Březen 2013

Prezidentská volba.

Karel Jemelka

Hm, a co s tím?

Minulý týden jsem na ČT 24 sledoval pořad „Před dvaceti pěti léty“. Úžasný pořad. Byly to zprávy na ČT-1 . Zprávy 25 roků staré. (pro neznalé. Existoval i program ČT-2. Nicméně, oba byly stejné. Stejně komunistické). Ale bylo na výběr. Na výběr mezi prorežimní stanicí a prorežimní stanicí. Že ten rozdíl necítíte? Necítíte. Stanic postupem doby přibylo a otázkou zůstává. Kolik z nich je prorežimních? Hm, je to na Tobě, milý čtenáři.

Ale k věci. Leitmotivem zpráv byl posun perestrojkové demokracie kdesi v Krasnorusko sovětské oblasti, kde bylo třeba doplnit Sovět oné oblasti. Samozřejmě perestrojka byla na pochodu, tak onen oblastní sovět naprosto demokraticky nedal návrh na kandidáta jednoho, ale nominoval kandidáty dva. Uf. Dva kandidáti? To už je přece demokracie. Minimálně tedy „vnitrostranická demokracie“. Profil obou kandidátů byl stejný. Někdo z rodiny padnul „nacistům“ navzdory, oba vstoupili do KSSS ve stejném roce, oba měli funkce v závodních stranických organizacích, oba byli úderníci, jeden měl tři a druhý dvě děti. Jediný rozdíl byl v profesi. Jeden byl úderník kovář a druhý byl úderník soustružník. Krucinál, nějak mi vypadlo, který z nich tuhle demokracii vyhrál. Ale, logicky je to jedno. Demokracii bylo učiněno zadost. Vlk demokracie se nažral a stranické kozy dnes nahradí silikon.

Proč jsem to výše napsal. Z prostého důvodu. Totiž, co a kdo se nabídlo k volbě prezidenta? Devět úderníků? Devět neposkvrněných, toužících po reprezentativní funkci? Devět lidí spojených s faktem, že jejich dvacetiletá politická angažovanost dostala tuhle zemi tam, kde je? Co vlastně chtějí? Reprezentovat něco, co již za reprezentaci nestojí? Reprezentovat cosi, co může být pro pláč i smích? Pro pláč či smích? Inu, jak je občanova ctěná libost.

Jsme demokratičtější než USA. Kandidátů devět proti dvěma. Hloupí Američané volí ono buď a nebo. A říháme štěstím, protože v Americe zvítězilo ono „nebo“. Nijak nám nepřijde divné, volíme li úderníka z devíti stejných. Stejných a stejně zatížených morálně ekonomickým propadem.

Co je obsahem prezidentské volby v České kokotlině? Zvolit člověka z devíti. Z devíti úderníků s pravomocí tak někomu štípnout propisku?

Co s tím? Občane? Co takhle se zamyslet, co od komedie, jakou prezidentská volba je očekávat? Co lide český očekáváš od demokratického počinu, který ti byl přímou volbou prezidenta podhozen?

Můžeš jen jedno. Handrkovat se, kdo je Žid a nežid, fundovaný či nefundovaný ekonom, pič či nepič becherovky, pravicový oslík nebo zastánce sociálního státu v bezvědomí, že tisknout peníz je bez fungující ekonomiky nanic. Že nevolím japonce ale čecha, že feudálem je kníže i zeman, že neznalost slov hymny je nicotnost. Nicotnost, anžto slova hymny již nejméně 100 let nevyjadřují svou podstatu….

Ovčane český. Jsi pouhou obětí. Obětí ve stylu „Chléb a hry“. Jo, můžeš se handrkovat do krve. To zcela demokraticky.

Otázka zní: Co změníš? Nač jsi? Jsi občan, ovčan, nebo dle Lenina „užitečný idiot?

Nevolil jsem v prvním kole prezidentských voleb a nebudu volit ani ve druhém. Nejsem schopen dopustit se samohany tím, že bych se snížil ke způsobu her, které jsou mi předloženy. Hanba by mě fackovala, dopustil li bych se fó pá, tedy navštívit volební místnost. Nemohu dát hlas nikomu, kdo se podílel na marasmech v této zemi panujících.

Co devět kandidátů chce? Poctu za to, kam zemi dokormidlovali? Nezaslouží kriminál?

Občane, myslíš nebo je myšleno jaksi „za tebe“? Již dávno jsi si vybral a teď se nediv. Demokraticky se handrkuj bez možnosti cokoli změnit.

Amen.