Únor 2012

Klaneni se prazdne rakvi...

Jiri Wolf

Posilam několik fotek z fronty lidí na prázdnou dřevěnou rakev. Oficiálně se ovšem tvrdí, že v prázdné bedně se nacházejí - vystavené - ostatky zesnulého, ale tak tomu není. Fronta lidí -2 km- se táhne od kostela v Řetězové ulici, až k Národní třídě. Pomněte logicky lidé, že žádný hygienik by nepovolil, aby byl po dva dny mrtvola v teple vystavena a rozkládala se. Musela by to být rakev na způsob ledničky. Tělo Havla bylo v ledničce, to jó, ale na Patalogii. Když vystavovali komunisté zesnulého, tak opravdu mrtvolku. V tom nelhali. Dnes se lidem lhalo! Místo směšné prázdné bedny by stačilo na stůl v kostele dát knihy, které napsal - ležáky - a určitě by se všechny ty ležáky prodaly. Jestliže v severní Koreji všichni občané "spontánně" plakali, neviděl jsem, že by jediný čekající na prázdnou bednu uronili jedinou slzičku. Dojemný pláč si amatéři nechali až před televizní kamery. Prostě cynismus a opět přetvářka se vším všudy a divadélko pro okolí. Davová psychóza semlela tisíce lidiček v nemyslící bytosti. Velkolepý pohřeb Václava H. má především posílit u mládeže pocit vlastenectví a národní hrdosti, - v zahraničí větší prestiž- čehož je v současné době mezi občany tuze velmi málo.

Dnes jsem poslouchal televizi Prima. Mluvil tam lhář pan Kocáb. No, mistrně lhal tak, jak umí jen on. Vymýšlel si a prášil. Tvrdil, že pan Havel byl tak velkorysí, že v roce 1989 přenechal rád Nobelovu cenu Dalajlámovi. Tím chtěl poukázat na Havlův neobyčejný a krásný morální profil, a naznačil, že by si i po smrti zasloužil tu Nobelovu cenu, po které tolik pan sběratel prahl. Pamatuji se, a mám někde fotku, kdy Václav Havel a Jiří Hájek brečí, že ani jeden nedostal tu Nobelovu cenu. Bylo to v bytě Václava Havla na nábřeží. Byl jsem osobně u toho, když V. Havel doslova prohlásil:

"Ten hajzl to dostal a přitom jsem tu cenu za mír měl dostat já!" Řekl jsem Havlovi, že se neměl nechat propustit z vězení na podmínku, že by možná tu Nobelovku dostal on, a že nám, politickým vězňům udělal obrovskou ostudu. Vysvětloval jsem mu, že Nelson Mandela z Jihoafrické republiky se nenechal propustit na podmínku a ten, kdo se nechá propustit, trn přiznává slabost a svou vinu. A také, že propuštění na podmínku znamená podepsání spolupráce! Později, když došlo 1 ledna 1990 k propuštění na 23 tisíc kriminálníků, vydával je za politické vězně. To byl jeho druhý největší podvod na kterém vydělal další slávu. Svět mu uvěřil.

Později, aby se co nejvíce zviditelnit, pozval za státní peníze do Prahy nového nositele Nobelovi ceny o kterém prohlásil, že je to hajzl! Pak se tady s Dalajlámou málem pusinkoval. Přetvářka, tak v té byl Vašek vynikající mistr! Všechno v jeho životě byla jen hra, podvody, on byl plný nenávisti, závisti a mstil se kde mohl. Za to, že jsem mu do očí říkal pravdu, jsem již nesměl nikdy do jeho blízkosti. Na setkání signatářů Charty 77 mne Olga záměrně nedala na seznam hostů. Na setkání statečných mne vzal až Jiří Gruntorád. Když mne tam spatřil prezident V. Havel, tak ten rasista prohlásil. "Co ten cikán tady chce?! Kdo ho sem pustil?" Přitom na setkání signatářů Charty 77., jsem měl snad největší nárok tam být, protože jsem právě za boj za lidská práva odseděl po kriminálech nejvíce ze všech disidentů. Václav Havel však prohlásil, a tak už zůstalo, že nejvíce a nejdéle si po kriminálech vytrpěl Petr Uhl, ale ten seděl o rok méně než já.

Jsem šokován, jak si dnes lidé kolem Havla si vymýšlí, aby z něho udělali novou modlu. Přitom si neuvědomují, že naopak všemi těmito fabulacemi dělají z Havla směšnou figurku, a občané už nebudou o tomto Bohu věřit ani z poloviny, co se o něm píše. Budiž mu země těžká.

Jiří Wolf, Praha