Srpen 2011

Obama od slibu průhlednosti ke stavu neviditelnosti

Otto Ulč

"Posedlost tohoto Ulče minulostí prezidenta USA je už k nesnesení," leckdo takto zareaguje. "Zlostné lži zapšklého senilního staříka," že jsem obamafob, zaslepený maniak. "Ultrakonzervativní názory, jež budí neblahého ducha mccarthismu a rasismu" - takový že jsem padouch, napsal a notně rozkošatil čtenář v dopise, domáhající se jeho zveřejnění v nejedné publikaci. Připouštím svůj zájem o unikátní fenomén mediální komety s tak důkladně tajenou minulostí, jakož i o absolutní neochotu právě těch nejvlivnějších médií - ať už New York Times či Washington Post, jakož i televizních kolosů CBS, NBC, ABC - vznášet jakékoliv otázky. Však proto jsem si už v předminulém roce troufl napsat a uveřejnit článeček s názvem O právu se ptát a pochybovat. Čili pokračovat v nejlepší americké tradici šťouralů, skeptiků vůči všemu vyslovenému, i z úst těch respektu se nejvíc těšících velikánů. Však proto se národ dozvěděl, že leckdo postrádal svatozáře, že Thomas Jefferson, brilantní myslitel s přisuzovanými mu ctnostmi, obdařil svou milostnici, někdejší otrokyni, řadou levobočků. Vynikající Abraham Lincoln byl samouk, do školy nikdy nechodil. Manželské nevěry se dopouštěli jak ochrnutý F. D. Roosevelt, tak Ike Eisenhower, válčící generál s přemnoha jinými starostmi. V disciplině postelových výkonů značně vynikali šampioni John F. Kennedy a jeho stále činný obdivovatel Bill (William Jefferson) Clinton.

Každý kandidát , nejen na prezidentský úřad, musí podstoupit proceduru známou jako vetting – prozkoumání, prošetření, důkladné prokádrování. Dát k dispozici údaje, dokumenty, důkazy o předchozím životě – předložit všemožné certifikáty, list rodný, manželský (v případě Reagana i rozvodový), lékařské vyhodnocení zdravotního stavu, důkazy o dosaženém vzdělání, plnění daňových povinností, situace finanční, angažovanost investiční. Operacemi kandidáta John McCaina, postiženého rakovinou kůže, se média podrobně zabývala, jakož i bohatstvím jeho manželky Cindy, a není známo, že dotyční by nebyli vyhověli. Taková povinnost TRANSPARENCY (průhlednost, upřímnost) ale značně kontrastuje s reakcí Obamy, jenž odmítl odtajnit podrobnosti o svém zdravotním stavu, nedal k dispozici doklady týkající se jeho vzdělání – z Harvardovy univerzity, Kolumbijské univerzity, z Occidental College v Los Angeles, ba ani z tzv. prep school Punahou na Havaji. Tam žádost o přijetí, obsahující údaje o jeho narození, záhadně zmizela. Nedosažitelná je též dokumentace z Occidental College, na níž Obama byl veden jako zahraniční indonéský student s jménem Barry Soetoro. Teprve s dvouletým zpožděním – po volebním fiasku v listopadu 2010 - se objevily nemnohé zprávy, že na povinnou proceduru Kongresu onoho vetting se v případě Obamy jaksi zapomnělo. Nicméně, jakákoliv zmínka s pochybami o Obamově málo průhledné minulosti byla bagatelizována, šmahem odmítnuta jako trapnost podivínů, pošuků, proufonů, věřících v řádění zelených mužíků. Nejspornějším a nejvíc pozornosti vyvolávajícím dokumentem byl Obamův rodný list a zjištění místa jeho narození. Ústava by ho totiž diskvalifikovala od oprávnění stát se prezidentem v případě jeho narození mimo USA. Obama přispíval k zesměšnění tázajících se opovážlivců s odpověďmi, že se nenarodil v Keni, ale na planetě Krypton. "To mám snad stále chodit s rodným listem přilepeným na čelo?" též dovedl odpovědět. Stále chodit nemusel, jen jedno jeho předložení, s možností přezkoumání by bylo stačilo. O předložení rodného listu u soudu usiloval právník Gary Kreep, čemuž Obamovi advokáti úspěšně zabránili. Během prezidentské kampaně 2008 Obamův tým zveřejnil tzv. Certificate of Live Birth. Ten ale tři odborníci (authentification experts) odmítli jako vyložený podvod (obvious phony). Nicméně Obama nadále odmítal předložit autentický Long Form Birth Certificate obsahující informace o příslušné porodnici a totožnosti přítomného lékaře. Tuze se nabízela otázka: proč neukázat rodný list a tím se zbavit otravných iniciátorů stále početnějších soudních iniciativ a rovněž si ušetřit miliony dolarů, zbytečně vyhozených peněz pro drahé advokáty?

