Březen 2013

Pokračování vzpomínek V. Bureše na první republiku, NOF, generalitu a co následovalo po květnu 1945

MUDr. Jaroslav Lhotka

Dnešní pojem fašismu je zglajchšaltován. Český, prvorepublikový fašismus, to nebylo jen neonacistické hnutí, ale nový hospodářský řád, jenž na základě sociální rovnováhy usiloval o uskutečnění sociální spravedlnosti všem složkám národní společnosti. Proto odmítal a potíral jak liberalismus, tak socialismus, jako zastaralý řád, jenž je neschopný vyvést lidstvo z hospodářské anarchie a bídy, aby zajistil národu jeho svrchovanost. NOF byla založena na úctě k národním a duchovním tradicím na základě stavovského uspořádání moci, podporující blahobyt státu, zatímco blahobyt politických stran jde často na úkor samého státu a tím i všeho obyvatelstva, ať jde o liberalismus či socialismus.

Fašisticky smýšlející mládež v první republice byla organizována od r. 1928 v Junáku N.O.F. Organizace mládeže byly odloučeny příkazem generála Gajdy od jednot NOF a přejmenovány z „Omladiny“ na „Sdružení Československých Junáků“. Do čela Čs. Junáků byl jmenován jako říšský náčelník legionářský generál Hynek Gibiš. Generál Gibiš byl po italském generálu Grazianim (jeho syn byl za Mussoliniho maršálem) za 1. sv.války velitelem našich italských legií a byl to on, jenž věděl o pozadí sestřelení letadla s gen. M.R. Štefánikem. Proto po válce musel být odstraněn z čs. armády, když odmítl vstoupit do zednářské lóže. Z této doby, když komunisté uspořádali provokačně „Rudý den“, uspořádali Junáci NOF současně „Dny červenobílé“ 5. a 6. července 1928, což byly dny přehlídky celého Junáctva ze všech částí naší Vlasti.

Zatímco do vedení NOF se dostala řada osob, jež svým působením stavovskou myšlenku soustavně poškozovaly, Junáci šli za čistou myšlenkou energicky a v důsledku toho došlo mezi Junáky a oněmi rozkladnými elementy ke konfliktu, kdy většina Junáctva šla za svým říšským zemským vedením pod generálem r.l. Gajdou.

Volební program NOF dodnes stojí za zmínku:

1) Státní zřízení musí sloužit pouze celku, tj. národu a nikoli mocenským a třídním zájmům politických a hospodářských skupin a jejich exponentů.

2) Snížení počtu poslanců a senátorů na polovinu.

3) Zodbornění vlády, ministerstev a osobní odpovědnost ministrů.

4) Účelné hospodaření s penězi poplatníků daní. Zkrachovalé banky, konsumy a družstva nesmějí být sanovány milionovými obnosy.

5) Cílevědomě podporovat domácí výrobu ať průmyslovou nebo zemědělskou.

6) Hlava státu musí stát nad zápasy a třenicemi stran a zájmových skupin.

7) Snížení počtu ministerstev.

8) Nadvláda mezinárodního velkokapitálu, zhoubná politika bank a monopolů musí být zlomeny, aby nedocházelo k vykořisťování pracujících stavů v národě.

Uvedl jsem jen některé body z volebního programu NOF, jenž je dodnes aktuální, ale většinou se nezná. Na schůzích jsem poslouchal generála Gajdu, co říkal o té naší poválečné generalitě ve službách Masaryka a Beneše. Otec mě bral sebou, když přijel Gajda. Jednou mě Gajdovi představil a já jsem muslíbil, že celý život půjdu za jeho ideály. To už jsem znal z vyprávění o generálu Zmekovi, nepohodlném Benešovi. Až kolem roku 1936 byl povýšen na brigádního generála.

