Březen 2012

Mukl Václav Bureš o Emanuelu Moravcovi

MUDr. Jaroslav Lhotka

...

(25)

Emanuel Moravec je symbol zrady národa a kolaborace. Za 1. světové války jako důstojník c.k. rakouské armády patřil mezi ty vojáky, co vyčkávali za dubem na příznivou situaci – do žádného boje se nehrnuli. Po pádu rakouské pevnosti Přemyšl se v hodnosti lajtnanta dostal do zajetí. Jeho současníci ho hodnotili slovy: vojnu žral jako prase mrkev – do ruských legií se nehrnul, až za dva roky, když se začala tvořit II. divize, kde byl zařazen do 6. pluku. To už si byl jist, že mu bude ponechána šarže. Stal se velitelem roty. Po vypuknutí války s bolševiky v roce 1918, se v Novonikolajevsku projevil jako schopný voják. Rychle postupoval ve velení, podporoval jej generál Gajda. Do vlasti se vrátil v hodnosti kapitána a ihned byl povýšen. Gajda se postaral, aby se stal profesorem na vojenské akademii. Dotáhl to na plukovníka generálního štábu, krůček ke generálským lampasům. Začal žít na vysoké noze, kavárny a lehké ženy byly jeho sportem. Vlasy mu řídly, až si vysloužil přezdívku holohlavý obrst.

Gajda se mezitím stal nepohodlným Hradu plném zednářů. Ministr Beneš s Udržalem se dohodli, koho uplatit jako hlavního svědka proti odbojnému generálu Gajdovi, když první soud vyhrál a byl očištěn od pomluv. Byl proto sestaven nový soudní tribunál ze starých vojenských rakouských justiciárů, kteří nenáviděli legionáře Gajdu již od 1. světové války, kde v přelíčení vystoupil jako hlavní svědek proti Gajdovi právě Eman Moravec. Obrátil se na pětníku! Generál Gajda byl zbaven vojenské hodnosti a po degradaci nakonec zbaven i penze.

Moravec začal psát do časopisu „Naše vojsko“ své strategické úvahy, samozřejmě za peníze. V době habešské války napsal, že Italové budou v Habeši potravou pro lvy a habešská armáda požene Italy jako ovce na porážku. Pokud italské armádě veleli zednáři De Bono a Badoglio, byla italská taktika jeden krok vpřed a dva kroky zpátky. To se to Emanovi psalo, když věděl, že tito velitelé nestojí svým charakterem za zlámanou grešli. Duce Mussolini je odvolal a poslal tam generála Grazianiho a byl konec. Něguš (císař) Hailé Selasié prchnul a knížata Sejum a Desta se přidali k Italům, kteří začali se zvelebováním zaostalé Habeše, zavedli v zemědělství systém zavlažovacích kanálů, aby skončil hladomor utlačovaných poddaných.

V době španělské občanské války dával Eman rozumy interbrigadistům. Jenže generál Franco zvítězil a tak měl Eman dočasně odzvoněno. Přišla sudetská krize. Opět se objevily články v Našem vojsku ve stylu převálcování Berlína naším skvělým letectvem. Přišel Mnichov a byl bez práce. Jelikož byl nadmíru přizpůsobivý k nové situaci, začal hajlovat. Měl špičatý nos jako K.H. Frank. Ten v něm našel zalíbení, ale Hácha měl z Emana strach, znal jej jako bezpáteřního chlapa. Jako 53-letý se oženil s 21-letou dívkou, cítil se v plné síle, přitom jí zkazil mládí. Za ty své šplechty „Tři roky před mikrofonem“ v rozhlase dostával od nacistů 900 K měsíčně. Vyplácel mu je z pověření major kriminální policie z Pardubic Jaroslav Zástěra, zavřený po válce na 16 let.

O Moravcově konci vyprávěl po 2. světové válce generál Jan Syrový, když byl ve valdickém vězení od podzimu roku 1947. Jako člen zednářské lóže Eman věděl, co ho za zradu čeká, proto se zastřelil v autě, v Praze Na Příkopech, tou samou pistolí, kterou obdržel při rituálním vstupu do lóže, jak vysvětlil generál Syrový, a to s jedním nábojem – pro sebe, jestliže zradí lóžové bratry. Syrový nám muklům předvedl celý přijímací rituál vstupu do zednářské lóže, když byl přijat zpět do lůna Církve, z níž vystoupil za sibiřské anabáze v Rusku. Zpět do katolické církve jej přijímal v roce 1947 královéhradecký biskup Mořic Pícha a Syrový při tom plakal.

V lednu 1949 jsem ležel ve vězeňské nemocnici ve Valdicích. Jako lékaři-muklové zde byli dva retribuční vězni, lékaři MUDr. Jetel (Vlajkař, zemřel v r. 1991) a MUDr. Kment (šéflékař SS lazaretu Na Bulovce). Vedle mne ležel po úrazu 62-letý plukovník Ferdinand Sequens z Prahy-Dejvic, po zrušení čsl. armády za protektorátu úředník v úřadě generála policie Ježka; toho Ježka, jenž měl podezření, že atentát na Rašína měl hlubší pozadí, nejen atentátníka Šoupala, jenž po dobu Benešova ministrování dostával každý měsíc z ministerstva balíčky, důvěrně. Dle mého úsudku Sequens musel být informovaným pracovníkem generála Ježka. Od něho jsem se dozvěděl, že Moravec pronikl do zednářské lóže Bohemia, kde byli generálové Eliáš, Voženílek, Vojta, Svátek, Bílý a další. Moravec dle řeči Sequense vyzradil Heydrichovi členy této lóže. Hácha se vzal za Eliáše a jiné generály u protektora Heydricha a osobně u něho intervenoval. Ten mu doporučil, aby dal od toho ruce pryč, neboť Vůdce ho pověřil likvidací lóží, jako to udělal předtím v Norsku. Hácha se z toho zhroutil, přítomný K.H. Frank jej nechal ošetřit a dostal výstrahu.

Plukovník Sequens byl člověk šlechtických mravů i ve vězení. Říkal, že pochází z 300 let starého rodu, prapotomek žoldnéře z třicetileté války, kteří se zde usadili, když přišli s Donem Baltazarem Maradasem ze Španělska. Jako bývalý major rakouské armády nedotáhl to na vojně tak daleko jako legionáři. Za První republiky velel automobilovému praporu v Praze.