Teprve v roce 2011 se o stále nezodpověděné záležitosti prezidentova skutečného původu veřejně vyslovil magnát a poslední dobou i televizní persona Donald Trump, tehdy i potenciální Obamův protikandidát, nesnadno zařaditelný mezi bezvýznamné podivíny. Média se pak musela záležitostí zabývat a Obama musel zareagovat. Po letech nákladných soudních utkání zabránit zveřejnění onoho tak důkladně tajeného "dlouhého rodného listu" s požadovanými podrobnostmi, najednou dokument byl na světě, médii okamžitě prohlášen za autentický, nezpochybnitelný důkaz, což ovšem nabízelo otázku, proč důkaz tolik tajil. Dokument si začali prohlížet odborníci, nikterak přesvědčení o jeho pravdivosti. Mezi nimi se také ozval český Jan Zeman ve svém blogu, jenž kromě mnohého jiného tvrdí: "Ukázalo se totiž téměř okamžitě, že dokument, tvářící se na první pohled jako xerokopie opatřená ochrannými prvky, zveřejněný na oficiálních stránkách Bílého domu, je poměrně složitý grafický kompozit sestávající z několika separátních grafických objektů smontovaných do podoby havajského rodného listu, které od sebe mohou být odděleny pomocí programů na digitální zpracování tiskovin. Navíc v dokumentu je jasně pozměněno číslo rodného listu, datování, vrstvy mají různá rozlišení, písma jinou barvu a typ, části data, podpisů a jmen jsou rozdělena ve vícero vrstvách a rozlišeních atd." Z hodnocení dál vyjímám: "Takže pokud mám svůj výpočet správně, pravděpodobnost, že oba znaky B v obou jménech OBAMA, které v dokumentu nalézáme na dvou různých místech, jsou identické zcela náhodou je: 1 ku 17840596158824498513228574618119 x 1044. To je tak malá pravděpodobnost, že si pod ní těžko někdo něco představí."

Jiná záležitost, s otazníkem: federální zákon vyžaduje povinnost od všech mladých Američanů mužského pohlaví zaregistrovat se u Selective Service, být k dispozici vojenské službě v případě války. Zjistilo se však, že Obama ve vyžadovaném mladistvém věku tuto povinnost pominul a udělal ji teprve až jako politik se zpožděním, a to v roce 2008 způsobem hodnoceným jako podvod, federální zločin (fraud, a felony). Padělatel si však počínal ledabyle: zapomněl pozměnit tzv. Document Location Number a formulář, vydaný v roce 2008, vyplnil s datem 4. září 1980, údajně podaným na Hawaii, tedy v době, kdy studoval na Occidental College ve víc než tisíc mil vzdálené metropoli Los Angeles. Oprávněnost takových tvrzení podpořil Stephen Goffman, bývalý pracovník FBI ve vyšší funkci.

Značnou záhadou zůstává Obamovo Social Security Number. Jedním z prvních kroků kohokoliv v této zemi legálně sídlícího je zajít a registrovat se na úřadu sociálního zabezpečení, kde obdrží devítimístné číslo, které ho bude doprovázet celý život. Pod ním jsme vedeni u berního úřadu, ve finančních transakcích (banka, mutual funds, akcie atd.),

