Srpen 2011

Palestinci ustupují od vyhlášení státu v OSN

Gita Zbavitelová

Palestinská samospráva Mahmúda Abbáse už loni v říjnu vymyslela vlastní alternativu k mírovému jednání s Izraelem, které skončilo v září kvůli neochotě obou stran ustoupit ze svých postojů – když premiér Binjamin Netanjahu odmítá zmrazit výstavbu osad, požádá samospráva OSN, aby jednostranně vyhlásila palestinský stát. Abbás doufal, že jeho záměr přiměje Izrael k ústupkům. Teď mu ale konečně došlo, že to není dobrý nápad, a snaží se z něj nějak vycouvat.

Uvědomil si, že papírový stát život Palestinců nezmění, naopak je o hodně připraví; znemožní další jednání a mohl by vést i k novým násilnostem frustrovaných obyvatel. Především však samospráva narazila na zásadní odpor Spojených států, které jasně řekly, že vyhlášení Palestiny v Radě bezpečnosti nepodpoří. Abbásův záložní plán předpokládal, že v takovém případě se Palestinci obrátí na Valné shromáždění, kde se najde dost sympatizujících zemí. Ukázalo se však, že Valné shromáždění podle pravidel OSN nemůže vyhlásit stát, který vetuje Rada bezpečnosti, a přijmout může jen bezzubou a nezávaznou rezoluci. Jednostranné vyhlášení by také porušilo několik smluv, které Palestinci v minulosti podepsali. Palestinu nepodpoří ani Německo nebo Itálie a nápad se nelíbí ani mnoha dalším zemím. Americký Kongres zase varoval, že Palestincům neschválí vyplácení peněz. A samospráva na tom není nejlépe – podle nejnovější zprávy OSN vzrostla nezaměstnanost na Západním břehu na 25 %, reálné mzdy poklesly o 3 % a premiérovi Salámu Fajjádovi scházejí prostředky, protože zejména arabští dárci zapomínají na své finanční závazky. Po jednostranném vyhlášení státu by samospráva přišla ještě o víc – a kromě kusu papíru by nezískala nic.

Řada členů palestinského vedení dnes přiznává, že hledají způsob, jak „sundat Abbáse z vysokého stromu“, na který vyšplhal. A to není snadné, protože Abbás nesmí ztratit tvář, jenže jeho dosavadní neústupnost skýtá pramálo možností. V poslední době už několikrát vyslal signál prohlášením, že by raději jednal s Izraelem, než se obracel na OSN, a v minulých dnech se zástupci obou stran radili o možnostech obnovy jednání ve Washingtonu. Zatím nepřišli na nic – Palestinci neodvolali své staré podmínky a ty Izrael odmítá splnit. Palestinští představitelé anonymně připouštějí, že asi spadli do vlastnoručně vykopané jámy.

Nedaří se ani usmiřování Fatahu s Hamasem. V dubnu obě hnutí podepsala dohodu o sestavení vlády národní jednoty, ale ta dodnes neexistuje. Fatah do funkce premiéra opět nominoval Saláma Fajjáda, který je jedinou zárukou přísunu peněz mezinárodního společenství, ale Hamas to kategoricky odmítl. V úterý hnutí jednala v Káhiře a údajně se na osobě premiéra shodla; jméno prý zveřejní za týden a podle nepotvrzených zpráv to nemá být Fajjád. Podobných oznámení však už bylo několik a z žádného nic nebylo, takže i úterní informace vzbuzuje pochybnosti. Hamas také nehodlá splnit mezinárodní podmínky v čele s uznáním Izraele, což by mohlo rovněž zastavit zahraniční finance. Pokrok nenastal ani v dalších bodech dohody, například ve sloučení bezpečnostních složek. Fatah zase nepospíchá s propouštěním vězňů Hamasu, a dokonce dál zatýká jeho členy. V praxi podpis dohody nezměnil vůbec nic.

Izrael využil situace a nabídl Abbásovi pomocnou ruku. Netanjahu prohlásil, že jestli se dohoda o usmíření nerealizuje, mohl by s Palestinci znovu jednat o míru. To ale samosprávě jako důvod nestačí. Spojené státy usilují o obnovu jednání na základě kritérií, která ve svém květnovém projevu nastínil prezident Barack Obama – tedy zahájit rozhovory na bázi hranic z roku 1967, které by se přizpůsobily realitě výměnou území za území. Kouzelná slůvka „hranice z roku 1967“ by stačila Palestincům k sestoupení ze stromu, ale pro Netanjahua jsou zcela nepřijatelná i ve flexibilní podobě navrhované Obamou. V tom je s ním zajedno i většina Izraelců – návrat k jakékoli podobě hranic z roku 1967 jich odmítá 77 %, i kdyby to mělo zemi přinést mír s arabskými státy. V ještě větší shodě jsou v dalších dvou otázkách, v kterých se izraelské a palestinské stanovisko diametrálně liší – 85 % Izraelců odmítá rozdělení Jeruzaléma a 84 % považuje za životně důležité pro bezpečnost země, aby izraelská armáda střežila hranice budoucí Palestiny a Jordánska.

Ke sblížení stanovisek ani vstřícným krokům tedy nedochází a mírový proces je stále tam, kde byl.