačali. Naopak jsme jim velkoryse poskytli plnoprávné československé občanství.“

„Nepřátelé dr. Beneše jsou nepřátelé všeho českého a dokonce vlastizrádci.“

„Naši sousedé, němečtí protektoři, slíbili českému národu ochranu. Lhali. Místo toho začali s cílevědomou genocidou českého národa, která měla být dokonána po jejich vítězství po válce… Češi se měli dříve, než budou po válce vyhubeni, stát stádem poslušných otrockých dělníků, jaké Říše potřebovala pro své válečné hospodářství.“

„Celkový počet Němci zavražděných Čechů je přes 300 000, z toho mnoho tisíců žen a dětí včetně kojenců. Již to samo o sobě je genocida.“

„Sudeťáci se neustále ohánějí právem na sebeurčení. Právo národů na sebeurčení nepochybně existuje, ale za jednoho základního předpokladu – pokud národ žije ve své zemi. V tomto smyslu právo na sebeurčení nemají například Romové, protože žijí v zemích jiných národů a to ze své vlastní vůle.“

„Němci, přesně Rakušané, připravili Čechy o právo na sebeurčení po bitvě na Bílé hoře… Současně Rakušané začali s naší genocidou… Je známou skutečností, že průmyslově a ekonomicky vyspělé Čechy ze svých daní vydržovaly samotnou Vídeň, ale když jsme chtěli mít vlastní Národní divadlo, rakouský stát na ně ,neměl peníze´. Češi se na jeho postavení museli skládat sami, doslova korunu po koruně. Nakonec nás Rakušáci zatáhli po boku Němců do prvé světové války… Chtěli ovládnout Evropu.“

„Jak jsem vysvětlil, Němci v naší zemi žádné právo na sebeurčení nikdy neměli. Žili na území českého státu, nikoliv na území německém a byli povinni se chovat jako čeští občané. Místo toho stát, který jim poskytl pohostinství a plné občanské právo i po dlouhé době, ve které Čechy utlačovali, začali rozbíjet.“

„Naložili jsme s nimi neporovnatelně mírněji, než po celá staletí nakládali s námi. To, že dnes jsme Češi a že se Němcům jejich genocida nezdařila, je dílem malý zázrak, dílem vysvědčení naší statečnosti a hodnoty našeho národa jako takového. Můžeme být na své češství právem hrdí. Německá zásluha to rozhodně není. Ti, kteří veřejně prohlašují, že se stydí být Čechy, ať přijmou německé nebo rakouské občanství. Němci a Rakušáci se přece nemají za co stydět. Ani za genocidy Romů, Židů, Čechů, Poláků a dalších. To je etika a humanismus přesně ,po německu´“.

„To je základní pravda o Němcích: Oni obě války začali s cílem ovládnutí Evropy a oni za jejich hrůzné výsledky nesou všichni odpovědnost. Zdůrazněme: všichni. Ve válce existují pouze přátelé a nepřátelé. Jakékoliv řeči o slušných a nevinných občanech nepřátelského státu, který rozpoutá útočnou, nevyprovokovanou válku, jsou jen demagogií, která z nich má sejmout vinu. V případě Němců, kteří měli naše státní občanství, jde nejen o nepřátele, ale dokonce o zločince, kteří se dopustili velezrady. Němci si Hitlera skutečně svobodně zvolili a všichni si přáli vítězství Německa a také až do poslední chvíle tuto zločinnou válku všichni podporovali. Tu válku, ve které kdyby zvítězili, by došlo kromě jiného k trvalému zničení Českého státu a k vyvraždění jeho obyvatel. Jak vážná to byla hrozba, můžeme vidět na zločinech, kterých se dopouštěli v Čechách za trvání protektorátu i na osudu Židů. Všem občanům Československého státu šlo doslova o holý život.“

„I německé ženy věrně sloužily Hitlerovi do posledních chvil války. Nebyly jako dozorkyně v koncentrácích o nic méně zvířecké než jejich kolegové. Neodrazovaly své syny a muže od loupení a vraždění po celém světě, ale plně je podporovaly. V řadě případů lynčovaly sestřelené spojenecké letce. Nevinné německé děti ještě za pražského povstání na Pražačce vylupovaly oči zajatým povstalcům na konci války. V uniformách Wehrmachtu zabíjely spojenecké vojáky stejně horlivě jako jejich otcové. jejich oběti si zaslouží soucitu a nikoliv ony. Německý národ jako celek vedl zločinnou válku a celý německý národ – muži, ženy i děti jsou za ni zodpovědní a mají tuto zodpovědnost nést.“

