Srpen 2011

Seděl jako Havel a nemůže ho ani cítit

Jan Rychetský

Za režimu si žil exprezident Václav Havel nad poměry a jiní disidenti chcípali hlady. Jeho klika vrátila moc komunistům. Taková obvinění chrlí politický vězeň a antikomunista Jiří Wolf, který si po komunistických žalářích užil své. Přestože je chartista, bez skrupulí kritizuje takzvanou chartistickou šlechtu. Nesmlouvavý antikomunista Jiří Wolf toho má za sebou opravdu hodně. Do vězení ho komunistický režim poslal celkem dvakrát. Avšak při druhém trestu se jeho zdravotní stav tak zhoršil, že na případ musela upozornit Amnesty International, aby to vůbec přežil. V roce 1989 ho prý pustili z kriminálu ve stejný den, jako Václava Havla. Právě exprezidenta však Wolf kritizuje nejvíce.

Prominentní disidenty označuje za chartistickou šlechtu. Tedy Václava Havla, Václava Bendu a několik dalších. „Okrádali nás. Havel a celá ta šlechta byly hyeny, co to dělaly pro peníze. Přes Nadaci Charty 77 dostávali prachy ze zahraničí, ale k většině vězňů a jejich rodinám se nic nedostalo. Ty prachy šly na opravy jejich chat, různý žranice a chlast. Navíc se o ně podělili s estébákama. Lidi, kteří se vraceli domů z kriminálu, pak často umírali hlady. Takových případů bylo poměrně hodně," rozčiluje se pro ParlamentníListy.cz Wolf. Ostatně o vztahu Václava Havla k alkoholu už několikrát napsal, že mu musel v roce 1983 přímo z nemocničního lůžka ve špitále Pod Petřínem vyklízet kvůli přání jeho ženy Olgy láhve plné chlastu.

Jeho obvinění zní jako z jiného světa, ale za vším si pevně stojí. Podle něj se Václav Havel dostal k moci poté, co při tajné návštěvě v Moskvě slíbil, že nepřipustí vliv radikálních antikomunistů. „Asi si myslíte, že jsem blázen. Nicméně po roce 1989 ze sovětských archivů vyplula na povrch spousta nečekaných věcí. Takže uvidíte, co se z ruských archivů vyvalí za dalších dvacet let. No, nebude to nic příjemného, ale lidi mi dají za pravdu," podotýká s tím, že mezi chartisty bylo velké procento agentů státní bezpečnosti, takže jsou komunisté u moci stále. V parlamentu je prý většina bývalých nositelů stranické knížky a na soudech je to podobné.

V roce 1990 byl Wolf pozván do USA, kde vyprávěl o svém životě za mřížemi. „V tamním Kongresu nabídli, že nám pomohou opět vybudovat spravedlivý právní systém. Havel to pak odmítl, protože věděl, že v tomhle bordelu se bude žít dobře i jemu. Bál se, že někdo bude vrtat do toho, proč by mu měl být vrácen palác Lucerna. Vždyť jeho strýc byl s Němci jedna ruka a táta kolaborant, takže nebyl důvod," vysvětluje devětapadesátiletý důchodce Wolf. Z důchodu se však nedá moc žít, takže si musí přivydělávat po různých brigádách.

I na snahy o zákaz komunistické strany má sveřepý názor. „Když jsem chtěl po roce 1989, aby zakázali komunisty podle dokumentu Valného shromáždění OSN, kde se píše, že každý totalitní režim je nelegitimní, nikdo mě neposlouchal. Ještě s dalšími lidmi nám dokonce zakázali vstup na jednání Občanského fóra, abychom se jako antikomunisté nemohli zúčastnit údajných demokratických změn v Československu. Dnes je to na prd. Komunisti se etablovali jako rádoby demokratická strana a ti, co je chtějí zakázat, jsou směšný. Bývalý komunista Jaromír Štětina a bývalý svazák Martin Mejstřík si na tom jen dělají jméno," hodnotí současné snahy o zákaz KSČM.

Poprvé byl Jiří Wolf zatčen v roce 1978, když u něj policie při domovní prohlídce našla protistranické a protisocialistické dokumenty. Byl odsouzen za podvracení republiky ke třem letům vězení. Následně prohlásil, že byl k přiznání donucen fyzickým i psychickým nátlakem, takže byl stíhán ještě za falešné obvinění a trest mu byl zvýšen o dalších šest měsíců. Více než půl roku seděl v Minkovicích na izolaci ve zvláštním oddělení, kde velmi zhubl. Část trestu kvůli neplnění pracovní normy strávil v drsném žaláři ve Valdicích. Podle svědectví jeho bývalého spoluvězně byl vždy zatvrzelým obráncem svobody a ani nejtvrdší z bachařů ho nepřiměli donášet.

Nicméně při druhém trestu málem zemřel. Byl zatčen roku 1983 za to, že rakouskému velvyslanectví v Praze údajně předal informace o podmínkách věznění v Československu, konkrétně v Minkovicích. Za podvracení republiky byl odsouzen k šesti letům vězení. Ve Valdicích se jeho zdraví dost zhoršilo. Trpěl například bolestmi hrudníku a zhoršením zraku. Když v roce 1984 na jeho případ upozornila Amnesty International, zdravotní péče a podmínky se zlepšily. Dosud prý trpí chronickým únavovým syndromem. Ještě dnes vypadá v porovnání s ostatními vězni bývalého režimu velmi zbědovaně.

„Když se Havel nechal pustit na podmínku z kriminálu, vyčítal jsem mu, že tím vlastně z části přiznal vinu. Třeba Nelson Mandela by tohle nikdy neudělal. Kvůli tomu nedostal Nobelovu cenu míru," tvrdí Jiří Wolf, jenž si prý vzpomíná, jak exprezident Václav Havel jednou v Hovorech z Lán prohlásil, že čestní lidé nikdy nic mít nebudou. „Pak stoupla kriminalita, všude se začalo krást, protože lidi si jeho slova uvědomili. A tahle situace, určovaná touhou po majetku, trvá dodnes. Totalita přetrvává. Degenerace národa stále pokračuje a jak to skončí, to je ve hvězdách," zakončuje Wolf skepticky s tím, že opravdoví bojovníci proti komunismu a disidenti jsou stále v sociálních potížích, kdežto jejich žalářníci, bývalý komunisté a chartistická šlechta si žijí nad poměry.

(Parlamentnilisty.cz)