Srpen 2011

K estetice ztráty

Franz Chocholatý-Gröger

Co stojí za obrázky ze staré vlasti? Jaké vizuální kódy člověk používá, když chce prezentovat útěk a vyhnání a s tím spojenou ztrátu své domoviny? Jaký je kánon zobrazení rozsahu témat útěku, vyhnání a ztráty domova? Tyto a podobné otázky kolektivní vizuální paměti nesou stopy níže citované knihy. Jedná se o vizuální a verbální obrazy, podobně jako když do divadelních her a filmu je realizován komplexní obraz. Také veřejné památníky se dostaly do zorného pole autorů, stejně jako soukromé náhrobní kameny, pořádání výstav a koncepce Heimatstube (muzea, která se zabývají tradicemi původní vlasti) a muzeí vysídlených. Na to všechno se soustředila práce jedenácti badatelů, zabývajících se historií a kulturou Němců ve východní Evropě. Tyto práce jsou uveřejněné ve sborníku Zur Ästhetik des Verlusts - Bilder von Heimat, Flucht und Vertreibung editovaném dr. Elisabeth Fendlovou z Institutu Johannese Künziga pro východoněmecký národopis (Johannes-Künzig-Institut für ostdeutsche Volkskunde) ve Freiburgu.

Ve sborníku obsažné práce se autoři zabývají výkladem estetiky ztráty (K. Köstlin), Anatomie Heimatbuch pak meziválečným obdobím ve vztahu k hraniční marce Poznaň-Západní Prusko (Posen-Westpreußen, H. M. Kalinke) nebo populárním zobrazením útěku a vyhnání (E. Fendl). Dalším tematickým okruhem sborníku je analýza k debatě o nové musejní paměti a o historických výstavách, konajících se od roku 1950 (autor T. Völkering), téma ztracené vlasti na Východě v Heimatstube německých uprchlíků a vyhnanců (C. Eisler) a oblečení uprchlých a vyhnaných dunajských Švábů jako "nosič paměti" (H. Hampe). Pozornost si zaslouží také studie Stephana Scholze Bolest - matka - láska zabývající se motivem matky v západoněmecké paměti obrazu útěku a vyhnání. Generace vyhnanců povětšinou postrádala mladé muže, převládaly zde matky, mladé ženy a děti. Chyběli otcové a mladí muži jako budoucí manželé mladých vyhnaných žen. Bylo málo prostoru pro lásku. Poslední studie pojednává o „ztracené vlasti" projevující se na veřejných památkách, v názvech ulic, stejně jako na náhrobcích severozápadního Německa (T. Weger). Dalším okruhem jsou fotografie vzpomínek v knihách o domovině vyhnanců (J. Faehndrich) a kritický pohled na vícejazyčné knihy fotografií a také Heimatbuch města Liberec v letech 2001-2007 (K. Braun) nebo hudba, zvuky a naše paměť, vše doplněno položenou otázkou: „Zní to jako doma?“(A. Kürsten)

Nesmíme zapomenout, že stejnými problémy spojenými se ztrátou domoviny trpí 1,530.000 Poláků vyhnaných od podzimu 1945 z bývalého Východního Polska, tedy západní Ukrajiny (Halič) a západní části současného Běloruska sovětskou vládou, 160.000 Ukrajinců vyhnaných v červenci a srpnu 1947 ze západní Haliče polskou vládou do západního Polska, 300.000 Italů vyhnaných jugoslávskou vládou z Dalmácie a Istrie v letech 1945-1947 (30.000 bylo zabito), 40.000 vysídlených Čechů v roce 1947 z Volyně a tisíců Řeků, Ukrajinců, Estonců, Rumunů a Moldavanů vyhnaných na Sibiř, 160.000 Turků a muslimů vyhnaných z Bulharska v letech 1950-1951 a tisíce vyhnanců za válek na území bývalé Jugoslávie v letech 1991-1995. A to hovoříme jen o Evropě. Bohužel o zpracování jejich problému nejeví nikdo zájem.

Věřím, že se brzy tento zajímavý sborník objeví také na českém trhu. Pro ty, kdo by si chtěli přečíst omezený náhled tohoto sborníku prací v originále, uvádím link: http://www.weltbild.ch/1/pprod.googlebook/google-book-search.html?isbn=9783830924869