Leden 2012

Docela moudry Karel Moudry...

Ross Hedvicek

Dneska bych vam chtel doporucit knizku Karla Moudreho (24.12.1947 - 22.3.2009) s nazvem Karel Moudry Kryl. Docela matouci nazev, protoze ani kniha neni o Krylovi, jak by nazev napovidal, byt vzpominky na Karla Kryla se propletaji celym textem. Knizku vydalo nakladatelstvi Prah s podtitulem Vzpominky Karla Moudreho na zivot v exilu, na praci ve Svobodne Evrope a zvlaste na Karla Kryla.

Knizku jsem dostal pred par mesici od sveho svagra a jsa si vedom soucasne ceske zaplavy knihy o tendencnich osobnostech (napriklad nic nerikajici knihy "o Werichovi", obvykle od lidi, co ho ani neznali), tak jsem se do cteni nijak nehrnul. A ted jsem prijemne prekvapen a knizku vam doporucuji.

Karla Moudreho jsem nikdy nepotkal ani neznal, ale mozna bych si s nim rozumel. Karla Kryla jsem sice potkal mockrat, ale ani jeho jsem neznal, byt jsem i sedel proti nemu u stolu a nutil se z jakesi pochybne ceske pseudo-solidarity do piti piva, ktere mi nechutnalo a ktere on naopak vylozene chlastal ve velkem mnozstvi. Pouzivam slova "neznal" ve vyznamu "neporozumel". Moudry i Kryl byli exulanti a tem jsem nikdy neporozumel - asi nejsem dostatecne inteligentni.

Vysvetlivka pro vas, kteri neumite dostatecne dobre cesky a nechapete rozdilny vyznam slov: Exulant neni kazdy, kdo zil za komunistu v zahranici, jak si mysli vasi idioti novinari. Exulant je nekdo, kdo z puvodni zeme odesel, aby se za priznivejsich podminek vratil, jako treba Jan Amos Komensky, nebo prave lide ze Svobodne Evropy, jako Karel Moudry nebo Karel Kryl. Jsou to lide, kteri cely zivot ziji v dobrovolnem bludu, ze cesky narod je v podstate dobry a kulturni a ze za vsechno muze jen ta hrstka komunistu.

Ja sam patrim do kategorie emigrant. Emigrant odesel, at uz z politickych duvodu nebo ne, ovsem s jasnym rozhodnutim se uz nikdy nevracet, odesel z duvodu zhnuseni puvodnim mistem pobytu a odesel z pocitu uvedomeni si, ze jeho odpovednost vuci generacim budoucim je daleko vyssi nez povinnost vuci generacim minulym. Ja jsem odesel jako emigrant a zustal jsem emigrant. Jsou mozne i presuny do jine kategorie - treba bratri Masinove odesli coby exulanti a po case se z nich stali emigranti.

I presto, ze je to knizka o exulantech, je to knizka velice zajimava. Nejsou to vzpominky v pravem slova smyslu, je to spise rada zamyslenych fejetonu, ve kterych Moudry vzpomina na sve spolupracovniky ze Svobodne Evropy a presto, ze tam jmenuje i uklizecky, tak jmeno Tomase Krystlika se tam nevyskytuje. Mozna ve Svobodne Evrope nepracoval. Na strane 94 je citovana Lida Rakusanova: "Vis, my jsme v tom Mnichove nebyli ani tak kolegove, my jsme byli pribuzni".

Ano, byli takova velka rodina, s inteligenci mozna malinko snizenou pribuzenskou plemenitbou jako kdyby byli z hor West Virginia, se kterymi nahle a nehorazne vydrbal jejich nekdejsi idol Vaclav Havel, kdyz jim napred arbitrarne znicil zamestnani (presunem RFE do Prahy, i to ma ten hajzlik Vasik na svedomi) a pak jim znicil i jejich zivoty (svym vysmechem idealum svobody a demokracie za jeho vlady v CR). Karel Kryl zemrel na zlomene srdce - to je znamo. Nevim, na co zemrel Karel Moudry, ale na prilis mnoho stesti a spokojenosti to nebylo.

Fejetony jsou to naramne premyslive a sympaticke. Moudry velice zrejme ze sveho exulantstvi intelektualne vyrustal - urcite na nej zapusobilo, co to udelalo s Krylem. A z knizky jsem mel dojem, ze Moudry zacina chapat souvislosti. Az uz bylo pozde. Az uz byl opet beznadejne uvrtany v Praze a venoval se kladeni kytic k pametnim deskam Karla Kryla. Muj pritel Pepik rekl: "Česká veřejnost reaguje pod tlakem na určité události vždy stejným  způsobem. Buď kladou kytice, nebo slibují poslušnost v masových shromážděních. Bylo tomu tak po atentátu na Heydricha a i v případě Jana Palacha."

Na strane 75 je citat Yvonny Prenosilove, ktery pry rekla nekdy v 2006 v Manesu pri pohledu pres Vltavu na Hradcana. "Nikdy nam to neodpustili. Ale co? Sebe, sami sebe nam neodpustili. Po sestnacti letech mame komunisty na krku vice nez za Husaka. Sesnact zbytecnych let je prilis dlouha doba. Vladne a bohatne sebranka. A lidi se zase klepou strachy. Ze jim pan vezme zradlo."

Ja bych o odpusteni sebranky rozhodne nestal. Sestnact (a dnes uz dvacetjedna) zbytecnych let je prilis mnoho. To mi zni jako proplytvany zivot. Zivot na hovno. Uz proto si asi nikdy nebudu rozumet s exulanty. Jestli tedy pro zmenu chapete vy mne. Pri vasem vzdelani (jak pravil Vlasta Burian).