Srpen 2011

S islámem u českých dveří

Otto Ulč

Letos jsem si z Ameriky pospíšil, abych událost Pražského knižního veletrhu stihl, na autogramiádě se podílel, leckoho potkal a mnohé, zejména to nečekané postřehl. Za vhodné pokládám započít delším úvodem o knize Benjamina Kurase, českého či spíš moravského rodáka a britského státního občana, s názvem Jak zabít civilizaci (nakladatelství Baronet, 2011).

Čtení poučné, leč neveselé. Že demokracie v Evropě se mu jeví jako značně prohraná záležitost, jako by tamějším vládcům a ovládaným již nestála za záchranu. Nedostatek snad zájmu a rozhodně i chybějící kuráže, aby se zabránilo nahradit západní civilizaci tou islámskou, důkladně odlišnou, nenávistnou, netolerantní, zbožňující smrt, bez smyslu pro krásu, laskavost, beze smyslu pro humor. Islámský terorismus přece vyhlásil Západu válku. Od útoku na mrakodrapy v New Yorku (2001) až do dnešní doby, autor uvádí cifru šestnácti tisíc smrtelných zásahů jménem Alláha, což v průměru vychází na pět takových nepříjemných pozorností denně.

Islámské přistěhovalectví se mění v kolonizaci. Údajně umírněný turecký premiér Erdogan vyjádřil závažný a závazný názor, že "přizpůsobivost islámských imigrantů západním zemím je zločinem proti lidskosti". Návštěvník či vetřelec do hostitelova domu si vymáhá právo tam prosadit své přivezené zvyklosti a hodnoty. Máme džihád - úsilí plnit náboženskou povinnost dobýt svět, prosadit svou totalitní nedvládu. A západní svět svou předposraností, též postřehnutelnými záchvaty sebenenávisti, pozvolna a nyní s přibývajícím tempem kapituluje. Smiřovat se s vlastní likvidací, tolerovat svobodu nepřátelům usilujícím o jejich zničení. K dispozici má multikulturalismus, relativismus jako důkaz potlačení logiky - ono přesvědčení o stejných hodnotách všech civilizací, politicky korektní nerozlišování vegetariánů a kanibalů. Západní civilizace zlenivěla a tento stav si vsugeruje jako ctnost, přejmenovává ji na toleranci. Kuras cituje Thomase Manna, že "tolerance se stává zločinem, jestliže napomáhá zlu", jakož i britského hlavního rabína Jonathana Sackse: "Abyste mohli s nepřítelem diskutovat o přátelství, musíte nejprve zůstat na živu." Jinak zaznívá arcibiskup z Canterbury, pokládající přijetí středověkých praktik šáriji nejen za nevyhnutelné, ale i záhodné.

Slovo "islám" znamená "poddání", s kořenem salaam, znamenajícím "mír". Takové pojetí míru ovšem nepřipouští rovnoprávné partnery, pouze vítěze a poraženého. Podrobení se vládcům v mnohých podobách: situace vyjádřená slovem dhimma. Kuras uvádí tucty příkladů této "dhimmikracie". Například neschopnost, neochota, strach britské policie zatknout muslimské demonstranty s plakáty vyzývajícími k vraždění neislámských živlů. Nejsou souzeni fanatici, domáhající se uříznutí hlavy odvážlivcům, neochotným uctívat proroka Mohameda. Již ale došlo k odsouzení rakouské političky Susanne Winterové za urážku, jíž se dopustila - citací islámských pramenů - označením tohoto Mohameda za pedofila, jímž rozhodně byl, když ve věku 56 roků souložil s devítiletým děvčátkem. Příklad dhimmikracie v dánském provedení: trestný čin lze spáchat stoprocentně pravdivým výrokem, na který by ale citlivý musulman nelibě zareagoval.

