Zaří 2011

Poprvé v lázních Klimkovice

Radim Oliva

Psal se rok 2005 a po stanovené diagnóze RS – roztroušené sklerózy- jsem poprvé v životě dostal možnost absolvovat komplexní lázeňskou léčbu. Ještě před vypsáním u mé obvodní lékařky jsem se čirou náhodou potkal s jedním kamarádem, který byl v lázních Klimkovice, jenž mimochodem spadaly do léčby i mých problémů a popisoval mě neuvěřitelné historky, které tam zažil na vlastní kůži. Já bych se rád těmto pikanteriím vyhnul - ty budou až námětem knihy, kterou nosím stále v hlavě a která nebude určena lidem, kteří jsou na všechno akorátní a kteří by tomu stejně nevěřili a ještě by se pohoršovali. Bude prostě čistě a jasně určena lidem normálním, kteří ví o čem je život a proč jsou na světě.

Po vypsání lázní mě přišel od mé zdravotní pojišťovny list, že mám lázně schváleny pro Vráž u Plzně! Polil mne pot a zlost, proč mě z Moravy posílají někam 450 km daleko, když mám lázně 60 km.Takže jsem je odmítl - to byl teda průšvih, co si to vůbec dovoluju, ale po čase mě přišlo z lázní Klimkovice, že mám nastoupit tehdy a tehdy.Takže vítězství.Zbalil jsem potřebné věci a jel - s vědomím, že kdovíco mě tam potká. Měl jsem z toho trochu bobíky. Prostě po příjezdu do lázní jsem si připadal jak nějaký buran, ale z toho jsem se brzo oklepal a začal žít....Překvapení nastalo již při nástupu, kdy mě umístili na pokoj k jednomu staršímu pánovi-kolem 60. Pak se z něj vyklubal známý vsetíňák - pan Ditrich z Ohrady. Jeden jeho synátor byl učitelem na místní devítileté škole,ale už jej pro alkoholismus vyhodili(to jsem samozřejmě neprezentoval). A podle vyprávění pana Ditricha učil na devítce ve Starém městě. Taky dobře. Ale jako alkoholik nikdy nevypadal, byly tam na devítce v té době horší případy, ale ty nikdo neřešil nebo je jako nevěděl.

Po ubytování a absolvování prvních procedur-při kterých jsem si připadal jak blbec, každé sestřičky jsem se po příchodu vyptával,co mám dělat, že jsem buran z Valašska poprvé v lázních a že nemám ani příručku! Tím sem si je ovšem získal, protože ony za ten den měly těch zaprděných dědků a pochcaných babek plné zuby. Tak byly rády za každé slovo. Jinak za zmínku stojí že jsme bydleli ve 4.patře směrem k lesu - a jaká to byla paráda, až mrazilo v zádech, když v noci Vás probudí houkání sov! Romantika jaksepatří....

Řeknu Vám, že dodneška na celý ten měsíc vzpomínám moc rád a nikdo mě celkem právem nevěří, že jsem ten měsíc tam strávený vydržel se 3 tisícovkama v kapse. A to jsme jezdili do Ostravy neustále, pak do kina, na diskošky-prostě lázeňský život na plné pecky. Je ovšem pravda, že nepiju alkohol ani pivo, tak tam je ušetřený balík. Horší jsou cigára….

Je moc fajn poznat spoustu lidí,se stejnými názory,se stejnými problémy a stejným myšlením.Někteří jsou na tom líp, jiní hůř....Nejhorší ale je když narazíte na několik málo blbců, kteří se ale musí vždy někde objevit.Nejhorší jsou Ti, kteří všechno jen hrají. Zažil jsem tam třeba jednu slovenu,která žila dlouho v Těšíně, tu museli i do bazénu spouštět a vytahovat výtahem - ale jaké překvapení, když byla večer diskotéka, tak ani berle nepotřebovala, to je hnus!

Jako další sparingpartner na pokoji byl šoumen ze Zlína,který trpěl nevyléčitelnou mozečkovou atrofií.Nezapomenu na jeho věčné narážení do zdí a do nábytku, ale on si z toho nic nedělal.Nebyl to prostě žádný slabomyslný Palach aj.Jeho hlavní starostí ihned po příjezdu bylo to, jestli dorazila jeho přítelkyně z Pelhřimova….(přesto,že byl ženatý).A další jeho starostí bylo hodinu po obědě spát. Dodnes udržujeme kontakt.Je to ale osud –ten jeho - tahat se s pneumatikama v Barumce a pak dostat takovou návštěvu......

Ještě se ale vrátím k panu Ditrichovi---po lázních jsem jej ve městě asi za 3 měsíce potkal i s jeho paní, ptal jsem se jej, jak se mu líbilo v lázních?A on: jak prej vím,že byl v lázních?......chudák....

A také si po těch letech s odstupem času promítám, že místní kulturní referent měl tak nádhernou práci a tak bezvadně zajeté koleje – že jej nezajímalo, jestli akce, kterou pořádá, je úspěšná či nikoli – bylo mu to jedno. Každé lázně tam byl diskžokej,který pouštěl ty a samé písničky ve stejném pořadí……jej to nezajímalo.A půjčit aparaturu na svou vlastní akci?....vůbec neexistovalo.Hlavně že tam vystupovaly takové hvězdy,jako operní pěvec z Moskvy……pro pět lidí…….ale aby využil přenádherných zvukomalebných prostor, včetně amfiteátru na propojení akcí s festivaly ……naštěstí už tam není……