Srpen 2011

Konec multikulturní společnosti?

Karel A. Pokorny

Mnoho politiků, zejména těch levicových, bylo velmi překvapeno, když pravicový nizozemský ministr vnitra Piet Hein Donner oznámil 16. června 2011 ve své „integrační notě“ sněmovně (Tweede Kamer), že v Nizozemsku veškeré pokusy o multikulturní společnost ztroskotaly. S nimi byla jistě též nepříjemně překvapena řada dalších lidí, Holanďanů, kteří jsou zaměstnáni v různých státem placených dobročinných organizacích. Pečlivě se v nich se starají o „uprchlíky“ a tak si v klidu a pohodlí už léta vydělávají na svůj bohatě máslem namazaný chleba . Zatím jim to šlo dobře, nestačili ani vymýšlet nové a nové pokusy o integraci Marokánců , Turků a jiných do Holandska postupem času přibyvších spoluobyvatel. Těm jde ale většinou jen o to, aby co nejrychleji navrtali různé prameny státních dotací. Holanďané a integrace do jejich západní společnosti? To je vůbec nezajímá, nejraději by viděli, aby všichni lidé okolo nich konvertovali k islámu.

Od nynějška prý bude - musí - nizozemské soužití vycházet z jiného, zcela nového integračního přístupu. Veškeré dlouholeté a velmi drahé pokusy o integraci přistěhovalců skončily totiž opravdu absolutním fiaskem. Představy, že různé etnické skupiny se spolu postupem času sblíží, se neuskutečnily. Musí se tedy přejít na novou fázi , na jinou, novou metodu soužití. Každý, kdo se chce v Nizozemí usadit, se musí přizpůsobit zvyklostem a obyčejům v zemi, musí se držet pravidel, v nizozemské společnosti po léta zakořeněných. Získat permanentní povolení k pobytu bude velmi těžké. Očekává se též, že všichni přistěhovalci budou v co nejkratší době schopni domluvit se holandsky, a pochopitelně musí být schopni sami se uživit, samostatně vybudovat svojí existenci v novém domově. „Vrchnost“ nebude už zodpovědná za jejich další život v zemi, kterou si dobrovolně zvolili. Přestane též financování jazykových a jiných kurzů, to vše se stává jen a jen soukromou záležitostí těch, kteří chtějí v Nizozemí žít. Podle posledních zpráv souhlasí s tímto novým postupem více než 67 % obyvatel Nizozemí.

Jelikož spolužití různých národnostních menšin je stále komplikovanější a vyžaduje na občanech Nizozemí stále vyšší oběti, budou všechna povolení k trvalému pobytu přísněji kontrolována. Tomu, kdo už toto povolení získal, ale neobstojí v jazykových a jiných zkouškách, nutných k integraci, bude povolení k trvalému pobytu odňato. Zároveň se sníží sociální dávky těm, kteří jsou v zemi již velmi dlouho a stále pro neznalost nizozemštiny nemohou dostat zaměstnání. Obecní úřady musí tato opatření aplikovat i v případech, kdy uchazeči o zaměstnání minimalizují svým chováním a oblečením své šance na pracovním trhu . Od 1. ledna roku 2012 vstoupí v platnost zákaz nošení burky na veřejnosti.

Zároveň se vláda rozhodla omezit příliv tak zvaných „importovaných nevěst“. Pokud tyto „nastávající“ vůbec budou mít šanci na povolení dočasného pobytu, musí mít zajištěné samostatné bydlení, musí mít zdravotní pojištění, a též se o ně musí postarat někdo finančně – tedy ne nizozemský stát, ale rodina a podobně. Teprve pak dostanou dočasné povolení k pobytu. Tím bude konečně značně omezeno tak zvané „sjednocování rodin“, do této doby velmi běžné a snadné. Též speciálně pro Turky a Marokánce mimořádně vytvářené - a státem financované - pracovní příležitosti se ruší na základě pravidla, že každý občan Nizozemí musí mít stejné možnosti. Na všechny allochtonní výrostky (tj. od rodičů-cizinců usedlých v Nizozemí, opak: autochtonní) se bude za jejich trestné činy konečně pohlížet jako na normální kriminálníky.