Poslední schůzi generálního štábu v r. 1938 svolal armádní generál Syrový. Jak to líčil ve vězení, na této schůzi vystoupili ostře proti Benešovi jako vrchnímu veliteli čsl. armády generálové Rychtrmoc, Kryštof a Zmek, aby jim ukázal spojence, o kterých tolik mluvil po celé roky, že nám v době nebezpečí přijdou na pomoc a obvinili Beneše z vlastizrady. Přítomná Hana Benešová vytáhla z kabelky dámskou pistoli a střelila po Zmekovi. Byl zasažen levý hrot plíce. Po uzdravení žil Zmek v ústraní a do ničeho nestrkal nos, neboť viděl marnost nad marnost a pozbyl zbytek důvěry, že pravda zvítězí v tomto státě, kdy nám vládnou zednáři ve službách jejich vůdce Beneše. Rychtrmocovi zabránil gen. Homola vystřelit.

Generál Rychtrmoc byl po 2. sv.válce, už začátkem roku 1946, popraven a s generálem Kryštofem jsem se setkal v Kartouzích jako s retribučním vězněm. Od bratrance generála Zmeka jsem se v Práchovicích dozvěděl, jak dopadl. Jeho nástupcem se stal ve Vysokém Mýtě plukovník generálního štábu Ing. Bohuš Závada. Ten po okupaci napsal ve své naivitě na ilegální seznam 380 důstojníků, se kterými se počítalo pro odboj a napsal bez vědomí Zmeka i jeho na tento seznam. Ilegální síť byla odhalena, Závada zatčen a u něho nalezen onen seznam 380 jmen. Během několika dnů byli všichni pozatýkáni, Závada byl popraven a Zmeka odvezli do koncentráku Oranienburgu, kde zemřel, snad už v r. 1943. Ještě stačil napsat moták a poslat ho po propuštěném českém studentovi a ten ho předal tomuto sedláku od Přelouče. Pronesl ho v konečníku, ve skleněné ampuli.

Čtyři roky v Reichu nasazen na práce Pracovním úřadem a 10 let strávených v úschovnách rudých, bez možnosti odvolání se k vyššímu soudu, byly dobou sbírání nepříjemných střípků proti Benešorudému moru a jeho ministrantům v rouše Jidáše, s falešnou klerikou Šrámkových lidovců, zahalených do kůží ze zlatého telete.

V Práchovicích jsem se opět setkal s bývalým prvorepublikovým kasařem, rezavým a pihovatým Petrem Růžičkou, jenž si v nacistických mordovných vylepšil svůj politický profil z kasaře na odpůrce nacismu a stal se z něho po válce jeden z nejhrůznějších soudců v Hradci Králové, ale ne ledasjaký. Tak například propustil za zlato z vyšetřovací vazby plukovníka SS JUDr. Raaba. Až se to provalilo a musel si jít odsedět zbytkový trest, když byl před válkou propuštěn na podmínku. V Tmavém dole na Svatoňovicku dělal kápa, nefáral, seděl v kanceláři a vypisoval směny. Byl pravou rukou velitele Kleina a po něm Oumrta. Za rok byl propuštěn opět na podmínku, ale již druhý den vykradl řeznický krám v Odolově, vedle šachty. Znovu odsouzen. Byl poslán do lomu na vápenec, do Práchovic u Chrudimi, kde měl opět lehárnu, bonzoval. Až v r. 1952 spadla klec, když ho poznal jeden z těch 15 přivezených, dopravní přestupkář Hyhlík, který na něj před velitelem ukázal a řekl: „Tuhle svini hledám po válce, když v koncentráku dělal kápa a honil železnou tyčí vězně.“ Velitel zavolal prokurátorovi do Chrudimi a ten dal příkaz k zatčení. Věděl, co ho čeká a tak si ve vazební cele rozbil brýle a podřezal si žíly. Ráno ho našli mrtvého. Tímto lotrem byla odsouzena 16-18 lety vězení skupina 7 Němců od Žacléře a 2 vlajkaři. Z nadřízených nikoho nezajímalo, kdo byl Petr Růžička, ani tresty se nepřezkoumaly. Režim potřeboval otroky – i v Práchovické cementárně.