Prosazování svrchovanosti islámu okupováním ulic pro hromadné veřejné modlitby. Tisíce sousedství včetně celých okresů ve Francii se již přeměnila v islamistány, v nichž státní francouzské zákony neplatí. Polovina holandských dětí je již muslimská. Daleko blíž k české kotlině aby byly praktiky rakouské jako například trestní postih občana, který si na svém pozemku troufl zajódlovat, čímž popudil sousední mohamedány. Tam v našem sousedství, se stoletími společné historie, se již debatuje o záhodnosti zrušit výuku dějin o tureckém obléhání Vídně v 17. století. Zakončím tento veleúvod Kurasovými slovy: "Za posledních pět staletí své existence západní civilizace vytvořila pro celý svět víc dobra, moudra, užitku a krásy než všechny ostatní civilizace dohromady za celou svoji existenci. V posledním třicetiletí jich hází do stoupy víc, než stačí spočítat. Dělá to, aby si mohla potvrdit, že na ní není nic, co by stálo za záchranu... A klademe ji k nohám kultuře, která za posledních sedm staletí nevytvořila nic, co by zlepšilo život na této planetě."

Vcházíme na Výstaviště, před pár roky důkladně pošramocené lajdácky zaviněným požárem. V programu, stran 115, podrobnosti, kde že bude kdo, s mapou potřebné lokace. Mnohé sály (Autorský, Literární, Velký, Malý, Komorní), stánky vystavovatelů očíslované až do výše přesahující 600. Ještě větší počet různě si počínajících, zejména vlastním autogramiádám se věnujících domácích autorů. Na seznamu 32 zahraničních literárních hostů, s podrobným záznamem jejich dosavadních zásluh. Stánky též zahraniční : velikánská Čína a maličký Taiwan hned vedle sebe, leč bez vzájemného objímání. Ještě značnější kontrast stánku Izraele, tam v sousedství islámu, dominujícího celé události. Však v centru, hned za tiskovým střediskem, největší prostor byl vyhrazen pro GUEST OF HONOR, čestného hosta - KRÁLOVSTVÍ SAÚDSKÉ ARÁBIE. K dispozici i pouštní stan s několika sličnými Araby v domorodých burnusech. Dočítáme se: "Zajištěním expozice Saúdské Arábie jako čestného hosta veletrhu Svět knihy Praha 2011 bylo pověřeno ministerstvo vyššího vzdělání, je i garantem všech doprovodných programů a aktivit. V rámci širší kulturní prezentace země nabízí zhlédnutí výstavy vědeckých objevů či seznámení s arabskou kaligrafií, uměním, fotografiemi a saúdskými stany. U příležitosti této velké kulturní a literární akce se sejde velké množství odborníků a myslitelů."

U bohatě navštíveného propagačního centra zájemci měli možnost stát se vlastníky aspoň dvou tuctů publikací. Já si jich lačně posbíral jedenáct, s takovým nákladem se pak obtížně vlekl k tramvaji.

Představím jedenáctku přeborníků, nikoliv v sestavě od brankáře až po středního útočníka, ale podle rozsahu prezentovaného opusu, od nejútlejšího po nejvíc bytelný, nikoliv tedy podle váhy zamýšleného ideologického dopadu. Jako první nabízím skromňoučkou brožurku (stran 22) v červeném provedení a s názvem PRAVÉ NÁBOŽENSTVÍ. Vydala Islámská nadace v Praze v nakladatelství NÚR-Fehti Ben Hassine Mnasria, adresou Blatská 1491, 198 00 Praha 9. Seznamujeme se s významem arabského slova "islám" , což znamená "podřízení vlastní vůle jedinému skutečnému Bohu, který má jméno ,Alláh´. Vyjadřuje zároveň jeho nejdůležitější zásadu, tedy podřízení se Bohu, a nebylo vybráno člověkem, ale podle islámských svatých textů přímo Bohem."

