Srpen 2011

Odmítnutí, které změnilo celé město

Ondřej Kundra

Milan Šťastný není ve zdejším stavebním byznysu žádný nováček. Před časem si z něj sice na rok odskočil do New Yorku a pravidelně též tu a tam odlétá na delší cesty po odlehlých končinách Asie, ale jinak se tu ve stavbařské džungli pohybuje už skoro dvacet let. Během nich vydupal ze země úspěšnou firmu, která dnes na Třebíčsku zaměstnává sedmdesát lidí a má roční obrat několik set milionů korun. „Věděl jsem, že naše branže není kdovíjaká selanka, ale tohle fakt už bylo moc,“ vzpomíná jedenapadesátiletý matador na nedávnou událost, která nečekaně vstoupila do jeho života.

Začalo to nevinně. Když loni pípl na mobilu Milana Šťastného hovor od jednoho z největších stavebních podnikatelů v kraji Svatoslava Outulného, myslel si, že půjde jen o nějakou pracovní konzultaci. Outulný ale nechtěl mluvit do telefonu s tím, že jde o delikátní záležitost. Za chvíli tedy už oba muži seděli tváří v tvář v kanceláři jednoho z domů třebíčské židovské čtvrti, kde úřaduje Šťastného stavební firma. Oba přitom spolu v té době už několik týdnů soutěžili o lukrativní čtyřicetimilionovou obecní zakázku na stavbu tělocvičny jedné z třebíčských škol a právě tohle téma teď přijel Outulný definitivně vyřešit. „Šel rovnou k věci,“ vzpomíná Šťastný. „Řekl mi, že má dopředu domluvené, že zakázku dostane on a že mu to komplikuji. Tím, že jsem v soutěži dal nižší cenu než on.“ Outulný proto Šťastnému v kanceláři navrhl, na což jako první upozornily Hospodářské noviny, ať svoji nabídku zvýší do nevýhodnosti – a že on mu to bude „kompenzovat“. „Sdělil mi, že když budu v soutěži dražší, dá mně čtvrt milionu korun,“ tvrdí Šťastný. „Víc prý nemůže, protože se do soutěže přihlásilo hodně firem, a on proto musí peníze rozdělit i mezi další levnější uchazeče.“

Ten moment si dodnes Milan Šťastný vybavuje velmi živě. „Vždycky jsem o tom jenom slyšel, ale najednou se mi to stalo: někdo mi nabídl peníze za pomoc při drancování městské kasy. To mě zaskočilo. Včetně způsobu, jakým to ten člověk udělal: chladně, bez emocí, jako by řešil technický zádrhel,“ popisuje Šťastný. Že by si úplatek vzal, si prý ani na vteřinu nepřipustil. „Nechci, aby moje děti vyrůstaly v tom svinstvu a já za to byl odpovědný.“ Ihned po schůzce s Outulným se tedy stavitel vypravil na nedalekou radnici, ale v pracovně tehdejšího třebíčského starosty Iva Uhra (ODS) nabraly věci úplně jiný spád, než si oznamovatel úplatku v obecní zakázce představoval. „Znali jsme se, proto mě jeho reakce překvapila,“ vzpomíná Šťastný. „Když jsem mu to řekl, nevyskočil ze židle a neřekl – Milane, to je šílené, hned se tím budu zabývat, tady jde přece o peníze města. Jen mi sdělil, že je to problém mezi mnou a panem Outulným a že to není jeho věc.“

Když Šťastný neuspěl u starosty, začal později případ řešit s policií. Detektivové z brněnské protikorupční jednotky ho navštívili a ptali se na podrobnosti. Zároveň mu ale řekli, ať se připraví na to, že úplně rychle to nepůjde, protože budou muset vyslechnout hodně lidí, prověřit smlouvy k zakázce a tak podobně. „Několikrát mě kontaktovali, tak jsem získal pocit, že je to zajímá a dělají, co jde,“ líčí Šťastný. Zatímco se však policie snažila případ rozklíčovat, kolem podezřelé zakázky se začaly dít netušené věci.

Vzhledem k tomu, že podnikatel Šťastný dál trval na své levnější nabídce a bylo tak jasné, že mu výhra v tendru se základním kritériem ceny nemůže utéci, Uhrova radnice soutěž zrušila. Oficiálně kvůli různým formálním pochybením uchazečů (Šťastný včas nedodal výpis z trestního rejstříku, Outulný zase bankovní krytí na poptávanou stavbu), znalci třebíčských kuloárů si ale věc vyložili tak, že jde o promyšlený pokus, jak Outulného výhru na poslední chvíli zachránit. A přesně to se také stalo. Radnice to přitom udělala způsobem, který v uplynulých letech změnil Česko v ráj korupce, když tu podle expertů Karlovy univerzity na neprůhledně nastavených zakázkách, jež jsou ušité na míru jednomu dopředu vytipovanému uchazeči, erár jenom za posledních pět let zbytečně vyplýtval téměř tři sta miliard korun. Výhry dražších a nevýhodnějších nabídek se často zařizují tak, že zadavatelé sepíší soutěžní podmínky tak, aby je až na favorizovaného zájemce nemohl splnit nikdo další. Asi největší proslulost si v tomto směru zajistil třísetmilionový tendr na nákup aut pro Českou poštu, když úředníci stanovili jako jednu z podmínek centimetrově detailní rozměry kufru, do nichž se „zcela náhodou“ přesně vešel pouze protežovaný Ford Charouz. A k něčemu podobnému došlo i v případě třebíčské tělocvičny, i když ne tak viditelně: radnice do nové soutěže vsunula požadavek, že každý vážný uchazeč musí vlastnit speciální certifikát prokazující nejvyšší možný stupeň prověření na bezpečnost práce. Háček byl ale v tom, že radní nedokázali vysvětlit, proč požadují něco, co do té doby nechtěli a co přitom ze soutěže vyřadilo Outulného konkurenty a regionálnímu velkopodnikateli zajistilo vítězství jeho nabídky bez ohledu na to, že šel s cenou ještě o deset milionů výš než v původním rozstřelu.