„Jak by oni naložili s našimi dětmi, kdyby válku vyhráli, nám předváděli celou válku. Neváhali ani trochu je vraždit. Dívat se na německé děti jako se na děti běžně díváme, je velmi zavádějící. Byly od samého počátku vychovávány jako příslušníci čisté nordické rasy, která je předurčena k vládě nad těmi méněcennými a v tomto duchu se tak i chovaly… Dobře vím z osobní zkušenosti, o čem mluvím. Běhali po ulicích s dýkami v rukách a hledali nepřítele, na kterého by mohli zaútočit a často to i dělali. Udávání Čechů gestapu bylo jejich radostnou povinností.“

„Nestydatost, s jakou Němci označují samy sebe za nevinné oběti a staví si pomníky, vysvítá zvláště na tisících zavražděných českých dětech a ženách. Navíc dokazují, že Němci vůbec svou vinu ani neuznávají ani si ji neuvědomují. Prostě jsou stále stejní a nezměnili se. I dále si myslí, že jsou něčím výjimečným. Jsou, ale jen svými zločiny, které 6 let páchali zcela bez zábran v pevném přesvědčení o své zvrácené pravdě a beztrestnosti, protože věřili, že zvítězí.“

„Neustále se nám předhazuje osud nebohých německých žen a dětí. Byly stejnými nepřáteli jako muži a v případě sudeťaček přímo vlastizrádkyně. Ty hodné a nevinné ženy zcela klidně živily své děti na úkor podvyživených českých dětí a braly tento zločin jako samozřejmost. Nad dětmi z Lidic a dalšími neprojevily nejmenší soucit, natož aby se jich zastaly a pomohly jim…. Jak německé ženy opravdu smýšlejí se ukázalo po válce. Německé jeptišky ve svých klášterech schovávaly před spravedlností esesácké hrdlořezy. Byly přece vlastenky a plny křesťanského soucitu.“

„Život volyňských Čechů pod Němci plně odhaluje německý charakter. Zde Němci odhodili veškeré masky a řádili bez omezení. Vyvraždili český Malín a vypálili jej.“

---

V kapitole Základní pravidla o sudeťácích:

„Jako němečtí školní inspektoři pomáhali poněmčit naše školy a drasticky snížit počet absolventů středních škol a gymnasií. V několika případech po jejich řádění na škole čeští učitelé páchali sebevraždy. Mne například jeden takový ,hodný´ Němec, školní inspektor, nepustil na gymnasium, protože jsem špatně nakreslil hákenkrajc.“

---

V kapitole Jak Němci kradli a loupili:

„Němci často v Čechách loupili a kradli. Doslova je vyplenili také například němečtí Braniboři. Nebylo to poprvé ani naposled. Celými našimi dějinami se táhnou německé loupeživé výpady do Čech, po kterých, když se zdařily, zůstávala jen spáleniště a mrtvoly. Goebles například v roce 1940 v listopadu navštívil Prahu. Z Prahy si odvezl, rozuměj ukradl, dva vzácné gobelíny z Kolowratského paláce. Nebyl zdaleka sám.“

„Obrovskou krádeží za stovky milionů bylo zabrání výstroje Československé armády Wehrmachtem, samozřejmě bez náhrady. Naše armáda měla výzbroj pro milion vojáků… Toto je pravá tvář Němců. Koho porazí, toho okradou… Bezostyšně kradly i manželky německých pohlavárů. Paní Heydrichová například si vzala šicí stroj z vypálených a vyvražděných Lidic… Přesto jsou nám zejména německé ženy líčeny jako oběti Čechů. Ve skutečnosti byly stejně jako jejich manželé, synové, otcové. Nejen jim nebránily v jejich zločinech, ale beze studu se podílely na ziscích z nich v přesvědčení o nadřazenosti své rasy. Své děti vychovávaly ke stejným zločinům, jakých se dopouštěli jejich otcové a těšili se, jak budou jejich potomci vládnout slovanským méněcenným otrokům… Němci nevynechali jedinou příležitost k našemu okrádání. Když napadli SSSR, tak zabavili všem Čechům lyže. Desetitisíce lyží pod trestem smrti jsme museli odevzdat, samozřejmě bez náhrady.“

---

Kapitola Život v protektorátu:

„Je temná noc. Pouliční osvětlení nesvítí, z oken neuniká ani proužek světla. Je přísný zákaz naprostého zatemnění jako ochrana před nálety. Ulice prázdné. Je stanné právo od deseti večer. Každý, kdo by v té době byl chycen na ulici, mohl být zastřelen. V Americké ulici před naším domem zastavuje černé auto. To je zlé, moc zlé! Jezdit zejména v noci a za stanného práva mohou téměř výhradně jen Němci a hlavně gestapo. Z vozu vystupují dvě typické postavy: vysoké holínky, dlouhé gumáky a na hlavě německé klobouky. Gestapo. U domovních dveří stisknou zvonek na správce domu. Pak vytáhnou pistole a odjistí je. Když správcová otevře, hledí na dvě pistole, které na ni míří. S pistolemi v zádech a hrůzou bez sebe musí gestapáky vést do pátého patra za jedním nájemníkem. Toho zatýkají a odvážejí. Víckrát jej nikdo neviděl: byl popraven za poslouchání Londýna. Gestapáci šli na udání najisto. Na stejném patře bydlela s nájemníkem německá rodina… To jsou holá fakta. Tak se nám pod Němci 6 let žilo. Kde v té době byli tolik opěvovaní slušní, nevinní a hodní Němci?... Dnes ze sebe dělají oběti zlých Čechů.“

„Válka je prohraná, ale Němci vraždí dál jen pro své uspokojení. To není nesmyslné vraždění, ale naplňování jejich choutek. Jak se může někdo takových ne-lidí, ale zrůd zastávat a vydávat to za spravedlnost a humanismus, by měli dobře psychologové prozkoumat. Osobně to považuji za úchylku. Něco podobného citu, který někdy chovají rukojmí ke svým únoscům. Osobně si myslím, že ta péče pseudohumanistů o ně a odsuzování jejich obětí pramení z nějaké vnitřní, podvědomé příbuznosti s těmito zvrhlými vrahy. Pro taková zvířata není lynčování zdaleka dostatečným trestem. Mnozí z těchto pseudohumanistů se ptají, odkud se nenávist Čechů k Němcům bere: přesně z toho, co popisuji a nejen z toho.

---

Kapitola Německý charakter:

Český národ měl být po vítězství Německa vyvražděn, zbytek měl dělat Němcům otroky. Přípravy na toto ,konečné řešení českého prostoru´, což je úřední německá terminologie, probíhaly již za války. Pro vybrané mladé zástupce arijské rasy z Hitlerjugend byly zřízeny zvláštní školy, které je učily, jak mají vládnout méněcenné slovanské rase na německých statcích, kde měli Češi, Poláci a další pracovat jako otroci.“

„Pro Němce jako národ je příznačné, že jsou hluboce přesvědčeni o své nadřazenosti nad ostatními národy a proto i mají právo jim vládnout. Proto již několik staletí, od dob pruských králů, vedou jednu válku za druhou: proti Dánsku, Rakousku, Bavorsku, Francii v roce 1870.“

„V průběhu revoluce v květnu 1945 jsem viděl na rohu Belgické ulice – je tam dnes pomníček – ležet mrtvou ženu. V té oblasti se vůbec nebojovalo, nebyla ozbrojena. Zastřelil ji Němec ze zálohy z okna, jen tak z nenávisti k Čechům. Schovávala jej stará, hodná Němka, které neprohlédli byt, protože věřili v její slušnost. Co si pak máme myslet o Němcích, o tom jak se změnili, když jejich přední představitelka má tu drzost prohlásit: „Češi málo trpěli“. Většina Němců si myslí totéž. A takoví lidé by s námi chtěli žít v jednom státě a předávat nám svou kulturu. Národ, který buduje koncentráky a vraždí malé děti, že je v náklaďáku udusí výfukovými plyny.“

---

Kapitola Česká odveta:

„Cílem odvety nebyli hodní a slušní Němci, ale příslušníci nepřátelského národa, který prováděl genocidu českého národa a plánoval jednou pro vždy zničit český stát, národ a českého území se trvale zmocnit. Téměř všichni odvetou postižení Němci se dopustili velezrady na Československé republice, jejímiž občany byli. Nejen ji v ohrožení nebránili, ale svou činností podstatně a z přesvědčení přispěli k rozbití našeho státu a následně k jeho okupaci Říší. Z právního hlediska měli být potrestáni odsouzením k smrti.“