Brožura o dvojnásobném rozsahu (stran 46) vydaná týmž nakladatelstvím, v modrém balení, má název LIDSKÁ PRÁVA V ISLÁMU. Začíná právem na život, cituje korán ("Nezabíjejte děti své z obavy před zchudnutím"). Dozvídáme se, že "cudnost musí být respektována a ochraňována za všech okolností". Stran cizoložství ("Nepřibližujte se k cizoložství, neboť je to nemravnost a škodlivá cesta". Korán, Súra al-Isrá:17:32) se praví, že "Tento hřích může být trestán přísným trestem, i když podmínky k vynesení takového trestu islámským soudem jsou velmi těžko splnitelné. Je nutné, aby akt cizoložství viděli a před soudem dosvědčili nejméně čtyři důvěryhodní svědkové." O populárním řešení ukamenovat tu kterou hříšníci ani slovo.

Rovněž jsem se pozastavil u podkapitolky "Obchod s otroky u západních národů", s podrobným zatracováním dávných britských praktik, avšak bez zmínky, že to byla právě Británie, jejíž zásluhou došlo k zákazu otroctví jako mezinárodního zločinu. Přece největšími provinilci byli Arabové, lapající africké domorodce a v řetězech šup s nimi na trh. (Praxe dodnes leckde přetrvávající, potvrzeno mi bylo svědkem se zkušeností na nynějším Zanzibaru.) Zde citovaná publikace se s ošidností vypořádává takto: "Islám je často obvinován z toho, že povolil otroctví, nebo že podporuje obchod s otroky. Jenže v koránu neexistuje žádný verš, který by povoloval otroctví nebo by z něho činil něco přijatelného." Takže očividná realita je popřena neexistencí verše. Též dodáno, že "Islám osvobozoval otroky velice moudře, neboť je neosvobodil všechny najednou."

Dotkl se mne nostalgický vánek z dob našeho mládí za stalinismu, a to poskytovanými zárukami svobody projevu: "Islám dává všem občanům islámského státu právo na svobodu myšlení a projevu, a to pod podmínkou, že bude používáno k šíření ctností a pravdy. Právo na svobodu projevu, jenž má za cíl propagovat ctnost a počestnost, není v islámu pouze právem, nýbrž i povinností." Svoboda svědomí a přesvědčení: "Muslimům je sice přikázáno vyzývat lidi k přijetí islámu a uvádět argumenty v jeho prospěch, nikdo je však nežádá, aby ostatní do víry nutili. Za účelem přijetí islámu nesmí být použita žádná síla. Kdo islám přijme, činí tak pouze ze svého vlastního rozhodnutí." Rovnost před zákonem: "Islám dává svým občanům právo na naprostou a úplnou rovnost před zákonem. Pokud jde o muslimy, v koránu i Prorokových výrocích jasně stojí, že ve svých právech a závazcích jsou si všichni rovni." Pokud jde o muslimy.

Třetím mým úlovkem byla zcela nejnovější (2011) luxusní publikace neobyčejné velikosti (16 x 30 cm), 86 stran na skvostném křídovém papíře, s výtečnou fotografickou dokumentací, s českým textem a s názvem "Co kdy turista chtěl vědět o Saúdské Arábii". Vydalo ministerstvo vyššího vzdělání tamějšího království. Pozastavil jsem se u kapitoly s názvem "Objevte Mekku". Jak lze něco takového objevovat za trvajícího zákazu jinověrcům či dokonce absolutním bezvěrcům se k tak svaté končině vůbec přiblížit? Našinec Čech, nyní adresou v Kalifornii, se mi nedávno svěřil se svou zkušeností, jak za volantem, míře tamějším směrem, musel zastavit u nápisu právě takového zákazu vjezdu.

K malému užitku by pak byla čtvrtá publikace, v angličtině, vydaná rovněž při příležitosti pražského knižního festivalu. S názvem KAABA'S KISWA (GARMENT) rovněž v luxusním provedení a s úvodním zvoláním IN THE NAME OF ALLAH, THE MOST GRACIOUS, THE MOST MERCIFUL, detailní to prezentace černého kamene Káby, toho zcela nejposvátnějšího víc než miliardě musulmanů na světě.

