Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Zaří 2011


Pavlík Morozov – dětský „hrdina“.

Frank Nykl

Tak tomu bylo i u nás a hlavně v Sovětském svazu Moje školní léta byla naplněna hrdiny ze Sovětského svazu a hlavně dětskými hrdiny. Na Foglara a jeho „ Rychlé šípy“ se rychle zapomnělo a nastoupili učebnicoví hrdinové. Mezi ně patřil i Pavlík Morozov, který v r. 1932 udal svého otce a byl zabit svým dědou – kulakem. (Pro ty co neznají tohle slovo, to byl reakcionář a venkovský boháč, stačilo, že měl o jednu krávu víc než soused.) Pavlík byl příkladný dětský hrdina a tak nám byl neustále dáván za vzor. Komunistický režim nás nutil, abychom udávali všechny nepřátele komunismu i svoje rodiče. V celém Sovětském svazu pod jménem Pavlíka Morozova vznikaly pionýrské skupiny, za války vojenská seskupení a partyzánské oddíly. Po válce se to dostalo i k nám a stavěly se jeho sochy. Básník Boris Michalkov, celý jeho smyšlený příběh shrnul do osmi dvojverší, ale nebyl zdaleka jediným, kdo zpracoval tuto část moderních ruských dějin aby se zavděčil Stalinovi. Dalším slavným sovětským básníkem, který napsal dlouhou epickou báseň o Morozovovi, byl Stěpan Ščipačev. Skladatel V. Vitlin složil na počet Pavlíka Morozova kantátu pro sbor a symfonický orchestr. A dokonce i opera byla o něm napsána. Mnozí z největších ruských talentů byli tak zbabělí, že využili svého umění ke glorifikaci Morozovova hrdinského činu. Sergej Eisenstein spolu s Isaakem Babelem (Křižník Potěmkin), pracovali na filmovém zpracování tohoto příběhu a Maxim Gorkij na prvním všeobecném sjezdu Svazu sovětských spisovatelů vyzval vládu ke vztyční pomníku tomuto hrdinovi.

(Maxim Gorkij se v roce 1933 na Stalinův příkaz vrací z Itálie do SSSR a svou pozici vůdce sovětské kultury vzápětí stvrzuje přijetím úkolu vysoké důležitosti: v čele brigády spisovatelů se vypraví na obhlídku stavby Bělomořsko-baltského kanálu. I když mu vězni dávali najevo že jsou neviní třeba tím, že drželi zapůjčené noviny vzhůru nohama, dělal že to nevidí. V následujícím roce pak vydává knihu „Belomorsko-Baltijskij kanal imeni Stalina“, která v očích zahraničí legitimizuje existenci tohoto koncentračního tábora, kde zahynuly stovky tisíc lidí. Jakýmsi vyvrcholením Gorkého přimykání k Stalinovu kultu je jeho práce na svolání 1. všesvazového sjezdu sovětských spisovatelů v roce 1934, který ve svém důsledku znamená zavedení socialistického realismu jako jediné povolené tvůrčí metody. Poté následuje strmý pád, na jehož konci je dodnes nevyjasněná smrt Gorkého a jeho syna (v obou případech se spekuluje o tom, že byli na Stalinův pokyn otráveni).Už se stali nepohodlnými.)

Když Gorbačov nechal otevřít některé tajné archivy, zjistilo se, že bylo všechno jinak. Pavlík Morozov, ve škole jejich vesnice Gerasimovka na Západní Sibiři, musel ve svých 12 letech už třikrát opakovat první třídu, protože byl duševně zaostalý. Jeho primitivní a negramotná matka neunesla, že jí její manžel a otec Pavlíka utekl z mladší ženou a tak navedla Pavlíka (Pavku), aby ho udal jako kulaka. Otec dostal 10 let v Gulagu a tam asi i zemřel. Pavkovi se zalíbilo, že se ho lidé začali bát a že má nad nimi moc a tak začal udávat i své sousedy. Když poslal do táborů (gulagů) a na smrt za smyšlené zločiny polovičku vesnice, už to přestalo být únosné a začalo to Sibiřské GPU přerůstat přes hlavu. Takže byl nakonec zabit v lese se svým bratrem tajnou policií a ti to svedli na kulaky.

Pionýrem nikdy nebyl (Ani nevěděl co to je), protože Pionýrská organizace byla v Gerasimovce založena až po jeho smrti. Jeho fotky se šátkem na krku (které jsme měli v čítankách) byl prostý podvrh, jako jeho celý, mladý, udavačský život.

Frank Nykl



Zpátky