Květen 2012

Ludvik Soucek a dezinformace ceskych soudruhu...

Ross Hedvicek

Kdyz jsem pred mnoha lety psal o Ludvikovi Souckovi a jeho vrazde, reakce z Ceska byly naprosto predvidatelne a ocekavane. Slo hlavne o skutecnost, ze americti valecni zajatci z Koreje a pozdeji i z Vietnamu byli prevazeni do Prahy, kde byli muceni a byly na nich ceskymi "lekari" provadeny "lekarske" pokusy stylu Mengele. O techto vecech vypovidal pred americkym Congressem uz uprchly genetal Sejna, ale ten byl v ceskych ocich rychle zdiskreditovan tvrzenim, ze ukradl vlecku jeteloveho seminka. A taky to byl emigrant! A vsichni emigranti urcite neco ukradli, jinak by neutekli. Na poctivost si proste cesky narod potrpi...

A tak kdyz jsem tehdy pred lety napsal o Souckovi, dostalo se mi stejneho zachazeni. Napred bylo poukazovano na to, ze jsem emigrant, tudiz cokoliv co rikam, musi byt nesmysl. Pak to bylo popirano "autoritami" jako Ondrej Neff, novinar Navara z Mlade fronty a nebo i nepricetnymi "sci-fisty" v televiznich poradech jako jakysi byvaly komunista Novotny.

Pak se presne podle ucebnice "psych-war" z Moskvy pristoupilo k metodam "plausible denialibility" a "postupneho priznavani pravdy", za soucasneho mlzeni a podsouvani falesnych informaci za ucelem kompletni diskreditace informace. Tak to soudruzi z BIS dodnes delaji. Vy nevite co je BIS? To je prejmenovane StB - stejni lide, stejne metody a cile, jiny nazev.

Tak napred bylo priznano, ze ten Soucek tam opravdu byl (napred uplne popirano, nebo tvrzeno, ze byl jen v Cine) - ale jinak je to vsechno lez a Hedvicek je stejne emigrant, tak co. A tak to pokracovalo po kousickach cele roky, trochu neco prizname, neco uzasneho si vymyslime, jen aby jsme odvedli pozornost od americkych zajatcu mucenych Cechy v Praze.

Nize je uvedena posledni dezinformace z dilny ceskych soudruhu - povsimnete si, ze to vyslo v Pravu (tam by nikdy nezpochybnovali, co jim soudruzi z BISky poslou ke zverejneni). A pak mladistvi "redaktori" Ceske televize v jejich "investigativnich" poradech sebevedome tvrdi, ze cesti vojaci prece byl s Americany zadobre (jojo, haha!) a chodili si do jejich army kupovat japonske fotaky (video si najdete, je na tomhle blogu http://hedvicek.blog.cz/1007/dr-soucek-aneb-jak-se-v-cesku-porad-pravdy-boji). Skutecnosti je, ze cesti "odbornici" (a Soucek) byli vyhradne na severokorejske/cinske strane a s Americany nikdy do styku neprisli. To az pozdeji, v Praze, na "operacnim" pripadne pitevnim stole.

Ross Hedvicek

P.S.: Pokud vas to zajima - dejte si na tomto blogu do vyhledavani slovo Soucek - vyskoci vam me jine clanky na toto tema.

---

PALBA.CZ

Knihy, recenze knih - připravovaná kniha: Jaromír Švamberk - Nasazen v Koreji

sa58 - 25/7/2008, 21:13

Předmět: připravovaná kniha: Jaromír Švamberk - Nasazen v Koreji

Ve včerejší příloze Práva "Salon" jsem narazil na zajímavou ukázku připravované publikace "Nasazen v Koreji". Jde o vzpomínky Jaromíra Švamberka, člena Dozorčí komisi neutrálních států pro dohled nad dodržováním příměří na Korejském poloostrově.

Jaromír Švamberk Nasazen v Koreji 

Z deníků a vzpomínek Jaromíra Švamberka (1926-2007), který v letech 1954-1955 sloužil v Dozorčí komisi neutrálních států pro dohled nad dodržováním příměří na Korejském polostrově.