Páté získané dílo stvořil Ibrahim bin Mohamed Al-Malek, označený jako General-Doctor, s názvem KING ABDULLAH'S COUNTER-TERRORISM: STRATEGY AND PHILOSOPHY. Bedlivé začtení do mnohoslovného textu (stran 80) bych doporučoval jen svým zarputilým nepřátelům. Opakované zdůrazňování islámu jako náboženství míru, jež přece nemá pranic společného s terorismem. Pohoršení nad savage campaign, kampaně surové, divoké, kruté, brutální, že naprostá většina útočníků, občanů Saúdské Arábie, zaslouživších se o zničení mrakodrapů v New Yorku v září 2001, přece neměla nic společného se Saúdskou Arábií, jak některá západní média se opovážila zmínit. Hanebné židovské počínání (Zionist media machinery) rovněž neopominuto.

Šestá publikace SAÚDSKÉ VĚDECKÉ PROFESURY A PROGRAMY V ZAHRANIČÍ (stran 66) pěti vědců spoluautorů (jeden Ibráhím, dva Muhammadové a dva Abdulláhové). Po první, tučným písmem uvedené větě Budiž pochválen Pán obou světů a požehnání a mír budiž s Nejvznešenějším z proroků a poslů, oznamuje: "Jelikož Království Saúdské Arábie představuje místa zjevení a směr, k němuž se muslimové obracejí při modlitbě, saúdská vláda si uvědomuje důležitost své ústřední role při představování pravdivého poselství islámu a jeho principů. Proto zaštítila a financovala celou řadu odborných vědeckých kateder na mnoha vůdčích světových univerzitách a tím potvrdila, že zůstává zásadním partnerem a činitelem v civilizačním a vědomostním formování člověka." Z obsahu díla se dozvídáme o značné disproporci poskytované štědrosti. Zdaleka nejvíc se naděluje deseti americkým univerzitám - zejména Harvard a učiliště ve slunné Kalifornii. Dvě financovaná centra získala jednak Americká univerzita v Káhiře a Zálivová univerzita, Manáma v Bahrajnu. (Tam obohatili profesurou pro biotechnologii krále Fahda a Centrem pro výzkum dědičných chorob princezny Al-Džawhary.) Na evropském kontinentě se pomlázky dostalo třem univerzitám: Londýn, Bologna a Moskva (tam zřízením Programu islámských studií prince Nájifa). Tolik a ještě víc informovala v češtině vzniknuvší publikace s datem 2011, doby tohoto knižního pražského festivalu. Česká republika se nejspíš rovněž brzo dočká bohatě financovaného islámského učiliště. Předpokládám, že již nyní by se dala najít akademická místa v onom rozlehlém pouštním království. Nahlížím do sedmého získaného saúdského zdroje, jímž je podrobná mapa s lokací dvou tuctů univerzit, od nejjižnější Gizan po tu nejsevernější s jménem Al Juof.

Nehrnul bych se na akademickou, jakkoliv náramně honorovanou brigádu ani do sebemodernějšího prostředí, s celým air-conditioned campusem. V porovnání by existence ve vzdáleném zapadákově, třeba někde v Medzilaborcích, byla záviděníhodným vylepšením. Nepotkal jsem nikoho se zkušeností z tamějších končin, kdo by neodpověděl jedním slovem - NUDA. Kvílení muezzinů k modlitbám, pětkrát denně. Nemožnost, neexistence společenského života. Žádné biografy, divadla, natož hospody, kam si zajít, popít, poklábosit. Neopovážit se promluvit s osobou opačného pohlaví. Rovněž k uzoufání fádní strava. Jehněčí na rožni brzo přestane chutnat, stejně tak i sladoučké pokroutky a datle. Odvážlivci propašují z Bahrajnu pivo, víno, whisky a v soukromí konzumují. Zbývá jen televize a zejména internet na spojení se světem, kde se dá jinak žít.