„Němci jsou přistěhovalci do českého státu a přistěhovalectvím se jim dostalo stejných práv jako Čechům, ale současně s tím přijali i povinnost chovat se jako řádní občané českého království a později i Československé republiky. Neměli právo na sebeurčení, tím spíš, že je Němci již měli realizováno hned ve dvou státech: v Německu a Rakousku.“

---

Kapitola Všichni Němci byli nacisté:

„Po válce se pro Němce, kteří páchali zločiny, vžil název nacisté. To je dobře promyšlený demagogický pokus vyvolat dojem, že ve válce existovaly dva druhy Němců: 1. Ti zlí – nacisté. 2. Ti hodní, kteří s nacisty a jejich zločiny neměli nic společného… Všichni Němci – muži, ženy i dospívající děti – viz Hitlerjugend, ,Hitlerovy děti´ – byli nacisté. Nacismus je jen výrazem jejich německého ducha, který naplňoval sny o německých nadlidech a jejich právu vládnout všem, které považovali za méněcenné. Nezakrývejme tuto pravdu mluvením o nacistech.“

„Nedostali jsme odškodnění za to vše, co nám Němci ukradli, zničili. Za těch 300 000 zavražděných a několik set tisíc mučených a vězněných jsme jako stát ani jako jednotlivci nedostali ani korunu odškodnění. Majetek odsunutých Němců nelze počítat jako odškodnění, protože jim byl zabaven za jejich velezradu.“

„Při sledování tisku i televize jsem si všiml jedné nevyváženosti v informacích, kterými jsme zpracováváni. O utrpení Židů v holocaustu se píše neustále a naprosto oprávněně. Trpěli strašlivě a nesmí se na jejich utrpení zapomenout. Pro naše media je příznačné, že se nepíše nic o židovské odvetě Němcům. Určitě existovala. Sám jsem na vlastní oči viděl člověka, který cpal židovskou žlutou hvězdu, kterou Židé museli nosit, do úst jednomu zajatému Němci. Proč se nikdo nezabývá tím, kolik z těch, kteří se podíleli na odvetě na Němcích, byli Židé a hromadně se odsuzují jen Češi? Češi, stejně jako Židé, byli Němci v průběhu války systematicky vyvražďováni s cílem ,konečného řešení obou národů´, rozuměj jejich vyvraždění. A přece jestliže se udává, že Němci zavraždili 70 tisíc českých Židů, zavraždili mnohem víc Čechů – přes 300 tisíc… Pravda je, že na našem území probíhaly hned dvě genocidy – jedna Židů, druhá Čechů. Právě v dnešní době jsem se dočetl v novinách, že na jedné české škole probíhá akce, ve které školáci vyhledávají Židy, které Němci za okupace zavraždili…. A je to správné. Ale: Českých Židů Němci zavraždili asi 70 tisíc. Čechů pak asi 360 tisíc. Může mi někdo vysvětlit, proč se dělají takové rozdíly mezi oběťmi nacistů?“

„Ten, kdo pomlouvá presidenta Beneše a představuje sudeťáky jako oběti Čechů, šíří Hitlerovu nacistickou propagandu.“

„Když Češi údajně v odvetě zabijí 25 000 Němců – čemuž nevěřím, je to pro 70 milionů Němců ztráta 0,036 %. Pro 7 milionů Čechů ztráta 300 tisíc životů je již ztrátou 4,3 %. To jsou velmi podstatné rozdíly, které nelze pomíjet.“

„Já se za to, že jsem Čech nestydím a jsem na své češství hrdý. Kdo smýšlí jinak, ať se jasně prohlásí, ať víme, kdo je kdo. Ať se nekryje falešným humanismem a etikou, které hájí jen zájmy vrahů a jejich oběti je nezajímají a ještě své počínání staví na odiv jako vrchol vznešenosti.“

---

A na závěr citát z textu Vackova spoluautora, Jiřího Krutiny (nar. 1977):

„Jakékoliv snahy zlehčovat období protektorátu, jak se někteří pseudointelektuálové a historikové snaží z tepla svých kanceláří a říkají tomu ještě věda, je výsměch a plivnutí do tváře lidské důstojnosti a projevem nedostatečné duchovní a mravní etiky takových pseudointelektuálů.“

Jiří Vacek, Jiří Krutina: Němci. Nakladatelství Vacek-Krutina, Praha 2010, ISBN: 978-80-804439-9-0, EAN: 9788090443990

(http://nassmer.blogspot.com)