Před padesáti pěti lety skončily na Korejském poloostrově boje. Obtížně vyjednaná Dohoda o příměří byla podepsána 27. července 1953, mírovou smlouvu se však dodnes uzavřít nepodařilo, Korea zůstává nadále rozdělená a oblast patří stále k největším ohniskům napětí. V komunistické Severní Koreji sice vystřídal Kim Ir-sena, jenž stál u kolébky korejské války, jeho syn Kim Čong-il, ale jeho urputná snaha vlastnit strategický arzenál děsí nejen sousední Jižní Koreu. KLDR otestovala rakety, které jsou schopné přeletět Japonsko, a dlouhodobě se snažila získat jaderné zbraně - i když není jasné, zda Pchjongjang má skutečně oněch šest jaderných hlavic a zda jsou opravdu schopné nasazení.

Američtí veteráni, kteří bojovali na straně vojsk OSN, sice o samotném konfliktu dnes mluví jako o zapomenutém, protože byl zastíněn nejprve válkou ve Vietnamu a dnes válkou proti terorismu a boji v Iráku a v Afghánistánu, ve své době však vzbuzoval oprávněné obavy - mnohem váž -nější, než by se zdálo z úspěšného amerického televizního seriálu M. A. S. H. Hrozilo, že lokální válka, která propukla 25. června 1950, přeroste v globální jaderný střet. Severokorejská vojska byla za tři dny v Soulu a záhy ovládla skoro celý poloostrov, protože i na jihu bylo hodně partyzánů. Nic na tom neměnilo ani nasazení mezinárodních sil pod vedením Američanů. Rada bezpečnosti však projevila nebývalou akceschopnost, protože Sovětský svaz zrovna trucoval a zasedání se neúčastnil na protest, že v OSN Čínu stále zastupuje Čankajšek a ne velký kormidelník Mao. Už dva dny po útoku jednotek KLDR byla přijata rezoluce o nasazení mezinárodních sil, ale teprve zářijové vylodění v týlu severokorejských vojsk v Inčchonu vedlo k obratu a mezinárodní síly postupovaly k řece Jalu, za níž leží Čína. To ale vedlo Mao Ce-tunga k vyslání velkého počtu dobrovolníků, neboť generál Kim mu pomohl vyhnat Čankajška.

Už na konci listopadu 1950 americký prezident Truman varoval, že mohou být nasazeny všechny síly, což je obvyklý eufemismus pro jaderné zbraně. Hrdina z druhé světové války generál MacArthur je chtěl svrhnout na oblasti, kde se soustřeďovala čínská a severokorejská vojska, a uvažoval i o bombardování Mandžuska. O použití jaderných zbraní se opět zcela vážně uvažovalo na jaře 1951, bombardována měla být případně velká soustředění sovětských a čínských vojsk v Mandžusku. MacArthur hrozil, že se válka rozšíří do Číny, už se viděl, jak táhne na Peking, ale nakonec zavládl rozum, boje se omezily na Korejský poloostrov a armády zůstaly u konvenční výzbroje. I tak bylo utrpení civilistů nesmírné kvůli neustálým americkým kobercovým náletům a použití napalmu. Velká města byla zcela srovnána se zemí a ohromné oblasti vypáleny.

Korejská válka však měla význam i pro prestiž tehdejšího Československa. Na dodržování příměří na Korejském polo -ostrově dohlíželi i jeho zástupci. Působili nejen v Repatriační komisi, která řešila návrat zajatců, což bylo velmi komplikované, protože ne všichni Korejci ze severu se chtěli vrátit domů, ale také v Dozorčí komisi neutrálních států, která dohlížela na dodržování příměří a odsun zahraničních vojsk i vojenského materiálu. Do té dva zástupce jmenovala strana Velení Spojených národů (VSN) - ti vybrali Švédsko a Švýcarsko. Poláky a Čechoslováky pak nominovala druhá strana zúčastněná v konfliktu, Korejská lidová armáda a Čínští lidoví dobrovolníci.

V druhé skupině československých vojáků vyslaných do Dozorčí komise neutrálních států působící v Koreji sloužil od poloviny roku 1954 do poloviny roku 1955 i můj otec (pracoval tehdy v zahraniční rubrice deníku Mladá fronta) a své tamější působení popsal ve vzpomínkách. Byl tam nejen jako překladatel, ale také dohlížel na odvážení vojenského materiálu a odchod zahraničních vojáků v tzv. vstupních přístavech a účastnil se i šetření střetu amerických a korejských letadel v únoru 1955.