Navazuji na úděl českého či jakéhokoliv evropského tvora, odkázaného na radovánky poskytované islámským literárním trhem. Svěřuji se se zkušenostmi svého potomka, architekta, s jeho občasným počínáním v Kataru (Qatar), v blízkém sousedství Saúdské Arábie. Popisoval vybavení jediného knihkupectví v hlavním městě Dauhá. Jedna místnost skromného rozsahu s rozhodně menší zásobou knih, než mám doma. Není se co divit - však jsme tam v končinách s tradicí beduínů, pro něž četba nikdy nebyla prioritou.

To jsem si značně uvědomil při listování ve svém osmém úlovku z islámských zásob na knižním veletrhu, vydaných právě k této příležitosti. Opus o 150 stránkách, titul A JOURNEY TO THE WORLD BEYOND, v angličtině. Autor uveden jménem Wa'd Ibrahim Aref. Začíná větou "Bez ohledu na to, co víme o tomto světě, naše schopnosti zůstávají omezeny v porovnání s Alláhem Všemocným", čili sdělení nijak překvapující. Něco opačného, odlišného by přece mohlo stát hlavu takového opovážlivce. Dál se pokračuje ujišťováním, že "Alláh Všemocný lidstvu sděluje tajemství cestou geologie, astronomie, fyziky, psychologie atd." Nostalgická tak vzpomínka na bardy socialistického realismu, jejich hold Josifu V. Stalinovi, největšímu geniovi všech věků. Zde ho přetrumfne "Alláh ten jediný Všemocný, ten jediný ví, co se děje na zemi, v nebi a ještě dál, ten jediný kontroluje osud, vše co je dobré a nedobré." Po obligatorním velebení začíná první kapitolou, z níž není zcela zřetelné, zda to má být próza či poezie. Textem jsem prolétl a získal dojem, že na takové dílo by se zmohl průměrný český žák základní školy. Začíná ich formou, že je čerstvě provdanou ženou, dychtící po dítěti a tuze trpí při porodu. Její manžel do roka umře a rodiče již také nežijí. Děcku dáno jméno "lyas" (s malým L). Ukecané, s opakovaným děkováním Alláhovi. Lyas jde do školy, učitelka se ptá: "Kolik je jedna plus dvě? To jsi se přece naučil v mateřské školce. - Samozřejmě. Je to tři. - Velmi dobře." Ve 14. kapitole postřehnu básničku: "Každý den/ nesu jantar ve svých rukách/ kdykoliv zhasím ohen/ každý den/ snažím se být trpělivý/ okamžiky se mění v měsíce/ byl to pouze přelud/ nikdy jsem nestál tváří tvář k řece/ a hleděl na moře/ vešel jsem do zahrady/"... dál jsem se odmítal trápit.

Rozkošnějším jsem shledal devátý výtvor, rovněž vydaný ministerstvem vyššího vzdělání při příležitosti Prague International Book Fair 2011. Stran 150, anglický text velikánským písmem pro poloslepé, bleděmodrá obálka , na ní tři rudé tulipány. Abdel Aziz Ben Abdullah Al-Khouweiter je uveden jako autor tohoto díla s názvem WOMEN, THE SWEET BASILS. Mám potíže s posledním slovem v titulu: "bazalka", něco takového? V koření se nevyznám. Slovnik (Poldauf a kol, 10.vydání) výraz nezná. Webster se zminuje o "aromanic mint used in cookery." MINT překládán jako máta peprná, jenže v titulu knihy je zmínka o sladké substanci. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (Academia) mně mátu mate definicí "byliny s květy nejč. fialovými a s listy silně vonícími." To úvodem k výsostně závažnému tématu: ŽENA, jaká že vzácnost to je.

