Duben 2012

Jak skončil Benešův sluha generál Boček po II. světové válce

MUDr. Jaroslav Lhotka

Začátkem roku 1940 odešel za svým chlebodárcem do Londýna. Na rozdíl od něho generál Jan Syrový zůstal, což se mu stalo osudné a byl po válce odsouzen retribučními zákony na 20 let těžkého žaláře, nakonec skončil v Leopoldově, bývalé pevnosti postavené za Habsburků jako obrana proti Turkům. Těžké vězení.

Generál Bohumil Boček byl od října 1944 do dubna 1945 velitelem I. československé brigády v SSSR. Od května 1945 do září 1948 náčelníkem generálního štábu československé armády. Zborovák Boček se po válce přebarvil, na rozdíl od druhého Zborováka, brigádního generála Petříka. Dělal s pomocí Národní fronty kariéru, z brigádního generála to dotáhl až na armádního generála. Když pak přišel 25. únor 1948, byl komunisty jmenován předsedou Akčního výboru v čsl. armádě, tlačil před sebou pochybné hovínko moci jako hovnivál. Nechal několik set armádních důstojníků a generálů vyhodit z bytů a přes 300 jich skončilo ve vězeních. Přestože vykonal pro soudruhy medvědí službu, nebyla náležitě zhodnocena a ve svých 56 letech, v roce 1950, byl penzionován. Ale už v únoru 1951 byl zatčen a v červenci 1952 odsouzen na základě falešných obvinění k doživotnímu vězení, odvezen do Valdic, kde krátce poté zemřel dne 16. října 1952.

Slídivému oku někoho z ÚV KSČ neušlo, že Boček jako ruský legionář bojoval proti bolševikům, a tím jeho hvězda zhasla. Dali ho do Valdic, kde byli bachaři přebarvení ze sociálních demokratů a národních socialistů na komunisty – Klein, Oumrt, Bruk, Václav starší a k nim přibyli noví bachaři – komunisti jako Pošvář, Tominec, Havlín, Fišera, Špaček, Brádle. Když tam přišel do vězení někdo z těch, kdo bojovali proti bolševikům, tak ho tak seřezali, že se nedožil konce trestu. Boček se tam navíc setkal s těmi, které nechal vyloučit z armády, když byl předsedou Akčního výboru. Ti ho tak zmlátili, že po krvácení do mozku zemřel.

Syn generála Petříka, Václav Petřík, byl prouštěn z věznice Valdice v červnu 1954. Vyprávěl mně, že když paní Bočková, která přijela do věznice po smrti svého manžela, chtěla uvidět mrtvolu svého muže, v rakvi se nacházel někdo jiný. Bylo by pošetilé, aby spatřila oteklý a krví podlitý obličej zřízeného generála Bočka. Takovou dostal odměnu za svou věrnou službu rudým, že ani bachaři nezasáhli, aby jej ochránili před rozhněvanými vězni.

A jak se zachoval ministr národní obrany, armádní generál Ludvík Svoboda v době čistek v armádě po 25. únoru 1948? Nikoho z postižených důstojníků a generálů se nezastal. Byl příliš spjat s bolševickou hydrou už za 2. světové války, kdy v březnu 1943 poslal na jistou smrt při obraně Sokolova, místo prvního bojového nasazení československé jednotky v SSSR, nadporučíka Otakara Jaroše, antikomunistu, jenž zde padl. A Jaroš to dobře věděl, kam byl Svobodou poslán. Nakonec se generál Svoboda stal v době tzv. Pražského jara 1968 prezidentem republiky, svým podpisem po 21. srpnu 1968 stvrdil „přátelství“ se Sovětským svazem s „dočasným“ pobytem sovětských vojsk na našem území, jenž nakonec trval přes dvacet let.