Duben 2012

Nad Heydrichem zataženo!

MUDr. Jaroslav Lhotka

Museli jsme si jako národ uhájit tuto zem, danou nám dědictvím předešlými generacemi do opatrování. Dnes ji opouštíme v rámci globalizace a multikulturní společnosti, protože neznáme po pravdě své dějiny a nemáme o ně ani zájem. Proto tolik natvrdlých voličů a politiků na scéně, tvrdící opak, co je v tomto článku napsáno na jejich adresu. Člověk má právo poznat minulost.

V roce 1940 se uskutečnilo celní zapojení protektorátu Čechy a Morava do Říše tak, že se přizpůsobilo poměrům v Říši, což vedlo k likvidaci nezaměstnanosti, která byla vleklým problémem Československa. Přitom se zvýšily mzdy, aby se přiblížily svou úrovní k Říši a zvýšily se dětské přídavky.

27. září 1941 byl Hitlerem jmenován místo von Neuratha zastupujícím říšským protektorem SS-Obergruppenführer generál policie Heydrich, který do té doby působil v Norsku, kde v Oslu pomocí Quislinga zlikvidoval zednářské lóže. Svého úřadu se ujal 28. září, vyhlásil civilní výjimečný stav v okresech oberlandrátů Praha, Brno, Ostrava, Olomouc, Kladno a Hradec Králové. Již druhý den po vyhlášení výjimečného stavu se k Heydrichovi dostavil Emanuel Moravec, jenž se mu vetřel do přízně, aby mu sdělil jména členů zednářské lóže Bohemia. Získal si takovou důvěru, že měl neomezený přístup k Heydrichovi v kteroukoliv dobu. Předseda protektorátní vlády Eliáš byl zatčen a pro velezradu pak odsouzen k trestu smrti a s ním i další generálové – Vojta, Voženílek, Svátek, Bílý. Zdalipak si pod gilotinou vzpomněli na Gajdova varovná slova, když označil Beneše za evropského intrikána, v jehož službách pracovali a jednou na to doplatí?

Současně s tím bylo 1. října 1941 oznámeno obyvatelstvu, že při německé kriminální policii v Praze a v Brně byl zřízen hospodářský odbor, jehož úkolem bylo vykořenit v protektorátě černý obchod, který ohrožoval výživu obyvatelstva. Už 24. října 1941 přijal zastupující protektor Heydrich zástupce českého dělnictva a oznámil jim, že dělnictvo, jemuž se žilo za Československé republiky špatně, dostane mimořádný příděl tuků a současně byla přidána hrubá mouka. V této době byly zvýšeny pojistné důchody, zvláště pro dělnictvo ve stáří nebo při úrazu a v nemoci. K tomu nesmělo dojít, to by český národ odkopl Beneše a jeho zednářskou politiku, která byla od počátku trvání republiky protidělnická. Proto musel zemřít Heydrich, aby nedošlo ke konferenci 300 zástupců pracujících a tak se zabránilo srovnat výše mezd s poměry v Říši, kde byly na vysoké úrovni. Ono stačilo jen znát, co dostal český dělník v Říši a co v protektorátu. Dělníci, totálně nasazení do Říše, kteří posílali peníze domů, listonoši je přinášeli a zároveň roznášeli zprávy, jak se dobře daří v Reichu. Způsobilo to bujení závisti, typické vlastnosti Čechů, jimž vládne zlaté tele s mamonem.

19. ledna 1942 byla státním prezidentem Háchou, po popravě Eliáše, vytvořena nová vláda v čele s ministerským předsedou dr. Krejčím. Emanuel Moravec se stal ministrem školství a národní osvěty. V důsledku atentátu na Heydricha, 27. května 1942, byl vyhlášen v celém protektorátu výjimečný stav. Byla to doba, kdy se rozhodovalo o bytí a nebytí českého národa. Proto 2. června 1942 svolala protektorátní vláda velký manifestační mítink na Staroměstské náměstí a Beneš zde byl označen za nepřítele českého národa číslo jedna. Po právu! Stejným způsobem vyzněly další mohutné manifestace ve větších městech – Brno, Plzeň, Tábor atd. Vyvrcholení bylo u pomníku sv. Václava v Praze, jehož se účastnilo na 200.000 lidí. Proto tolik odsouzených Benešovými retribučními dekrety po válce.

Heydrich jezdil po Praze v otevřené limuzíně, jako skaut, až ho postřelili atentátníci, aby zde nebyl klid a národu se opět pustilo žilou. Na rozdíl od tohoto kata všichni tzv. mírumilovní prezidenti u nás jezdili v opancéřovaných autech s neprůstřelnými skly a s doprovodem. Na Heydrichovi nezáviselo vítězství nebo prohra Německa. O válku se starali jiní, Hitler byl jen nástrojem v jejich rukách. Pro život jednoho potentáta SS byl zpečetěn osud české inteligence a zbytečně tisíce nevinných skončily na popravišti nebo v koncentrácích. Organizátorem likvidace Heydricha mohl být hlupák nebo gauner. Ti, co ho provedli, splnili rozkaz, ale nemysleli na důsledky této akce pro český národ.

Ti generálové, co vstoupili do lóží, nikdo je nenutil, šli tam dobrovolně, ale nestatečně složili zbraně v září 1938 a byli navíc tak neprozíraví, že si vzali vládní funkce. Generálové Petřík, Kutlvašr a další přežili proto, že nedělali politiku zednářské lóže. Smrt Heydricha byla zneužita státním tajemníkem SS-Gruppenführerem K.H.Frankem k likvidaci české inteligence.

Bez skrupulí to veřejně mezi mukly po květnu 1945 řekl v Kartouzích doživotně uvězněný gestapák Johann Siebert slovy: „Když jsme sem přišli dělat pořádek v březnu 1939, pozatýkali jsme nejprve všechny známé komunisty. Bezvýznamné jsme na reverz propustili s tím, že nebudou proti nám nic podnikat. Ti, co byli ve funkcích, jsme drželi ve vězení a kdo z nich s námi chtěl spolupracovat, s tím se uzavřela dohoda. Ta dohoda spočívala v tom, že se vetřou mezi obyvatelstvo, třeba jako uprchlí vězňové, aby donášeli na nepřítele Gestapu.“

Na tento trik naletěl vážený děkan v obci Raná u Hlinska, páter František Mimra. Najednou přijeli autem příslušníci „Geheime Staatpolizei“ v kožených mantlech, následovala prohlídka a nakonec ustrojit se a „mit uns“. Skončil v koncentráku. Přežil a po válce se vrátil. Po únoru ho zatýkali, protože kritizoval z kazatelny současné poměry. Při výslechu poznal jednoho z příslušníků StB, jenž za protektorátu u něj žádal úkryt, aby jej pak udal Gestapu. Teď pracoval pro jiné vládce. Za ministra vnitra Baráka dostali tito lidé uplatnění ve velkém. O tom se však zarytě mlčí dodnes, kolik udavačů pak pracovalo pro KSČ.

Státní prezident dr. Emil Hácha dělal vše pro to, aby nedošlo k tomu nejhoršímu a ilegálně spolupracoval s exilovou vládou v Londýně. A přesto to nestačilo a výše trestů se dohodla v Moskvě, při návštěvě Beneše a Šrámka v Kremlu, v prosinci 1943.

Tak jsme si jako národ nasadili vši do vlastního národa až do dnešních časů. Mlátili Háchu, Syrového, Gajdu, členy protektorátní vlády, přitom sami byli hlavními viníky ve službách zednářstva, strůjci nového pořádku – lidové demokracie.