Srpen 2011

Hitler až do jara 1939 viděl v Polsku spojence

V souvislosti se 70. výročím napadení Sovětského svazu 22. června 1941 hitlerovským Německem se objevila ve sdělovacích prostředcích řada článků, které se snažily přinést jiný pohled na sedmdesát let staré události. Jejich problémem byla často skutečnost, že se zakládaly na domněnkách, fabulacích nebo přímo nepravdách, jejichž jediným smyslem je postavit v duchu historického revizionismu rovnítko mezi nacistické Německo a Sovětský svaz. O to cennější potom je, když se objeví nová a kvalifikovaná práce renomovaného autora, jako je tomu v případě knihy Nepřítel je na Východě – tajné plány Hitlera na válku proti Sovětskému svazu v roce 1939 od německého historika Rolf-Dietera Müllera. Kniha se dostala na německé knižní pulty krátce před 70. výročím zahájení operace Barbarossa, jejíž konečný neúspěch vedl k porážce Německa ve druhé světové válce. Müller polemizuje s tezí, že útok na Sovětský svaz byl poslední etapou válečných plánů Adolfa Hitlera, v nichž prvním cílem bylo obsazení Polska a západní Evropy. Na základě náročného a hlubokého zkoumání dokumentů, také dosud neznámých, uvádí, že Hitler již od chvíle, kdy se chopil moci v roce 1933, byl plný plánů na pokud možno co nejrychlejší útok na Sovětský svaz. Tady – na Východě - chtěl získat Lebensraum, čili životní prostor, a také přístup k surovinám. Německo pro toto válečné tažení hledalo politické i vojenské spojence. Podle historika chtěl Hitler vtáhnout do paktu proti Kominterně vedle Japonska rovněž Polsko, Itálii a také Velkou Británii. Na základě studovaných dokumentů potom tvrdí, že Polsko mělo dokonce hrát v tažení plánovaném na jaro 1939 mimořádně důležitou roli. Proto je také pochopitelné, že právě jeho vztahům s Německem věnuje Müller významnou pozornost a vyčerpávajícím způsobem popisuje tehdejší kontakty a vztahy obou zemí.

„Od roku 1934 Hitler usiloval přitáhnout na svoji stranu Polsko, které disponovalo největší vojenskou silou na západní hranici SSSR a v období režimu maršálka Piłsudského vedlo rozhodnou antibolševickou politiku. Ve spojenectví s Polskem nebo v případě jeho vstřícné neutrality by nacistická vláda mohla pomýšlet na realizaci agresivních plánů zacílených proti Sovětskému svazu mnohem dříve," píše Müller a připomíná mimo jiné „spektakulární" smlouvu o nepoužití síly mezi Polskem a Německem z roku 1934. V důsledku tohoto paktu došlo potom k intenzivním kontaktům mezi představiteli obou zemí a velením jejich armád. Ostatně, jak uvádí Rolf-Dieter Müller, „plukovnický režim ve Varšavě se svým antisemitismem a antikomunismem ideově blížil Třetí říši". Podle jeho názoru německo-polská intervence přes sovětskou Ukrajinu a ze směru baltského moře v květnu 1939 byla možným válečným scénářem. „Z dnešního pohledu zvláště makabrickou byla připravenost obou stran ke spolupráci v otázce ,migrace´ židovského obyvatelstva," píše Müller a cituje slova polského velvyslance v Německu Józefa Lipského, který měl Hitlerovi slibovat „pěkný pomník ve Varšavě", jestliže najde řešení židovské otázky. Německé snahy získat Polsko pro válku se Sovětským svazem trvaly až do prvních měsíců roku 1939 a podílely se na nich také Japonci. Podle německých dokumentů nebylo na počátku Hitlerovým záměrem ani podmanění Polska ani snaha vytvořit z něho satelitní stát.

Prvotně tedy nebylo Hitlerovým cílem ani podmanění Polska nebo snaha vytvořit z něho satelitní stát. V dosavadní historiografii je přitom Polsko vnímáno jako stát, který od samého počátku měl být první obětí německé válečné expanze. Německá pozice vůči Polsku se změnila až poté, když Polsko odmítlo požadavky Hitlera týkající se Gdańska a exteritoriálního koridoru přes polské území do Východního Pruska. V Berlíně teprve poté došlo k zásadní změně plánů. Hitler byl rozčarovaný a cítil se Varšavou podvedený. Musel přijmout fakt, že je nutné nejdříve vyřešit problém Polska.

Výsledkem polského tažení si Němci v té době byli zcela jisti. Velení považovali za neschopné a armádu za nedostatečně vyzbrojenou a neschopnou vést větší vojenskou operaci proti modernímu protivníkovi. Hitler věřil, že pakt se Stalinem z 23. srpna 1939 zcela zaskočí západní mocnosti, které nebudou schopny naplnit garance dané Polsku. Měl by potom volné ruce k pokračování tažení směrem na Východ a k útoku na SSSR. Když Velká Británie a Francie vyhlásily 3. září válku, byl Hitler v šoku. Jeho plány na rychlé rozšíření německého životního prostoru východním směrem se zhroutily a německá armáda zaútočila na SSSR až v červnu 1941.

Rolf-Dieter Müller: Der Feind steht im Osten. Hitlers geheime Pläne für einen Krieg gegen die Sowjetunion 1939, vydavatelství Ch. Links, Berlin 2011, 296 stran. Knihu je možné objednat prostřednictvím služby www.amazon.de

(Publica.cz(