Duben 2012

Pravda přibitá na kříži

MUDr. Jaroslav Lhotka

I když se o nás Češích říká, že jsme národem Švejků, tak musím konstatovat, že Švejk nikdy nikoho naprásknul, nenáviděl válku, měl smysl pro humor i v jámě lvové, měl zdravý selský rozum na politiky a vůbec na vše, co odporovalo Božímu Stvoření, jako byli např. poručík Dub, kadet Bigler, Bretchneider.

Když byla nedávno, po smrti židovského spisovatele Arnošta Lustiga, založena Cena Arnošta Lustiga, jejím prvním nositelem se stal pomocný biskup Václav Malý. Udivuje mě, že nikoho z těchto tvůrců této ceny a jejího nositele biskupa Malého nezajímá morální profil Arnošta Lustiga. Lustig byl Žid, a proto za nacismu skončil v likvidačním táboře smrti – v Osvětimi. Přežil. Jiní to štěstí neměli. Proto by si měl více vážit života na rozdíl od jiných a bojovat proti jakékoliv totalitě. On se však dal na cestu budování nové totality – rudé, která šířila daleko delší dobu zlo nežli byl nacismus – od roku 1917, svým marxismem-leninismem, namířeným zejména proti Kristově Církvi jako nepříteli číslo jedna.

Když byl v roce 1950 veřejný monstrproces s dr. Miladou Horákovou, kulisu v sále dělali „za odměnu“ Ančky Proletářky a jejich Toníci, podepisovali rezoluce na její popravu, ačkoliv západní společnost projevila odpor k tomu, co se zde po válce děje. Když přišel na pracoviště Arnošta Lustiga soudruh z ÚV KSČ, zvedl ruku s otatními, co měli teplá místa, aby Horáková byla popravena, místo aby povstal a vyjádřil nesouhlas s tím, co se zde děje od tzv. osvobození Rudou armádou. Tak se dostal na stejnou úroveň s Leninem, Trockým a dalšími sionisty, jako byl u nás Rudolf Slánský, jenž budoval věznici Ruzyň, kde pak nakonec sám skončil a byl popraven.

Znal jsem učitelku Blaženu Jarou, protože bydlím vedle jejího rodného domu. Vyrůstala v učitelské rodině a měla smysl pro PRAVDU. Naposledy učila na Liberecku. Když přišla k podpisu rezoluce na popravu Milady Horákové, odmítla podepsat ještě s jedním učitelem, katolickým věřícím. Byla předvolána na školský odbor ONV v Liberci a vyhozena ze školství navždy. Dostala zaměstnání jen v dělnické profesi. Když pak porovnám její morální profil s morálním profilem spisovatele Lustiga, nevidím žádný přínos v udělování Ceny Arnošta Lustiga, vidím jen výhybkáře Václava Malého v rámci ekumenismu. Jenomže pravda, to je následování Krista činy. Pokud za slovy nejdou činy, pak je ekumenismus mlácením slámy. A to právě probíhá, aby se zničila Kristova Církev v rámci globalismu a multikulturismu.

Národní bohatství Čechů je rozkradeno novou šlechtou – zlodějskou jako na Ukrajině po růžové revoluci s Tymošenkovou. Její manžel dostal u nás po jejím zatčení azyl. Europoslankyně MUDr. Zuzana Roithová (KDU-ČSL) se zasazuje o její léčení mimo věznici, místo aby se zasadila o odtajnění zbývajících spisů o umučeném faráři z Číhoště, páteru Josefu Toufarovi. Tomu se říká sametovost pro lumpy, kteří mají víc práv nežli mučedníci pro víru v Absurdistánu.

Kdyby vstal hejtman Jan Žižka, určitě by dal upálit elitní bývalé vojáky z táborské jednotky, kteří bezdůvodně unesli a zbili mladého muže. Ti ani nedostali přísný trest jako výstrahu, že to takhle nelze dál vést s nespravedlností v justici.

Cena Františka Kriegla pro koho? Kriegl byl sionista a nenáviděl katolickou církev. Proto se účastnil jako interbrigadista ve Španělsku bojů proti Falangistům. Potom, v únorovém puči 1948 byl pravou rukou svého kamaráda ze španělské občanské války, sionisty Pavla, velitele Lidových milicí. Oba se sešli ve vládních funkcích Pražského jara 1968, kde byl Pavel ministrem vnitra a Kriegel předsedou Národní fronty.