Srpen 2011

Srážka s úředníkem

Tomáš Flaška

Tak mě úřední šiml potkal osobně. Tedy dříve se mi to stávalo též, ale katastrální úřad to dovedl k dokonalosti. Někdy v osmdesátých létech jsme koupili rodinný domek, u kterého byla přistavěna garáž. Později jsme zjistili, že bez povolení. Tak jsme v roce 1993 požádali u místního stavebního úřadu o Dodatečné povolení stavby té garáže. Mašinérie proběhla, nikdo nic nenamítal, stavba byla schválena. Pro mě vše vzorně podle zákona vyřízeno, záležitost uzavřena. I pozdější pohled na mapu v katastru nemovitostí mi ukazoval, že stavba je zakreslena. To bych ale asi nesměl žít v Čechách s naším úřednictvem. Po 18 letech, konkrétně v dubnu tohoto roku, jsem byl Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu vyzván, abych předložil Souhlas stavebního úřadu s užíváním stavby. Samozřejmě dopis s modrým pruhem a doprovozený výhrůžkami, co vše se může stát, když to neprovedu do 90 dnů.

Ve starých deskách tedy hrabu papíry, nalézám příslušné rozhodnutí a divím se již podruhé. Je na něm uvedeno: „Na vědomí Katastrální úřad Praha-město“. Tak to buď ztratili, nebo nemají co dělat, říkám si. Tak to tedy beru v originále a vyrážím na Katastrální úřad, kde ho můžu odevzdat v podatelně. Chtějí originál, tak pořizuji kopii, kterou si budou moci sami zkontrolovat a originál mi vrátit, říkám si. Originál mám totiž jen jeden. Samozřejmě, že se mýlím. Paní v podatelně si chce ponechat můj jediný originál. Myslíte, že na Katastrálním úřadu mají tedy pracoviště, které by vám ověřilo kopii? Samozřejmě že ne, musíte odejít někam na Czech point a vrátit se znova. To je vstřícnost k občanovi v praxi!

Ale to nekončí. Paní v podatelně se ptám, jestli mi může říci, co všechno mám přinést, když už musím na Czech point a přijít sem podruhé, abych náhodou nemusel chodit potřetí. Můj dotaz vzbudí pobavený pohled spolupracovníků vzadu za přepážkou, kteří dokonce zvednou oči od časopisu. Zjevně si dovoluji moc! Paní mi nic nesdělí a odkazuje mě na referentku, jejíž telefonní číslo je uvedeno v záhlaví dopisu. Jdu do vrátnice a vytáčím telefon referentky. Nikdo to nebere. Ptám se vrátné co s tím. „To je divné, mezi 9. a 10. hodinou mají nařízeno zvedat telefony“, odpoví mi vrátná. Takže úředníci na katastru vás mají povinnost vyslechnout jednu hodinu denně a jak je vidět, ani to nefunguje. Úřad je prostě neprůstřelný, kdykoliv. To vše za naše daně. Odcházím tedy s nepořízenou na Czech point nechat si udělat a ověřit kopii.

Vracím se asi po hodině a ověřenou kopii předávám v podatelně. Udiveně zírám na paní, která to přebírá a tím to pro ní končí. „To mi ani nedáte nějaké potvrzení o převzetí?“, ptám se udiveně. Znám to jak to chodí, až se to ztratí, tak se mě bude někdo ptát ve smyslu: „A komu jste to dával? Kdy to bylo?“ To u nás není potřeba, uzemní mě paní za přepážkou. Odevzdal jsem jen kopii, tak kapituluji a odcházím.

Uběhnou dva týdny a opět pošťačka s dopisem s modrým pruhem z katastrálního úřadu. V dopise stojí: „Dodatečné povolení stavby není opatřeno doložkou o nabytí právní moci“. A opět seznam výhrůžek co se vše stane, když to tentokrát již jen do 30 dnů nedodám. Chápu, že z právního hlediska to potřebují, ale to to ta pracovnice v podatelně nemohla zkontrolovat a rovnou mi říci, že to není v pořádku? Její práci přebírání listin bez vydávání potvrzení by zvládl i zručnější japonský robot a protože by se za něj neplatilo sociální a zdravotní pojištění, tak by jeho provoz byl určitě i levnější. A ušetřil by se nejen můj čas, což samozřejmě nikoho nezajímá, ale přinejmenším to poštovné na další dopis s modrým pruhem. Ale peníze daňových poplatníků pracovníky úřadu zajímají zjevně ještě méně.

Takže další kolečko. Volám na místní stavební úřad. „To nebude problém“, dozvídám se, „přijďte si pro to kdykoliv“. Povzbuzen, že se blíží konec anabáze posílám na náš stavební úřad ženu, ať vše vyřídí. Já už si toho volna kvůli této záležitosti moc dovolit nemohu. Netuším, jak krutě se mýlím. Dopoledne mě žena studeně sprchuje zprávou: „Razítko asi bude problém. V archivu není doručenka na tebe jako majitele, že jsi to povolení v roce 1993 dostal. Budeme muset podat žádost o potvrzení právní moci“.

Bahno byrokracie, kterou načal katastrální úřad, tak místní stavební úřad úspěšně prohlubuje. Žena musí na úřadě trávit přes půl hodiny čekáním na šéfku, která rozhodne jak dál. Nakonec vyplňuje Žádost o dodatečné potvrzení právní moci. Vyřízeno to prý bude za týden. Ano za týden to je, žena to vyzvedne, pak jde na Czech point nechat si vyrobit a ověřit kopii pro Katastrální úřad. Já vyplním ještě formulář Ohlášení nové stavby k zápisu do katastru nemovitostí a koukám, že tam musím mít ověřený podpis. Takže na ten Czech point musím jít zase znova i já, abych se před nimi podepsal.

A měla přede mnou být potřetí cesta do Kobylis na Katastrální úřad. Na to již nemám sílu, tak investuji a posílám to doporučeně z pošty. Vzhledem k tomu, že mi ani po třech nedělích nepřišla žádná výhrůžná zásilka, tak předpokládám, že je vše v pořádku. Nebo se po pár letech budu zase divit?

Já si jen říkám, že vláda chce zvednout poplatky za zápisy do katastru nemovitostí, ale za co? Toto má být služba občanovi? To je Kocourkov v Kafkovském vydání. Nebo úředníci začínají vyvíjet aktivitu, aby si svou nezbytnost a zvýšení plateb za své „služby“ zdůvodnili? A dělají při tom vše pro to, aby se to náhodou nevyřídilo nějak jednoduše a rychle. Ale především, co způsobilo, že se po 18 letech někdo někde probral?