Velmi čilá advokátka Orly Taitz v Los Angeles má mezi svými klienty několik armádních důstojníků odmítajících sloužit pod Obamou, jehož nepovažují za legitimního prezidenta a tím i svého hlavního velitele. Pro ni pracuje soukromý vyšetřovatel (private investigator) Neil Sankey, který ve svém pátrání po Obamových předchozích adresách objevil i jeho SSN – nikoliv jedno číslo, ale jejich dva tucty! V době studií na Harvardu (stát Massachusetts) měl dvě SSN, obě začínající trojčíslím 042, o němž se podařilo zjistit, že se vydávalo pouze v období 1976-1977 ve státě Connecticutu, kde Obama nikdy nežil. V té době jako patnácti až šestnáctiletý žil na Havaji. Později ve Washingtonu jako senátor měl SSN začínající trojčíslím 282. Mystérie jedna za druhou. Kriminalisté se s nimi setkávají v případech všelijakého druhu podvodů – daňových, nemovitostních, financování politických kampaní, volebních machinací. Neměl jsem příležitost ověřit si pravdivost tvrzení, že tuto SSN v roce 1890 obdržel francouzský přistěhovalec John Paul Ludwig do Connecticutu, bez vlastních rodinných konexí, posléze přesídlivší na Havaj, kde v Honolulu zemřel. Tam na příslušném úřadě pracovala Obamova babička Madelyn Dunham a ta že údajně ono SSN nikým nepostrádaného zemřelého ztracence dala k užitečné dispozici svému vnoučkovi.

Vznesena též otázka, kdo financoval jeho studia, zejména hodně nákladnou Harvard Law School. Nikdy totiž nebyl předložen důkaz, že by byl zažádal a obdržel studentskou půjčku. Obama odmítá v této věci dát k dispozici jakékoliv materiály, vzdor opakovaným žádostem od Chicago Tribune, významných novin ve městě, jež se stalo Obamovou politickou bází.

Vynořil se nikoliv nepravděpodobný předpoklad (it appears – vypadá to), že peníze získal ze zahraničních zdrojů. Khalid Al-Mansour, poradce saúdského prince Al-Walid bin Talaha, se svěřil Percy Suttonovi, významnému politiku v New York City (Manhattan Borough President), že sháněl peníze k uhrazení Obamových školních poplatků. Princ Talah byl největším dárcem islámské organizaci CAIR, kterou americká vláda v roce 2007 v soudním procesu o financování terorismu označila jako unindicted co-conspirator (nezažalovaní spoluspiklenci). Tři představitelé CAIR pro svou teroristickou činnost zažalováni byli. V roce 1981 Obama odletěl k pobytu do Pákistánu, kam v té době nikdo s americkým cestovním pasem nesměl vstoupit. S jakým tedy cestovním dokumentem se tam dostal? Jak mohl dostat druh Fulbrightova stipendia , pro něž se výlučně kvalifikovali cizí, nikoliv američtí občané? Přece musel ztratit americké občanství, pokud je kdy měl, poté, co ho adoptoval jeho nevlastní otec Soetoro, indonéský státní občan.

Připusťme obtížně uvěřitelný předpoklad, že všechny zde zmíněné pochybnosti jsou liché, neopodstatněné, vysvětlitelné - rodný list, registrace u branné moci, registrace u úřadu sociálního zabezpečení, indonéská adopce a tamější občanství, jsou plané, neprokázané drby, jaké například poskytl supermarketový tabloid GLOBE, vydání z 12. 7. 2010, s palcovými titulky OBAMA WAS NOT BORN IN U.S., s podrobným svědectvím Timothy Adamse, bývalého úředníka pracujícího s dokumentací rodných listů na Havaji, jenž potvrdil, že Obamův předložený, tam otištěný dokument, je nepochybný podvod. Vydání z 23. 8. 2010, rovněž s palcovými titulky OBAMA’S SECRET LIFE EXPOSED, obsahuje podrobnosti o jeho rodinných konexích v Keni, včetně fotografie o jeho narození v přístavu Mombasa. Jenže v takových končinách se dá sehnat jakýkoliv potřebný doklad za pár dolarů, ujistil mě znalec tamější reality.