Příjezd

Korea byla již rok po válce, ale vypadala, jako by válka končila včera. Celá trať od severu k jihu byla vroubena korálky kráterů bomb dopadajících na pole, jako by je letci házeli na jednotlivé vesničany uprostřed polí. Zůstala po nich jen zaplavená jáma v rýžovišti. Vesnice se poznala podle toho, že ze zemljanky zůstal čnít komín. Města nejsou, jen ze zplanýrovaných trosek a rozvalin vykukují tu a tam komíny, ze kterých se místy kouří. Takové bylo i Sinidžu, jeden ze vstupních přístavů podle dohody o příměří. Ti, kteří tam pracovali, se chvástali kuchařem Kimem, který na otázku "Jak se máš, Kime?" odpovídal s dobrým českým přízvukem "Stojí to za hovno!", k čemuž dodával: "Za kulový"…

Vysoké byly - zejména z dnešního pohledu - i oběti z řad vojáků. Američané jich ztratili v bojích 33 629, přičemž dalších 20 000 zahynulo mimo bojové nasazení; ostatní země zastoupené v silách OSN přišly o 16 000 vojáků. Padlo také přes 415 000 jihokorejských vojáků, KLDR přiznala ztrátu 290 000 svých vojáků a Číňané 400 000 svých dobrovolníků. - Pozn. A. Š.

Demarkační čára

Pchanmundžomský tábor byla baráková vesnice tvořená dvěma částmi, naší a východně od nás ležící polskou.

Leží to tu v krásném kraji. Nevysoké hory masivu Sonhaksan jsou rozeklané jako na čínských obrazech a vytvářejí na severním obzoru malebnou skyline. Člověka by ani nenapadlo, že z těchto kopců přesně na 38. rovnoběžce padly první výstřely války, která tak tak nepřerostla ve světový konflikt a ve které se zcela vážně hrozilo jadernými zbraněmi.

Kousek od tábora na jih stálo to, čemu tenkrát novináři přezdívali "pagoda míru", čínský barák, který postavili Číňané pro podpis dohody o příměří. Historický dřevěný stůl stál tak, aby demarkační čára procházela jeho středem.

Demarkační čára, military demarcation line, byla zcela reálná, tvořila ji asi deset centimetrů široká textilní páska, přes kterou si důstojníci a poskoci ze strany vojsk OSN a ze strany Korejské lidové armády a Čínských lidových dobrovolníků předávali vyměněné a ověřené texty k podpisu. Nakonec si slíbili, že budou dodržovat podepsanou dohodu o příměří, která kupodivu ještě dnes trvá.

Tady začínala činnost vojenská komise pro příměří a obě komise neutrálních států, dozorčí komise tvořená námi a Poláky spolu se Švédy a Švýcary, a repatriační komise, kde k této čtyřce ještě přibyla předsedající Indie.

Během doby se baráky vojenské komise pro příměří a dozorčí komise neutrálních států octly asi o dvě stě metrů jižněji, doplněné opodál stojícími domečky s nápisy čońa - ladies a namdža - gentlemen. V baráku dozorčí komise se pak nacházel objekt, kterému se říká hygienické nebo sociální zařízení a jenž byl předmětem jedné ze vzácných shod, kdy celá komise hlasovala jako jeden muž.

Americká armáda nepřeháněla ohledy na soukromí, takže bývalo obvyklé zasednout za stanoveným účelem a vypůjčit si od vedle komiks z Pacific Stars and Stripes. Švédové a Švýcaři kvůli tomu po dali stížnost na nedostatečnou hygienu záchodů, které se nedaly zavírat.

Pod dojmem tohoto malého ne zdárku tlumočilo velení vojsk OSN omluvy a záchody na letištích v Soulu, Inčchonu, Tegu a jiných místech byly opatřeny zavíráním a přepážkami.

Objekty střežili empíci a Korejci ve dne v noci. Pro případ, že někam jdeme v noci, bylo třeba tady nebo v našem táboře volat "čchekcho kundä" - česká armáda.

U Američanů na byt a stravu

Inčchon 37°28' sš / 126°38' vd V oblasti činnosti Inspekční skupiny zahrnut druhý největší přístav na korejském poloostrově a dvě letecké základny (Kimpo K14 Airbase a K16 Seoul City Airbase).