I když ve vedení města hájil protikorupční program, fakt, že Třebíč kvůli němu mohla na korupční zakázce vyhodit zbytečně miliony, ho dnes nijak neznepokojuje. „Co o tom kdo říká a z čeho mě podezírá, neřeším. Nemám zájem se o tom bavit, takže na shledanou,“ říká do telefonu bývalý místostarosta Třebíče Miloš Mašek (ČSSD), který přímo za zakázku tělocvičny zodpovídal, a to z pozice člena výběrové komise, jež nastavila kritéria výběru tak, že vyhovovala Outulného firmě. Podobně reagují i další komisaři. „Já nevím, proč jsme chtěli ty bezpečnostní záruky. Prostě jsme se tak rozhodli,“ tvrdí další člen komise a bývalý zastupitel Stanislav Mastný (ODS). Žádnou velkou reflexí neoplývá ani někdejší starosta Ivo Uher. „Že by mi někdo mohl dokázat nějakou korupci, se nebojím. Nepřipouštím si, že bych se podílel na něčem podezřelém,“ říká v jedné z třebíčských restaurací někdejší šéf radnice, který se po prohraných volbách vrhl na dovoz traktorů z Běloruska. „Ve výběrové komisi jsem přímo neseděl, žádný problém tedy u sebe nevidím. Pokud jde o návštěvu pana Šťastného u mne, na to si už moc nevzpomínám, nevybavuji si, o čem jsme se bavili a jestli mi vůbec o nějaké korupci řekl,“ dodává bývalý starosta Uher.

Komu ovšem není do řeči vůbec, je hlavní podezřelý. „Nikomu jsem žádný úplatek nenabízel. Je to celé spiknutí s cílem diskreditovat mě a podnikatelsky poškodit,“ prohlašuje před svým rozlehlým domem v malebné obci Hartvíkovice Svatoslav Outulný. Jeho tvář přitom svírá viditelná nervozita, k níž má ostatně docela silný důvod. Protikorupční jednotka ho totiž nedávno v souvislosti s úplatkem Milanu Šťastnému obvinila z pletich při veřejné soutěži a hrozí mu tak až dvouletý trest vězení. A stíhání možná hrozí i dalším lidem, včetně některých třebíčských politiků. Detektivové totiž případ dál intenzivně prověřují s tím, že do několika týdnů by ho chtěli úplně rozplést.

Po podnikateli Vladimíru Kovářovi, který oznámil korupci ve známé zakázce počítačových programů pro Český statistický úřad, a Liboru Michálkovi, který si nahrál úplatkářské plány lidí kolem bývalého ministra Pavla Drobila na Státním fondu životního prostředí, je Šťastný dalším v řadě ctitelů fair play ochotných ohrozit své podnikání a promluvit „zevnitř“ o zdejším korupčním systému. Říkat tomu trend asi zatím nelze, ale i tak má Šťastného výpověď velký dopad. Podnikatelův krok totiž Třebíč, jedno ze zdejších měst, kde nejvíce bují korupce, nečekaně proměnil. Jeho odhalení totiž k městu přitáhlo zájem celostátních médií a díky sérii investigativních reportáží se o problému začalo i v Třebíči více veřejně mluvit. Místní aktivisté například na tohle téma uspořádali několik veřejných debat a z korupce se zásluhou nových politických uskupení, jež vznikla právě na tomhle vzdoru, stalo hlavní téma předvolební kampaně. A slavila úspěch: po osmi letech u moci zdejší občané nakonec shodili koalici ODS-ČSSD a vedení radnice svěřili politikům, kteří si jako prioritu vytkli právě zprůhlednění městských tendrů.

Proč ke korupci docházelo, kolik na ní město tratilo a kdo byl za to přímo zodpovědný, by mělo být jasné už příští týden. Nové vedení radnice totiž právě dokončuje hloubkovou analýzu, z níž by to mělo vyplynout. „Její součástí by měla být i zakázka na stavbu školní tělocvičny,“ sděluje starosta Pavel Heřman (HZNR), který se do čela města vrátil po mnoha letech v opozici. První pozitivní změny jsou ale viditelné už teď. Třebíč oproti minulosti začala vyvěšovat kompletní zadávací dokumentaci k zakázkám na internetu, včetně cenových nabídek, soutěžních kritérií a detailních informací o jednotlivých uchazečích. V posuzovacích komisích pak vždy sedí několik zástupců opozice, od čehož si radniční koalice slibuje větší kontrolu a průhlednost. „V tomhle trendu chceme rozhodně pokračovat,“ říká starosta Heřman.

(Respekt, www.respekt.cz)