V předmluvě nakladatel uvádí autora jako celoživotního zkušeného pedagoga. Důraz je na skutečnosti, že ženy jsou ten nejdelikátnější výtvor Stvořitele. Takové je islámské dědictví, že ženy považuje za sladké basilky či bazalky. Žena znamená civilizaci. Žena je štěstí, a cokoliv exhilarating ("osvěžující, vzpružující rozveselující, radostné") je ženské. Život bez nich by byl pouze trny bez růže. Brzo (str. 16) se autor rozpovídá o svém otci a matce. V kapitole nazvané "Hold ženám", jež tvoří polovinu lidstva, důraz se klade na skutečnost, že Alláh vybavil muže a ženy comparable ("porovnatelnou") přízní jako "například jejich intelektuálními schopnostmi, racionalitou, schopnostmi žen soutěžit s muži a v ledačems je předčít, například v medicíně, díky jejich hedvábným prstům (silky fingers) zručnosti, trpělivosti, něžnosti, sklonům se učit a jejich dlouhé zkušenosti." Autor pak od feministického velebení přesedlá k beduínům a jejich velbloudům. S občasnou výjimkou: "Pravil jsem ti, že čtyři manželky jsou to nejhorší, co se může nashromáždit v mužově domě, což může uspíšit jeho stárnutí, zhoršení jeho zdraví, úpadek prestiže a tělesné integrity." Vykřikl "Alláhovi přísahám, že nikdy jsem něco takového neslyšel od tebe či někoho jiného." Já řekl "Ale ano. Přísahám při Alláhovi." On odpověděl "Ty mi teď říkáš , že jsem lhář" Já řekl "Ty chceš prolévat mou krev? Já při Alláhovi přísahám, že jsem ti řekl, že panenské dívky jsou jako mužové, jen s tím rozdílem, že nemají varlata."

Ženám, těmto nádherným, považovaným, piplaným stvořením, je však nezřídka přisuzován úděl tažného dobytka, u soudu jejich svědectví má jen poloviční váhu svědectví muže. Manžel se může zbavit své choti opakovaným zvoláním, že ji zatracuje. Ženy nesmějí cestovat bez manželova souhlasu, nesmí promluvit na osobu s ní nepříbuznou a rovněž nesmějí v Saúdské Arábii řídit automobil. Však by mohly mít karambol, přijít k úhoně, zranění, nebezpečí zhyzdění sličné tváře. Však žena je to nejcennější, nejnádhernější v životě. Je to drahokam, který nutno si ochraňovat, pořádně zabalit a nezacházet s ní jako s obyčejným kamenem, případně použitým k ukamenování provinivší se hříšnice. Kniha až sadisticky umrtvující, rozvláčná, se samozřejmostmi, banalitami, k potvrzení dojmu, že v takovém prostředí jako by se čas zastavil.

Nyní posun od literatury, jíž se občas lichotí, že je krásná, k jinému, a sice kulinárnímu žánru, což byl můj úlovek číslo deset. Publikace na papíře vynikající kvality, v podivné čtvercové velikosti (25 x 25 cm), s anglickým a arabským textem a s názvem THE FAMOUS DATE VARIETIES IN THE KINGDOM OF SAUDI ARABIA, bohatě ilustrováno. Celkem 38 (třicet osm) odrůd datlí, každá jinak pojmenovaná (ajwa, segae, sefri, safawi, shaishee, shahai, shebebi atd., atd.). Celé jejich řady působí dojmem kolekce povadlých nahnědlých zubů. Mám potíže uvěřit, že někdo na vydávajícím ministerstvu vyššího vzdělání byl předpokládal, že takový zdroj poučení by mohl fascinovat českou veřejnost.