V přístavu je prováděna výměna vojenského personálu v týdenních nebo desetidenních intervalech a dosahuje několika tisíc. V poměrně velkém rozsahu je přístavem prováděn dovoz zbraní, součástí zbraní a munice. Na letišti K-14 zjišťuje skupina přílety a odlety bojových letadel, proudových stihačů a proudových bitevních letadel typu F-86, F-84, B-26 aj. Na letišti K-16 kontroluje pohyb vojenského personálu dopravovaného dopravními letadly. Tento pohyb je velmi čilý a někdy dosahuje 2000 osob denně - uváděl v zprávě nazvané Československá delegace v DKNS velitel první československé skupiny v DKNS generál František Bureš. - Pozn. A. Š.

Prvním místem přidělení byl velký přístav Inčchon ležící v blízkosti ústí řeky Han, zmiňované často v dohodě o příměří.

Helikoptéra nás vysadila na letišti K12 v Inčchonu, kde budeme stejně jako na soulském K14 sčítat Sabry, Shooting Stary a dvouocasé dvoumotoráky C-119 přezdívané dívčí sen.

Odtud se jelo se na stanoviště skupiny na ostrůvek Wolmi-do. Právě tady se vylodili Američané při protiofenzivě, která Severokorejce a Číňany vytlačila. Korejci nám vyprávěli, jak zde statečně a chrabře bojovali, Američané vzpomínali, jak se vyloďovali v přístavu a jak se dostali vyloďovacími plavidly do přílivového bazénu. Je tu jedna zvláštnost, rozdíl mezi hladinou přílivu a odlivu činil asi dvanáct metrů.

Wolmi-do je spojen s městem hrází se silnicí. Jak je u ostrovů obvyklé, všude kolem je voda - až na tu polovinu dne, kde se projeví dvanáctimetrový rozdíl mezi hladinou přílivu a odlivu. To jsme pak čněli uprostřed bahna.

Mohli jsme se zajít podívat na japonskou ponorku, která od války (druhé světové - Pozn. A. Š.) ležela v suchém doku, a prohlédnout si přílivový bazén, kam se za přílivu dostaly lodě o menším výtlaku, zatímco větší plavidla kotvila na obzoru daleko před přístavem.

Jsem v "Americe", takže se po většinu doby podávají karbanátky, kterým se tehdy ještě neříkalo hambáče, občas kuřata a každé ráno vejce fried nebo scrambed. Podávala je korejská paní, které již naši předchůdci pro maminkovský vzhled říkaly paní Novotná. Pár korejských dívek - služebných - na praní prádla, které nabízely své služby zkomoleným výrazem vošivoši. A když prádlo nebylo, upozorňovaly voši-voši muskoši, což byla nějaká slátanina s japonštinou.

Na posteli jsem vystřídal Lubomíra Fišera, příštího náměstka ústředního ředitele četky, který po roce 1968 prchl s čerstvě pojatou novou manželkou Katkou do Kanady. Postel byla tak proleželá, že se dalo bezpečně usuzovat na hlavní náplň předchůdcovy činnosti.

Zakrátko jsem se stal starousedlíkem. Rychle jsme se obeznámili s rituálem. Počítat přijíždějící nebo odjíždějící vojáky jsme do přístavu jezdili výsadkovými plavidly a mohli jsme pozorovat pestrou směs vojsk OSN, jak švihácky a s vojenskou parádivostí se chovali Etiopané, jak se chovají Australané a Kanaďané. Daleko nejbarvitější rituál byl turecký - loučící se důstojník se objal s políbil s odjíždějícími důstojníky, zatímco mužstvo mu líbalo ruku.

Na pieru postávaly příslušnice pomocného sboru a rozdávaly kakao a koblihy.

Styčný důstojník hlásil pravidelně, co přistálo nebo odpluje z přístavu nebo z některého z obou letišť, a my jsme s mechanickými počítačkami v ruce zjistili, kolik mužů přijelo nebo odjelo, potvrdili jsme si navzájem výsledky, pode -psalo se lejstro a šlo se domů.

Hrála se hra na kontroly a inspekce, při nichž se běžně potvrzovalo jako naprostá pravda to, co která ze stran nahlásila. Tak jsme mezi deseti Sabry byli přivedeni k jednomu, který přiletěl nebo odlétá, poslalo se to analytikům do Pchanmundžomu, kteří z toho vytvářeli statistické přehledy a hlášení, nad nimiž vysedávali v OSN, kde konstatovali, že podmínky dohody o příměří jsou dodržovány. Obelstít nás bylo snadné, ale abych nebyl neskromný - došlo až na semtam nějaký incidentík k nějaké nové válce v Koreji? Tak může stále tichounce skomírající mechanismus dohody o příměří prokazovat svou takřka věčnou životnost.