Několik slov na vysvětlenou. Před několika lety byla v Nizozemí na popud různých těch allochtonních organizací ustavena Antidiskriminační instituce, kde si mohli lidé, kteří se cítili diskriminováni, stěžovat. Byli to dosud převážně muslimové a muslimky, kteří si stěžovali, že se na ně lidé ošklivě koukají, nositelky burky se cítily ponižovány, když se jim zdálo, že se jim lidé smáli. Trochu jiného druhu byly stížnosti, které podávali muslimští vězňové. Požadovali (podle předpisů koránu) halal stravu ve věznicích, možnost modlit se pětkrát denně, atd. Najednou nastal v této antidiskriminační komisi nečekaný obrat: větší počet stížností začal přicházet od Nizozemců, kteří si stěžovali, že jsou ve své vlastní zemi diskriminováni. Například v některých sociálních i jiných úřadech jsou pro muslimy - na jejich žádost - zvláštní přepážky, kde jsou muži obsluhováni jen mužskými úředníky - a ženy jsou pochopitelně zase obsluhovány jen ženskými úřednicemi. Islámští školáci mají o jeden den více volna, aby mohli oslavovat „cukrovou slavnost“, tj. zakončení ramadánu. Když se malé děti chodí učit plavat ve veřejném plaveckém bazénu (na školách v Nizozemí je pro všechny děti povinné naučit se co nejdříve plavat), měly islámské dívky většinou od rodičů – otců- zakázanou účast.

Také zmizí v některých inzerátech nabízejících pracovní příležitosti připomínka, že při stejném počtu žadatelů, bude dána přednost alochtonům, tedy cizincům. Jedna stížnost se zabývala protestem proti stavbě zvláštní nemocnice jenom pro alochtony. Alochtoni též vyžadují své vlastní, od ostatních Nizozemců oddělené domovy důchodců, a tak dále.

Vláda je nyní postavena ještě před další problém. Partei voor dieren (Strana pro zvířata, tedy pro jejich ochranu, jedna z těch menších, která má v parlamentu jen dva poslance) prosadila, že se projednával jejich návrh na zákaz necitelného rituálního zabíjení zvířat. Sněmovna jejich návrhu vyhověla. Islamisté (ale i různé židovské organizace) se okamžitě velmi emotivně postavili proti. Nyní nezbývá nic jiného, než hledat nějaké řešení.

23. června letošního roku osvobodil soud poslance Geerda Wilderse ve všech bodech obžaloby, po zcela zbytečném a dlouho trvajícím procesu. Již od začátku - proces začal před dvěma lety - bylo jasné, že Wilders bude osvobozen, protože Openbaare ministerie nenacházelo v jeho jednání žádný protizákonný a zakázaný projev. Islamisté ho totiž nařkli z rasismu, zejména pro jeho film Fitna, který je založen na koránu a faktech v něm obsažených, která si tam může každý přečíst. Když ale Wilders v jednom projevu v Tweede Kamer řekl, že je pro Nizozemí největší současný problém demografické složení, bylo zle. Je pochopitelné, že se jim to nelíbilo, řekl totiž: „Mám na mysli to, co do Nizozemí přijde a dále se tu pilně rozmnožuje. Toto islámské cunami musíme zastavit.“

Toto poněkud drsné prohlášení je bohužel zcela pravdivé a nic nebrání panu Wildersovi v tom, mít tento názor. Sdílí ho mnoho Nizozemců. Zejména ti, jejichž děti se ve městech jako například Rotterdam v obecné škole náhle ocitli ve třídě, kde jsou jen dva či tři „bílí“, tedy autochtonní žáci. Zbytek jsou děti Marokánců, Turků, a jiné, kteří se jen s obtížemi dorozumí holandsky. Představte si, jak asi vypadá vyučování. Z tohoto důvodu se také stala Wildersova strana, z populismu obviňovaná PVV, nová na politickém kolbišti, třetí nejsilnější stranou v zemi.

Vypadá to tedy skutečně momentálně tak, že někteří politici snad přicházejí k rozumu. Lid obecný to věděl už dříve. Je ale otázka, zdali už není pozdě.