Srpen 2011

Zákaz komunistické strany

Bohumil Řeřicha

V poslední době se opět objevila diskuse, zda KSČM zakázat. Člověk, který rozhodl o zákazu Dělnické strany doporučuje současnou komunistickou stranu nezakazovat. Petr Dudek, redaktor Českého rozhlasu se domnívá , že zákaz KSČM by byl jejím koncem.

Doporučuji si přečíst stanovy a program této strany. Současný předseda KSČM Vojtěch Filip se netají názorem, že tato strana je radikální levicovou stranou. V slovníku cizích slov radikální, znamená: „usilující o pronikavé a rychlé změny od základu, jdoucí do důsledků, rozhodný, pevný, nesmířlivý, důkladný, nevybíravý, nekompromisní, bezohledný, násilný.“ Tyto vlastnosti již v minulosti předvedla její předchůdkyně KSČ. Pokud je dnešní KSČM radikální levicovou stranou, pak je její přímou pokračovatelkou.Tato radikální levicová strana odmítá soukromé vlastnictví. V článku 17 Všeobecné deklarace lidských práv se v bodě jedna uvádí: „Že každý má právo na majetek jak sám tak spolu s jinými a v bodě dvě: „Nikdo nesmí být svévolně zbaven svého majetku.“ Podle mého názoru je odmítání soukromého vlastnictví v rozporu s tímto článkem.

Co se týče názvu, tak KSČM diskriminuje jedno území ČR, neboť správně její název měl znít Komunistická strana Čech, Moravy a SLEZSKA. Čtenář se možná pousměje, ale taková je skutečnost.

Skutečností je i to, že v žádné středoevropské zemi nejsou komunisté tak silně zastoupeni v parlamentu jako u nás a zároveň dlouhodobě blokují politickou scénu nemožností s nimi koalovat. Syrový antikomunismus, jak jej prosazovali senátor Mejstřík a pan Šinágl, se ukázal jako kontraproduktivní. Sice máme zákon č. 198/1993 o protiprávnosti a zločinnosti komunistického systému ovšem bez trestních sazeb za jeho porušení, bez nutné zpětné vazby. Pravdou je, že velká část této společnosti v komunismu žila a musela by si přiznat, že ho svým způsobem i podporovala. Zatím zde nepřichází nějaká Jaspersova „otázka viny a očisty“ na pořad dne. Neexistuje kolektivní vina, nýbrž vina více či méně každého z nás. Bývalý politický vězeň, dnes již zemřelý plukovník Luboš Hruška zastával lapidární názor: „Odpustit lze, zapomenout se však nedá!“

Příznačné pro tuto společnost je i to, a stálo by to za psychoanalýzu, že lidé typu senátora Palase, místopředsedy senátu Škromacha a předsedy senátu Štěcha, tedy bývalí komunisté i po více než 20 letech od sametové revoluce zastávají vysoké politické funkce v domácí politice, aniž bych slyšel jejich omluvu, protože byli aktivní složkou onoho zavrženíhodného systému. Pro zákaz KSČM neexistuje politická ani společenská objednávka, protože tím by musela nastat ohromná reflexe velké části této společnosti, což v současné době nepřipadá v úvahu. Že následkem komunismu zahynulo přes 100 milionů lidí, asi v této zemi nikoho nezajímá.