Duben 2012

Fotky, co uz se mi nechce fotit...

Kazdy z nas mame nejake sve oblibene misto, ktere je nejak fotogenictejsi a nebo barevnejsi nez ty druhe. Ja mam takove misto na zacatku El Jobean Bridge pres Myakka River s vyhledem na Charlotte Harbor. Tam jsou uplne uzasne vychody slunce. Nevidel jsem nic uzasnejsiho. A great gig in the sky. Dopravam si toho kazdy den rano. Kdyz tedy neni nad morem mlha. To pak z mlhy trci jen stozar plachetnice toho sileneho Kanadana, co sem kazdy rok pripluje na podzim, zaparkuje v zalivu tak mili od mostu a bydli tam celou zimu. Na leto zase jede do Lake Erie. U plachetnice ma malinkou lodicku a tou vzdy dojede na breh, kde ma zaparkovane auto. Dobre to ma promyslene.

Dneska ale byla cista obloha a slunce uz bylo tesne za obzorem, tedy za Fisherman's Village. A me zkusene a unavene oko cloveka, ktery par fotek vyfotil, uvidelo ve zlomku vteriny "Zaber". The shot. Z leve strany se tahl dost daleko do zalivu, hladina hladka, zadne vlny, pier od condominii z El Jobean. Na konci byla plosinka pro rybare. John Alman tam kdysi na udici chytil docela velkeho rejnoka mantu. Vytahl ho na plosinu, rejnok sebou silene tloukl, ja jsem se klidil z dosahu, ma to ten jedovaty osten, dlouhy jako bic. John vytahl velikansky nuz a jednim smiknutim, aniz by na rejnoka slapl (to by rejnokovi reklo, kde ma nohu) mu ten bic urizl. A rejnoka vhodil ziveho zpatky do vody. John uz umrel, uz je to mnoho let.

Na te rybarske plosince je stozar a na nem vlala americka vlajka. V noci osvetlena, aby tam mohla byt i v noci. Kdyz vlajka neni v noci osvetlena, tak se musi pri zapadu slunce sundat - to je prece jasne. Ovsem ted v 6:45 AM proti tomu oranzovo-cervenemu predstaveni na obloze ten pier a ten stozar s vlajkou byla jen kontura, jen obrys. A ja jsem v ten zlomek vteriny presne vedel, kam bych se musel postavit, abych to vsechno dostal spravne do zaberu. Jednou se tuhle schopnost naucite a uz nikdy ji nezapomenete. Schopnost vedet kam se postavit. Ma to neco spolecneho s integritou. Integrity = leaving no doubt where you stand. Ale i kdyz jsem presne vedel, kam bych se mel postavit, aby ta fotka byla perfektni, tak jsem tam nesel. Uz se mi nechce. Uz toho bylo dost. Necham to nejakemu mlademu fotografovi nebo fotografce. Mladi vpred.

Byly doby, kdy bych ale pro dobry zaber sel (temer) "sveta kraj". A nebo tak kilometr a pul po uzoucke ceste plne aut kanonem Moraca v Cerne hore. Za neustaleho se vyhybani autum a to jen proto, abych ziskal ten spravny zaber. Dnes ten zaber mam na zvetsenine doma na zdi, jak mi pratele dobre vi. Kanon Moraca je silene misto, kde jsem byl mockrat a taky se vaze k mnoha vzpominkam. Kanon je docela podobny Colorado Canyonu, jen skala je sediva a bila, ne cervena a tam kde v Coloradu po cesticce ve stene pochoduji nahoru a dolu muly s turisty, tam je v Morace uzoucka cesta s dvousmernym provozem pro auta. Jednou jsem tam jel autem a proti mne zpoza rohu vyrazil nejaky posuk, kteremu se otevrela kapota az na predni sklo a tim padem nevidel. A misto aby magor zastavil a nebo nebo zpomalil (a kapota sebou praskne zase dolu) tak jen vystrcil hlavu z okynka a cik cak po ceste pokracoval dal. A ja proti nemu a cesta je tam siroka tak tri a pul metru pro oba smery. Vlevo skalni stena, vpravo propast. No prezil jsem to zcela bez mrknuti oka a klepat jsem se zacal az po zastaveni u stareho monastiru o par mil dal. Opozdena reakce je pravym opakem predcasne ejakulace.

Jednou jsem tam v kanonu Moraca i znecistil zivotni prostredi. O nikoliv - nepokalel jsem se strachy, i kdyz i ta moznost byla docela realna. To jsem tam taky kdysi projizdel, hezky pomalu a rozvazne a protijedouci ridic na mne zavolal, ze o kus dal je roadblok, ktery tam jeste pred chvili nebyl. Roadbloky ja nemam rad. Tak jsem s unylym ksichtem hned zastavil, byt zastaveni se nedoporucuje, otevrel jsem kufr auta, kde jsem mel deset kousku Zastava M70 - volne lozenych. Ty Zastavy nebyly ty auta ani jejich modely. Vedle ta mnohasetmetrova propast a tak jsem tam ty Zastavy obloukem nahazel a znecistil tu pruzracnou reku, co tekla dole a kde jsem nikdy nebyl. Pak jsem si nasadil masku nezucastneneho pozorovatele (tu jsem mel taky v kufru), do naprsni kapsy na leve strany si zastrcil kanadsky pas, tak aby kousek vykukoval a byl videl. A pokracoval jsem smerem k roadbloku. Otocit se nikde nedalo. Kdyz jste v kanonu Moraca, tak neni cesty zpatky.

Ale fotky jsou odtamtud paradni. Porad je mam. Vybledle jako ty vzpominky. Cerstve uz delat nebudu. Uz se mi nechce.