Čímž se dostávám k poslední, jedenácté publikaci, rovněž v téže velikosti, s textem trojjazyčným (anglicky, arabsky, česky), na obálce se zobrazením, jež aby právem hnulo žlučí i vlažnému českému patriotovi. Zobrazen tam totiž je staroměstský orloj, historická pýcha, přeživší všemožné útrapy včetně druhé světové války. A nad tímto zobrazením do očí bijí arabské klikyháky a u toho slova RIJÁD PRAHA RIYADH PRAGUE, 93 stran textu. V 15 kapitolách jsou témata jako vysoké školství saúdské a české a svoboda tisku. "Vědecko-technologická univerzita krále Abdalláha začala vyučovat v září 2009, je perlou vysokoškolského vzdělávání v království a nejmodernější institucí v této oblasti na celém světě. Byla postavena během tří let, což vyžadovalo přijmout 45 000 pracovníků." "Saúdští Arabové na českých univerzitách. V roce 2010 první skupina stipendistů v počtu 40 studentů přijela studovat medicínu." "Al-Džawáhiri, Praha... výjimečný příběh lásky. Britská encyklopedie ho považuje za jednoho z nejslavnějších spisovatelů světa a který měl největší vliv na arabštinu, se změnil, když jeho letadlo, které ho odváželo do exilu ve východním [!] Německu, přistálo na pražském letišti, kde ho přivítala významná delegace literátů. To bylo v roce 1961. Projížděl Prahou úplně náhodou a zůstal zde sedm let. Do tohoto města se zamiloval, považoval ho za nekonečný ráj na zemi. Zkomponoval zde svoji nejkrásnější poezii, která učinila jeho jméno nesmrtelným. Nejroztomilejší věc, kterou v Praze napsal, byla báseň Prodavačka ryb."

Závažný text o svobodě tisku napsal Dr. Khaled Al-Malek, šéfredaktor novin Al-Jazeera: "Zejména západní média, která se údajně těší absolutní svobodě, ji ve skutečnosti požívají jen zdánlivě. Běžná praxe těchto medií je, že pravdu falsifikují, neboť využívají své kapacity k ovlivňování veřejného mínění v souladu s ideologií své vlády, strany a náboženské či politické orientace. Jinými slovy, je to svoboda, která působí v rozporu s tím, co diktuje rozum, a nemá kontrolu nad nevědomostí. Pokud svoboda v médiích není uplatňována správným způsobem, může to mít negativní dopad, který přesáhne i tyto sdělovací prostředky, jelikož ty jsou potom zařazeny mezi média, která nepožívají právo svobody a projevu, poněvadž jim v tom brání rozpor s politikou vlády, z níž vycházejí. Ani jedny noviny nejsou ve velkých zemích svobodné. Západní tisk nemá například žádné zábrany publikovat kresby, které znevažují Božího posla Muhammada, nechť přebývá v pokoji, to, co je pro islám posvátné, a islám jako takový pod záminkou, že to je v souladu se zásadou svobody projevu, která tisku náleží a může ji tudíž uplatňovat. Ale této údajné svobody není užíváno a téměř zcela vymizí, pokud jde o něco, co souvisí (především) s Židy." Knižní veletržní zážitky v demokratických podmínkách věru značné.

P. S. Dodatečně jsem ve skvostu č.2 (LIDSKÁ PRÁVA V ISLÁMU) postřehl toto ujištění: "Pokud muslimové žijí v nemuslimských zemích, musí dodržovat zákony té země, kde se nacházejí. Pouze pokud by v ní byli pronásledováni nebo pokud by jim nebylo umožněno dodržovat základní pilíře islámu (například modlitbu), jsouce tak poníženi, mají z takové země odejít, jak jim Alláh říká v koránu: Což nebyla země Alláhova dosti rozlehlá, že jste se nemohli vystěhovat?" Takto tučně je prezentováno řešení, jehož příznivci, pokud si občas troufnout se ozvat, jsou politicky korektním establishmentem zejména v Evropě zatracováni jako islamofobové. Jenže to byla slova Alláhova, v koránu (Súra an-Nisá:4:97) citovaná. Že sám Alláh by vlastně byl islamofob? Tak zásadní ošidnost si zaslouží důkladné produmání.