Duben 2012

Případ generála Aloise Podhajského

MUDr. Jaroslav Lhotka

Generál Adolf Podhajský, za 1. světové války velitel 26. střelecké divize na italské frontě v hodnosti c.k. polního podmaršála, byl v listopadu 1918 převzat pro svoji loyalitu za války, ale také pro svou vysokou vojenskou znalost, do služeb československé armády. Dne 9.12.1918 z příkazu ministra národní obrany Václava Klofáče jmenován zemským vojenským velitelem pro Moravu a Slezsko. V době vládní krize v r. 1926, kdy byla prezidentem Masarykem jmenována druhá úřední vláda Jana Černého, uvažovalo se o jmenování generála Podhajského ministrem národní obrany. Prezident Masaryk se však netajil odporem k bývalému c.k. podmaršálu rakouské monarchie. Rozhodl se pro generála Jana Syrového, tehdy již ve službách svobodného zednářství, náčelníka generálního štábu čsl. armády. Do uvolněné funkce po generálu Syrovém byl jmenován první zástupce náčelníka generálního štábu generál Radola Gajda. Jmenování generála Gajdy vadilo levicovému seskupení politiků. Začal proto hon na Gajdu. Po nuceném odchodu generála Gajdy na dovolenou z příkazu Masaryka začátkem července 1926 a následném vyloučení Gajdy z čsl. armády, byl generál Podhajský dnem 1. září 1926 ustanoven náčelníkem generálního štábu čsl. armády. Podhajský nebyl tímto jmenováním potěšen. Dobře věděl, za jakých okolností byl zbaven generál Gajda tohoto místa a tušil, že ani on by nebyl poddajným generálem pro Masarykovu a Benešovu zednářskou činnost, natož aby vstoupil do zednářské lóže. Naštěstí úřad zastával jen krátkou dobu, do 12. října 1926. Po skončení úřadnické vlády Jana Černého uvolnil místo generálu Syrovému.

Úřad generálního inspektora branné moci zastával Svatopluk Machar, básník a vlastenec, záložní c.k. důstojník. Jednání o jmenování Podhajského generálním inspektorem se vleklo pro záporný postoj vedoucího francouzské vojenské mise u nás, generála Fauchera. Tehdy ministr národní obrany František Udržal, republikán, využil nepřítomnosti prezidenta Masaryka, jenž se léčil ve Francii po těžké nemoci (kostní TBC), vydal rozkaz, kterým se „reorganizoval“ úřad generálního inspektora čsl. branné moci a pověřil touto funkcí generála Aloise Podhajského. Oba totiž za války bojovali v rakouské armádě na italské frontě a Udržal byl Podhajskému nakloněn. Dnem 30.4.1927 byl Podhajský tedy touto funkcí pověřen. Tím byl vyšachován patriot Svatopluk Machar, jenž se netajil svým odporem k ministru Benešovi, v jehož službách Udržal působil.

Všenárodní koalice po volbách v r. 1925 trvala jen tři měsíce – od prosince 1925 do března 1926. V té době byl generál Gajda převelen z Košic, kde byl velitelem 11. divize, do Prahy na generální štáb. (Od 1. ledna 1926 – první zástupce náčelníka Hlavního štábu branné moci.) Stříbrný byl ministrem národní obrany. Rozpadem koalice Gajda poznal plán ministra Beneše na „oktroj ústav“. Obrátil se proto na generála Šnejdárka v domnění, že nezklame a připojí se k plánu na vojenský zásah a nastolení pořádku a práva pro ty, kdo bojovali za vlast ve válce. Šnejdárek to ale ohlásil Benešovi, rozjela se dezinformační kampaň a vše se svalilo na Gajdu a Stříbrného.

Generál Šnejdárek byl v zednářské lóži a podřízen Benešovi. To se nevědělo. Měl dvojí občanství a dvojí plat – jako francouzský důstojník a československý generál. To se taky nevědělo. Šnejdárek začal vojenskou kariéru před válkou, ve francouzské cizinecké legii, kam zběhnul z rakouské armády po defraudaci peněz eráru. Prozradil to Gajdovi generál Kadlec, ruský legionář, jenž byl před válkou v rakouské armádě. V r. 1925, po vstupu do zednářské lóže, byl jmenován zemským velitelem pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. Šnejdárek neměl v lásce ruské legionáře, podle něho to byli vojenští diletanti a nikoliv profesionálové, jež si vojenské vzdělání teprve doplnovali po válce ve Francii. U mužstva byl ale oblíbený.

Masaryk po svém znovuzvolení prezidentem v r. 1927 potvrdil generála Podhajského v nové funkci generálního inspektora se zvláštní výhradou, že bude vyloučen z pravidelných vojenských audiencí u prezidenta, kterých se účastní ministr národní obrany, náčelník generálního štábu a vedoucí francouzské vojenské mise v ČSR. Tak se i stalo!