Únor 2012

Zapomenutý hrdina z 2. světové války

MUDr. Jaroslav Lhotka; leden 2012

Pan plukovník František Hynek, rodák z Dřevěnice u Jičína, maturoval v r. 1929 na jičínském Lepařově gymnáziu. Účastnil se zahraničního odboje jako voják a v r. 1949 byl odsouzen z velezrady. V květnu 1960 byl propuštěn na amnestii prezidenta republiky s podlomeným zdravím. Když se v r. 1967 dostavil před posudkovou zdravotní komisi, jaké bylo shledání s kamarádem z doby studia na Lepařově gymnáziu, teď už ve funkci posudkového lékaře OÚNZ Jičín, MUDr. Miloslavem Měšťanem. Požádal posudkovou komisi v květnu 1968, aby dopisem informovala prezidenta republiky, generála Ludvíka Svobodu, o jeho zdravotním stavu. Pan MUDr. Měšťan a pan MUDr. Hruša mu vyšli vstříc a mně se dostal do rukou nanečisto napsaný dopis prezidentu republiky datovaný 14.5.1968 v tomto znění:

Vážený pane presidente,

dostavil se k nám bývalý plukovník čsl. armády František Hynek, t.č. bytem v Dětenicích, který Vás v těchto dnech navštíví. Žádal nás, abychom Vás tímto dopisem informovali o jeho zdravotním stavu.

Jak je nám známo, zúčastnil se plukovník Hynek zahraničního odboje ve Francii, Anglii a SSSR, má vysoká válečná vyznamenání spojeneckých armád a všechna naše dosažitelná vyznamenání a řády po návratu do vlasti.

Jako zahraniční voják byl pak 16. 5. 1949 souzen pro velezradu a odsouzen k 25 letům těžkého žaláře. Strávil po všech našich velkých věznicích, kromě Kartouz, 11 roků a 6 dní. Byl propuštěn v květnu 1960, při první amnestii. Během pobytu ve věznicích opakovaně onemocněl zánětem plic a pohrudnic. Po návratu z vězení, pochopitelně jako velká většina jiných propuštěných vězňů, nemohl žádné jen trochu přiměřené zaměstnání ke svému zdravotnímu stavu dostat. Nastoupil proto do slévárny ČKD Praha, kde pracoval asi 4 roky. Poněvadž prodělal opakované záněty dýchacích cest, byl postižen trvalými následky, takže nesnášel práci ve slévárně a tudíž nastoupil jako cestář státních silnic v Dětenicích u Libáně, okres Jičín, v r. 1965. Trvalé následky onemocnění ve věznicích se pochopitelně zhoršily nevhodnou pracovní zátěží natolik, že byl od 26. 9. 1967 uznán práce neschopným pro dechovou nedostatečnost s velmi špatnou adaptací, zvláště při pohybu s astmatickými obtížemi a pro vleklou vředovou žaludeční chorobu. Několikaměsíční klid se dosud projevil příznivějším váhovým přírůstkem. Po návratu z věznice vážil 50 kg, nyní 62 kg. Poněvadž jde o trvalé následky, bylo po jeho zneschopnění v září 1967 po lékařské stránce dohodnuto, že bude ponechán celý rok v pracovní neschopnosti a pak převeden do plného invalidního důchodu. Toto bylo zamýšleno v době, kdy se ještě nerýsoval obrodný proces. Jsme toho názoru, že plukovník Hynek bude nepochybně rehabilitován a z toho důvodu jsme rozhodnuti ponechat ho v pracovní neschopnosti až do doby, kdy bude převeden do normálního vojenského důchodu. Jsme toho názoru, že on při svých zásluhách v zahraničních armádách by si to zvláště zasluhoval. Znal jsem dobře i jeho rodiče, kteří byli německé národnosti, ale všechny jejich 4 děti navštěvovaly jen české školy. Při našem náhodném setkání na podzim r. 1939 v restauraci „U Fleků“ se jeho sourozenci přihlásili k Němcům. V domnění, že i Franta je v německé armádě, jsem se ho zeptal, proč není v polní německé šedi. Odpověděl mi, že přísahal jedné armádě a té že zůstane věrný. Nato v prosinci téhož roku ilegálně opustil protektorát...

---

Proč jsem psal o plukovníku Hynkovi? V Jičíně dodnes „straší“ přežívající název ulice po bolševikovi a pronásledovateli bělogvardějců po 1. sv. válce, maršálu Koněvovi. I když za éry OF po listopadu 1989 došlo k přejmenování Gottwaldova náměstí na Valdštejnovo, dodnes přežívá ulice maršála Koněva; výmluvu si vedení města našlo, když jsem na to poukazoval – prý by si museli podnikatelé v této ulici předělávat na úřadech dokumenty související s podnikáním.

Hrdinu město Jičín má a je jím plukovník František Hynek. MUDr. Měšťan a MUDr. Hruška, obvodní lékař v Osenicích, ke kterému obvodem spadal jako pacient plk. Hynek, už nežijí. Žije jen dcera posudkového lékaře MUDr. Měšťana a ta jako já ví, že to, co jsem napsal o plukovníku Hynkovi se zakládá na pravdě. Nesmíme zapomínat na opravdové hrdiny, kteří bojovali se zbraní v ruce, často padli pro Vlast, abychom my žili. Zasluhují si posmrtnou úctu.