Březen 2013

Quo vadis, homine?

Karel Jemelka

Před nedávnem jsem se kdesi v diskusích dověděl zajímavou věc. V Americe existuje výzkumné centrum. Jmenuje se Yerkes National Primate Research Center. Tohle výzkumné centrum se zabývá opicemi , jejich dovednostmi a samozřejmě i jejich sociálním chováním. Asi to nebude nikoho zajímat, už proto, že ono centrum se nachází v Americe. Nicméně pro případné zájemce Je zde link: http://www.yerkes.emory.edu

Ale, proč upozorňuji na jakési opičí centrum, navíc kdesi v necivilizované Americe? Inu, jakýsi “kontroverzní” biolog, Jan Zrzavý, napsal tohle:

„Pravou podstatu mizerného času, v němž žijeme, nejlépe osvětlí pokusy s opicemi. V Yerkesově centru pro výzkum primátů naučili malpy vyměňovat kamínky za plátky okurek. Opice dostala kamínek, a když ho na požádání vydala, byla odměněna. Opice dostala víc, než měla předtím, a byla tudíž šťastná. Pak vedle postavili ještě jednu klec, aby na sebe opice dobře viděly, a hráli pořád stejnou hru, jen v nové kleci odměňovali opice bobulemi hroznového vína, což je mnohem lepší, než okurka.

Opice, která dostala okurku, teď vidí, že jiná dostává za stejný kamínek víno, opice s kamínkem už není šťastná., hněvá se. Opice je tak rozhořčená, že často odmítá pokračovat ve hře. Všimněte si, prosím, že opici s okurkou nikdo nic nevzal, pořád je na tom líp, než byla, když se pustila do kšeftu s kamínky, je na tom stejně dobře jak byla před chvílí, když byla spokojená se svou okurkou. Jenže mezitím pojala myšlenku, že má nárok na hroznové víno….

Pocit, že se nám křivdí, je jeden z nejmocnějších motorů našeho chování…. Náš iracionální pocit rozhořčení je vyvoláván aktivititou starých částí mozku, které v emocionálně vypjatých chvílích přebírají kontrolu nad naším chováním, nikoliv aktivitou center, kde sídlí lidská racionalita. Pocit, že máme nárok na víc, než čeho se nám dostává, je starobylý, temně zvířecí, nelidský, opičí….Víra, že nezodpovědní levičáci svádějí bohabojný lid k závisti a nenávisti, je bohužel bludná: levičáci se jen vezou na vlně vzedmuté našimi opičími mozky. Malér vězí hlouběji.

Problém opicím nastal až ve chvíli, kdy se dozvěděly, že okurka není vrchol všeho blaha., vzniklá frustrace je bohužel nevratná. Budeme-li subjektivní štěstí považovat za hodnotu, měli bychom přiznat, že ho nejlépe dosáhneme pečlivým zakrytím všech klecí. Informovanost o nespravedlnosti světa opici nepřináší žádné blaho., občas pro samou rozhněvanost přijde i o tu okurku. Ani realizace vznešeného ideálu „hroznové víno pro každou opici!“ nezajistí trvalou opičí spokojenost, neboť kdo ví, jaký šílený nárok začnou v budoucnu považovat za nezadatelný…

V principu vlastně není žádný důvod dávat opicím byť i pouhou okurku: stejně budou vřeštět a kverulovat….

Čtenáři již jistě nahlédli, že Yerkesovo centrum pro výzkum primátů může dlouhodobě fungovat jen proto, že o jeho provozu opice nehlasují. Ti bystřejší z nás teď mohou zkusit zformulovat obecné poučení vlastními slovy.“ Tolik pan Zrzavý.

Šmankote, tak pan Zrzavý po mě chce, abych si, asi jako onen „bystřejší“ zformuloval vlastní poučení? A co když oním „bystřejším“ prostě nejsem, nebudu a navíc nejsem schopen být? Nejsem schopen právě pro své „opičí“ myšlení. Ač sám propaguji evoluci ?

Inu, já si poučení udělal. Je to mé poučení a domnívám se, že koresponduje s myšlenkou kterou pan Zrzavý naznačil. Ano, přiznávám se, že s panem Zrzavým souhlasím, čímž se stávám stejně „lživým a kontroverzním“ jako on. On již byl takto označen. Dokonce i Českou Wikipedií.

Kopíruji: “ V roce 2009 Jan Zrzavý proslul jako zastánce reformy vědy v České republice v režii Rady vlády pro vědu, průmyslový vývoj a inovace, otevřeně přitom vystoupil proti Akademii věd ČR[1] (přičemž byl mnohými obviněn ze lží a účelových manipulací) - jeho osoba je tedy mnohými vědeckými pracovníky vnímána značně kontroverzně.“ Konec citace.