Jak se rodil český spisovatel

Že byl v Koreji nasazen také zubař a budoucí spisovatel sci-fi Ludvík Souček, je dobře známo. Dokonce se objevily nijak nepodložené a mnohokrát vyvrácené spekulace, že byl přítomen výslechům a mučení zajatých amerických vojáků. Protože chyběly důkazy, zastánci této teorie se odvolávali na jeho příběh pro děti z Tibetu Desetioký, který vyšel v Ohníčku i jako komiks. Ale ani šetření Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu provedené na žádost americké velvyslankyně Shirley Temple Blackové nepotvrdilo, že by českoslovenští specialisté byli přítomni výslechům zajatých Američanů, natož, že by tito Američané byli zavlečeni do Prahy, jak tvrdil CIA uprchlý generál Šejna, který se asi chtěl zavděčit. Šejna nebyl žádný antikomunista, jen mu hořela půda pod nohama kvůli hospodářské kriminalitě. O zajatcích toho napovídal hodně, ovšem o Součkovi nepadlo v jeho výpovědích nebo v tom, co je z nich známo, ani slovo. Proč by taky k výslechům byl povolán právě zubař. Jedině že by Souček používal k mučení zubní vrtačku, jako tomu bylo ve filmu Maratonec. O tvrdosti výslechů zajatců, která inspirovala americké vyšetřovatele dolující po 11. září 2001 informace od zajatých islámských radikálů, se ale mohl něco dozvědět. - Pozn. A. Š.

Nejpozoruhodnější postavou v Pchanmundžomu byl MUDr. Ludvík Souček, tenkrát ještě ne věhlasný spisovatel. Kultivovaný inteligentní pán rozměrů, na které nebyla ve vojenských skladech vhodná velikost vojenského prádla, se ve vojenském prostředí pohyboval bystře a úspěšně mu unikal. Naše chrupy mu příliš starostí nenadělaly, hřešil na to, že jsme jeli všichni s čerstvě opravenými zuby, a vymyslel si náhradní činnost.

Ludvík Souček se příliš nevyvaloval v peřinách, ale často sedal na vlak a vyjížděl daleko na sever na břehy Japonského moře do jednoho ze vstupních přístavů, do Čchongdžinu, kde se nacházelo podezřele mnoho zájemců o stomatologickou péči. Československo tam mělo svou vojenskou nemocnici a Ludvík, který se v Koreji velmi pohotově orientoval, si tam zřídil své zástupné pracoviště. V Pchanmundžomu ohlásil, že musí do Čchongdžinu, neboť ho tam potřebují při složitých stomatologických operacích. Nikdo ho tam neviděl, a jestli se na něj dostaly od pánů k tomu určených nějaké hlášky, rozhodně jsem neměl příležitost si je přečíst a nikdo se se mnou o nich nebavil, i když jsme mu záviděli a obdivovali ho, jak to tam měl zařízené. Také zajížděl do Pchjongjangu na velvyslanectví, kde se kazily zuby ostošest. Jednou také navštívil československé energetiky, kteří pracovali na obnově kaskády na řece Čančinkang postavené Japonci a rozbombardované za války Američany. Záminkou bylo, že jako jediný československý stomatolog nemůže naše techniky, kterým se chrup už kazil, nechat bez potřebné stomatologické péče. Nevím, co kdo komu vyprávěl, ale po Panmundžonu se pak rozšířila zvěst, že kluci na Čančinkangu se mají, už třetí tam dostal tripla. Podle naší zkušenosti to byl kec, ale podle pravidla "si non e vero e buon trovato" se to traktovalo dál. Perché no?

Zanedlouho také zjistil, že ve zplanýrovaných troskách nepříliš vzdáleného Sariwonu zřídili svou vojenskou nemocnici Maďaři. Ludvík využil poměrné blízkosti a železničního spojení a navázal přátelské vztahy nejen s bratrským špitálem, ale i tamní kolegyní. Vlakem z Kesongu to nebylo daleko a zanedlouho si půjčil řidiče s gazikem a přivezl z kesonského nádraží maďarskou kolegyni, které přijel ukázat, jak žijeme uprostřed demilitarizovaného pásma v Pchanmundžomu. Ludvík Souček sice jel do Koreje se svou zubařskou odborností, ale všichni jsme si všímali, že je velice erudovaný v otázkách literatury scifi. Při cestách sbíral poznatky pro to, co v budoucnosti napsal, odnášel si nápady, které využil k tomu, aby se stal snad nejúspěšnějším českým spisovatelem vědecké fantastiky.