Zmíním se ale o jedné nevyvratitelné, nezodpověděné záhadě. Týká se Obamových studií na Kolumbijské univerzitě, kde já jsem studoval, s doktorátem promoval a v tamějším prostředí se přece jen poněkud vyznal. Pokud by se mě někdo zeptal na jména některých mých spolužáků, bez potíží bych mohl vyhovět. Taktéž by oni mohli zareagovat na dotaz týkající se mé osoby. Wayne Allyn Root, bývalý tamější student politologie ve stejnou dobu jako Obama, se na něj nepamatoval a zdůraznil, že na Kolumbii neznal nikoho, kdo by ho byl znal. Tým z televizní Fox News kontaktoval 400 studentů z té doby a rovněž se na něj - přece ambiciózního tvora, řečníka, strhujícího orátora - nikdo nepamatoval. Ve školní ročence s fotografiemi žactva jeho portrét není k nalezení. Rovněž se nikdo na něj nepamatoval při sjezdu abiturientů, Class 1983, po dvaceti letech. Obama zásadně odmítá vyhovět požadavkům, aby se zmínil o době svých studií na Kolumbii, aby uvedl jméno spolužáků, přátel. Za ještě podivuhodnější lze snad pokládat skutečnost, že nikdo z jeho údajných bývalých kruhů nekontaktoval média, vychutnat si oněch tolik populárních patnáct minut pozornosti či dokonce slávy.

Prozatím došlo k aspoň čtyřiceti devíti iniciativám soudní cestou se domáhat zjištění, zda Obama je oprávněn zastávat úřad prezidenta. Všechny soudy všech instancí odmítly se tak ošemetnou záležitostí zabývat (to be denied a full hearing). Stejně tak zareagoval Nejvyšší soud ve Washingtonu, s mírně konzervativní většinou, které předsedá John Roberts - jehož nominaci Obama, v roli senátora, se snažil zabránit (načež po svém zvolení prezidentem přísahal věrnost ústavě při své inauguraci k rukám právě tohoto Robertse). Toť v zemi světově proslulé soudním projednáváním i těch nejbizarnějších pitomostí. O příčinách takové univerzální neochoty si lze ovšem ledacos myslet. Media vesměs mlčí, dokonce i Obamovi političtí odpůrci, rivalové. Když například během prezidentské kampaně 2008 poradci protikandidáta McCaina na něj marně naléhali, aby použil aspoň některou tu ošidnost, jež přece mohla Obamu dost hravě odrovnat. Proč takové počínání nejen soudů, ona neochota dopídit se odpovědí na přece oprávněné, samozřejmé otázky?

Takto jsem se přeptával v kruzích, jejichž názorů si vážím, a vesměs jsem slyšel odkazy na "vyšší zájem", že cena za zveřejnění pravdy by byla neúnosná: znamenala by důkladný zásah do politického procesu, jeho ochromení, neplatnost aktů, smluv, nominací, se zkázonosným dopadem na národní hospodářství a mezinárodní vztahy všemožného druhu. Při takové příležitost bývá připomínán precedens z doby již před půl stoletím, po zavraždění J. F. Kennedyho a spěšném vyhotovení vyšetřující zprávy Warrenovy komise se závěrem, že pachatelem byl samotář Lee Harvey Oswald, nikoliv tedy obdivovatel, prosazovatel Castrových zájmů, ne bývalý dezertér, jenž dostal politický azyl v tehdejším Sovětském svazu, z něhož se pak vrátil, zasáhl a mohl se tak rozdmychat globální požár v podobě Sarajeva 1914. (Knih o střelbě v Dallasu bylo napsáno aspoň tisíc, aniž se došlo k univerzálně uspokojujícímu závěru. Za nejpřesvědčivější pokládám verzi o odpovědnosti mafie, filiálky v New Orleans, jež si objednala dva profesionální zabijáky na Korzice, ti kontrakt expertně splnili, jeden z nich se na smrtelné posteli detailně přiznal.)

Obama jako podivuhodný fenomén, za záhadných okolností se vynořivší a té zcela nejvyšší politické mety dosáhnuvší. Se schopností prozradit jen minimum o svém předchozím životě, přitom však se zdůrazňováním svého principu maximální transparency. Buď tedy příští rok 2012 znovu zvítězí, nebo se z něj stane jen one term president, tak jak usilují Republikáni, každopádně Barack Hussein Obama jako unikát, fenomén, do historie zamíří, s nikdy nezodpověděnými otazníky. Tolik jsem si tedy troufl už v předminulém roce napsat, o svém právu se ptát a pochybovat.