Aha, pan Zrzavý a nyní i já jsme se stali osobami kontroverzními, neřkuli lživými. To pravděpodobně faktem, že pan Zrzavý si povšimnul kontextu mezi chováním levičáka a chováním zvířecím, tedy opičím. Že je zde kontext, kdy člověka od zvířete definuje právě oproštění se od zvířecího myšlení a pudů. Že existuje fakt, že „filozofové, ideologové, Marxové, Leninové…. „ naopak dráždí ony partie lidského mozku, které na svou zvířeckost dosud nezapomněly. Provokují zcela účelově lidské „pozůstatky zvířecího myšlení“ jako je závist, schopnost zabít….. Schopnost zabít právě v zájmu myšlenky? Právě myšlenkou se člověk odlišuje od opice. Bludný kruh. Pro myšlenku musí být člověk (odlišen od zvířete právě myšlenkou) schopen v rámci třídního boje zabít. Tedy vrátit se na úroveň zvířete, predátora. Pozbýt cosi, čemu člověk říká „humanita“. A nadále si říkat „člověk“, homo sapiens.

A jak k tomu přijdou oni chudáci američtí debrujáři? Samozřejmě blbě. Jsou američtí a udělali studii, která umožnila někomu vnímavému srovnat levičáka s opicí. Hanba jim. Hanba, anžto jim nedošlo, jak lze studie využít logicky v neprospěch světové levice.

Měla li být studie právě v neprospěch levičáctví, udělal bych ji jinak. Klecí by bylo sedm vedle sebe. Dvě krajní klece bych vyhradil a osadil kmeny, zhruba o třiceti členech a ty bych udržoval na , jak říkáme mi, zootechnici, na „záchovné dávce“ . Tedy, tolik potravy, aby nechcíply. Ony klece bych nazval „Severní Koreou a Kubou“. Do dalších dvou klecí, ze stran do středu bych umístil kmeny o dvaceti členech a nabídnul jim ony okurky za kamínky. Nazval bych je „Česko a Slovensko“. Další dvě klece s kmeny o deseti členech bych naučil obchodovat za kamínky s hroznovým vínem. Nazval bych je Německo a Francie. Poslední, prostřední klec bych osadil starým, učenlivým a obtloustlým opičím starcem. Naučil bych ho jezdit Cadillacem, tam a zpátky přes klec. Nosit cylindr s americkou vlajkou. Na gumičku pod bradu, aby mu nespadl. Báňat nejtlustší kubánské doutníky. Přisunout kdykoli chtivé mladé samičky. Lahůdky dle chuti. To vše na základě zastrčení platební karty do mašinky. (tedy žádná práce s kamínky). Poskytoval mu pamlsky včetně Olomouckých tvarůžků a Ruského kaviáru. To vše, za existence „železných opon“. Tedy odstínění a zneviditelní toho, co se děje v kleci sousední. Pak bych zavedl , tak po půl roce „internet“. Naučeným opicím bych stržením neprůhledných stěn umožnil koukat, co se děje vedle. Tak dva , tři měsíce bych je nechal závidět a pak odstranil mechanické zábrany. Jsem si naprosto jist, že první, co by zařvalo by byl Cadillac a platební karta. Posléze onen starý samec se svým, Ameriku propagujícím cylindrem. Doutník by šel z huby do huby, jako socialistické vlastnictví. A kamínky a platební karta by přestaly fungovat. Nastalo by hledání viníka a nenadálého třídního nepřítele. Zcela typicky by nejdřív zařvali Němci a Frantíci. Češi a Slováci by přežili. Jsou zvyklí přežít. Vždy dokáží uhnout z dříve nastoleného kurzu. Vždy dokáží svést svou neschopnost na Američana, němce, rusa, angličana a třídního nepřítele, který vždy dostal cosi navíc.

Kam tedy jdeš? Člověče? Jsi blízký člověku či opici. Domnívám se, že nastal čas, kdy je opět na výběr. Domníváš se, že je čas vrátit se k zvířecím pudům? Pak si nechej lechtat ego a závist pseudofilosofy, Marxem i Leninem. Buď tím, kdo se vrací k opici.

Co bych závěrem dodal? Hm, asi nic. Vždy je na výběr. Vždy jsou nejméně dvě možnosti. A Ty, čtenáři? Inu, jak je ctěná libost. Jsi demokrat? Opice demokracii neznají. Zatím. Snad se jednou opice nebudou muset stydět za to, že pocházejí z člověka. Přeji jim to.