Když jsme pak po návratu četli Součkovy knihy, mnozí jsme si všimli, že se narodily v místech, kde jsme pobývali. Pod řetězem rozeklaných skalnatých kopců tyčících se do nevelké výšky nad pobřežní nížinou rozkládající se v blízkosti břehu Žlutého moře.

Knihu Jaromíra Švamberka Nasazen v Koreji připravuje k vydání nakladatelství Gutenberg. Redakce Salonu zprostředkuje doplnění o další vzpomínky či archiválie - ozvěte se na adresu redakce: Právo, Salon - Korea, Slezská 13, 121 50 Praha 2.

Podle mě si podobné články zaslouží trochu reklamy, i když se určitě najdou pravověrní komsomolci, co budou něco plácat o bolševickém plátku a Rudém právu...

zdroj: deník Právo, příloha Salon 24.7.2008

http://pravo.novinky.cz

pomala.jesterka - 18/9/2010, 15:06

Předmět:

V souvislosti s hledáním informací o Koreji jsem si vzpoměl na tuto knihu. Pokud jsem ale dobře hledal, tak ta kniha dodnes nevyšla. Neměl by někdo informace proč?

Mantra - 18/9/2010, 18:57

Předmět:

Vůbec to nevypadá špatně. Škoda že není víc informací o nasazení naší nemocnice v Koreii.

To by taky mohlo být zajímavé. Myslím že ještě hodně lidí co tam byli je naživu.

---

pomala.jesterka - 18/9/2010, 15:06

Předmět:

V souvislosti s hledáním informací o Koreji jsem si vzpoměl na tuto knihu. Pokud jsem ale dobře hledal, tak ta kniha dodnes nevyšla. Neměl by někdo informace proč?

a.vonboehm.mazar- 5/2/2012, 17:35

Předmět:Proč nevyšel Svamberk nasazený v Koreji?

Domnívám se, že to co tam píše pan Svamberk, jsou vskutku nestydaté výmysly a je to velmi zkreslené - a i to se bojí vydat?

Vždycky mi bylo divné, proč k tomuto období nebylo vydáno více literatury nejenom z naší strany - také ze strany západních spojenců. Je to snad tím, že příměří je stále jen příměří a tedy vlastně napůl válka? Neukončená válka, která stále ještě spadá do působnosti vojáků.

To, co tam ten člověk píše, jsou ovšem skandální blbosti. Nakonec se musím i já zapojit, vždyť všichni zúčastnění mlčeli a mlčí - jde jim o život? Zdá se, že ano. Srovnejte si, co vím já, s tím, co ten blázen v té knize píše.

V období od r. 1953 byli členové dozorčí komise umístěni v ubykacích, které by se daleko spíše daly nazvat obrovskými stany. Zima tam byla neskutečná, jako na Sibiři, a ubykace byly vytápěny systémem děr a tunelů kolem "stanů"a také a hlavně pod zemí, neboli pod podlahou. Z udusané podlahy uvnitř "stanu" se doslova kouřilo a stalo se i, že pod nic netušícími spícími členy komise chytlo jejich doslova polní lože! Tedy, že pod nimi začala hořet postel. To je důležité vědět z následujících důvodů!

Jednotlivé země byly od sebe oddělené. Zvlášť byl tábor Čechoslováků, zvlášť tábor Poláků, zvlášť tábor Bulharů atd. a každý z nich byl zvlášť obehnán ostnantým drátem! Jeden každý z nich byl navíc obklíčen a hlídán po zuby ozbrojenými empíky. Nevím jaká byla jejich bojová morálka, odprásknout vás však může i ozbrojenec bez morálky.

Ovšem jednotlivé tábory byly od sebe také odděleny na základě politické příslušnosti k socialistickému táboru nebo americkému táboru nebo tedy chcete-li táboru nesocialistickému, tedy OSN. Každý tento tábor byl tedy v rámci svého bloku a v rámci dalšího tábora tentokrát politického opět oddělen kilometry ostnatého drátu a obklíčen po zuby ozbrojenou armádou.

Všechny tyto tábory společně, tj. např. Poláci zvlášť, Čechoslováci zvlášť, dohromady odděleni a obklíčení v rámci socialistického tábora, Švýcaři zvlášť, Švédové zvlášť atd, dohromady odděleni a obklíčení v rámci neutrálních států západního tábora, každý zvlášť i dohromady obklíčen kilometry ostnatého drátu a po zuby ozbrojenými empíky, tvořili ovšem také jeden velikánský objekt, nad kterým také musel být vykonáván dohled a tak celý tento cirkus tvořil další velikánský tábor obklíčený opět kilometry ostnatého drátu a armádou hlídačů.

A jako by to nestačilo, i ta armáda hlídačů byla obklíčena ve svém vlastním vojenském táboře kilometry ostnatého drátu a ozbrojenými empíky - do jakého tábora byli tito strážci zařazeni to mi není známo, ale určitě byl také obehnán kilometry ostnatého drátu a tak dále.

Na místo, kde prováděli úkony, které spadaly do jejich kompetence, byli převáženi pancéřovými vozy a jezdili pod ozbrojeným dohledem a s ozbrojeným doprovodem.

Když jednou pod členem polské komise chytlo lůžko, tak naprosto zpanikařil a nakonec začal hořet i on sám. Vyběhl ven. Velké volání o pomoc. Jeden empík s výkřikem "Amerikanskije" vtrhl do českého tábora a schoval se tam pod postel. Český lékař (lékaři byli samozřejmě v komisi také), chtěl běžet Polákovi na pomoc, ale český Stbák (neboli kontráš), který to tam hlídal a byl vlastně nekorunovaným šéfem české "výpravy" a korunovaným volem, se mu postavil do cesty a chtěl ho zastavit. Tehdy český lékař praštil s Stbákem na rozpálenou udusanou zem a řítil se skrz český ostnatý drát k polskému ostnatému drátu, kde na něj vojáci (nevímjaké národnosti) namířili samopaly. Naštěstí se Polákům nakonec podařilo uhasit požár, který se mezitím rozpoutal, vlastními silami. Není mi známo, jestli postižený Polák přežil. Dotyčný český lékař se ovšem dodnes diví, kde v sobě vzal tu sílu praštit s volem o zem a jak to, že to nakonec on sám přežil.

No a teď si to prosím srovnejte s tím, co v té údajné knize podle Práva píše dotyčná novinářská drbna! Co tam údajně vyváděli čeští novináři (podle otce dotyčné novinářské drbny vlastně i on sám - neboť byl novinář). Co tam údajně vyváděl Ludvík Souček a jak si tam žil. Jak se tam údajně vůbec žilo.

Kolik ostnatých drátů a kolik samopalů by musel ten Fišer nebo Svamberk nebo Souček překonat a to ten autor (a rudé Právo) vážně věří tomu, že si tam někdo mohl dovolit brát své poslání takhle cool? Vždyť se jednalo o dodržování příměří, o ukončení strašlivé války! A v neposlední řadě, už jenom ten mráz, ten mráz! Už vidím soudruha Svamberka, jak na své údajně proleželé posteli šuká v mínus čtyřiceti pěti stupních celsia! A musely by to být hromadné orgie, soukromé postele se prachšpatně kontrolují, ty mezi ostnaté dráty a samopaly nepatří!

TO VŠECHNO JE NESMYSL, rozumíte! Pustý nesmysl! A proto pravděpodobně nakonec tu knihu nevydali. Byla asi až příliš blbá a s tím lhaním to přehnala. Typický novinář! Postsocialistický novinář.

P.S. Vycházím z vyprávění svého strýce lékaře. Jsou to jistě zajímavé věci a není v tom žádné spiknutí. Tedy v tom, co já jsem slyšela. Nicméně vzhledem k tomu, že se o tom nikde nemluví, těžko o tom mohu mluvit já. Nic moc o tom nevím, pouze maličko. Vzhledem k nedostatku informací předpokládám, že zúčastnění mají zakázáno o tom mluvit (vlastně je to stále ještě pouze příměří a možná to spadá do kompetence vojáků) a nechci, aby se strýci něco stalo. Po tom všem, co je možno slyšet, ačkoliv tomu nevěřím, jak si může někdo myslet, že ti kterých se to týká, budou o tom psát na internetu? Vždyť kdyby všechny ty zvěsti byly pravda, jak dlouho si myslíte, že by přežili?