Červen 2013

Jak jsem se stal (jazykovym) schizofrenikem...

Ross Hedvicek

Chtel jsem vam napsat, co jsem cetl minuly tyden, abych tedy porad nepsal o politice a tak. Obe knizky vysly minuly tyden, takze urcite nejsou k dostani v cestine. To je ale vas problem - mne ho pomohla vyresit uz pred mnoha lety pani Mala z kojetinske knihovny, sice mne to dozivotne ponekud poznamenalo, ale byt poznamenany bylo asi muj kismet - if you get my drift...

O tom, ze jsem se jako dite ponekud vymykal beznym stardartum jsem uz psal. I kdyz jsem ve skole nebyl zadny jednickar, byl jsem absolutni knihomol. Do Mestske lidove knihovny v Kojetine jsem zacal chodit ve veku 5 let - zhruba rok pred tim, ze jsem zacal chodit do skoly. Ono takzvane "detske oddeleni" (od Rikali mu Frkos a Dva divosi od E.T. Setona az po kompletni Verneovky. Foglara ne, ten byl tehdy zakazan) jsem jim precetl zhruba za dva roky a v pokrocilem veku sedmi let jsem zacal chodit do "dospele knihovny", s pouzitim triku, ze jsem tam chodil na legitimaci meho dedecka Bohumila, ktery spatne chodil a proto jsem ja mu "chodil pro knizky". Hlavni knihovnici byla pani Milada Mala, ktera byla opravdu velmi mala, podle mne mene nez metr padesat, coz se snazila dohnat vysokym drdolem blond barvy. Pani Mala byla v knihovne cele ty roky od meho detstvi az do dospelosti, dokud jsem neemigroval. Mela se mnou za ta vice nez dve desetileti uz zkusenost a udajne, kdyz ji rekli, ze jsem emigroval, tak pry pravila: "To jsem tusila. Ja jsem jen nevedela kdy. Ten chlapec sem nejak... nepatril." Ano, ten chlapec - tedy ja, byl poradny divnousek.

Pocitam, ze predtucha pani Male nemela nic s Marii Pujmanovou, ale spis s mym zajmem o neceske knihy a kde ona sama byla urcitym spoluvinikem. Kdysi (to uz jsem byl mladistvy provinilec) se totiz zminila, ze pokud neni kniha k dostani v kojetinske knihovne, pak ji lze objednat/vypujcit z jakesi velke knihovny v daleke Praze, snad Statni vedecka knihovna nebo neco podobneho. Po nekolika neuspesnych pokusech si vypujcit cesky psane "libri prohibiti", coz mi zarazila bud hned pani Mala a nebo neznamy urad kdesi nad Vltavou, jsem prisel s jinou fintou. Zacal jsem polehoucku pomaloucku - prisel jsem se zadosti o vypujceni knizky Dervis i smrt od Mesa Selimovic s poznamkou, ze je mi jedno, zda to bude v cirilici a nebo latinici. Knizka po par dnech prisla - zaba uchem nehla. Zacal jsem pritvrzovat a po case jsem uz z daleke knihovny pres pani Malou vypujcoval knizky jako spisy Milovana Djilase a podobne pochoutky. Soudruzi v Praze zcela jasne nemeli poneti, kdo je kdo na jih od madarskych hranic.

Znalost srbstiny jsem na uzemi CSSR uspesne utajil (vedela to vlastne jen pani Mala) a o mnoho let pozdeji jsem znalosti prekvapil i soudruhy ze srbske policie v Beogradu, ktera az po delsi dobe u vyslechu odhalila, ze vlastne nejsem jejich (tehdy meli jeste velitestvi na knjaza Milosa) a ze me tvrzeni, ze jsem ze Zemunu asi nebude pravda. Pak uz jsem byl zticha jako Tituv partyzan - Admit nothing! Deny everything! Demand proof! - a nakonec jsem jim stejne utekl. Co jsem jim mel vypravet - o pani Male z knihovny v Kojetine a nebo me pritelkyni Gordane ze Slavonskeho Brodu?

Stare prislovi pravi, ze zenskou lze naucit vsechno - nektere se dokonce nauci i jezdit na kole. A jak vime, trening je vsechno - i ten kvetak je jen vycepovane zeli. A tak jsem pomalu i pani Malou naucil, ze se prestala divit memu vyberu ctiva (napred se divila poradne). Takze jsem presel (opet pomalu, zadne nahle pohyby) na knizky v anglictine. S Hemigwayem nebo Mark Twainem v anglictine jsem se nezdrzoval, toho bylo dost v prodejne sovetske knihy v Olomouci, kousek od Divadla Oldricha Stibora, kam jsme povinne museli jezdit do divadla ze skoly - mimochodem ceske divadlo mne nikdy neuchvatilo, bud je to "a chalupu a chalupu dostane od taty" a nebo tam nejaka podesena baba lita s hrnkem otravenyho kafe a hleda, kdo by se ji z toho napil. Zacal jsem s Alexis de Tocqueville - Democracy in America a pro kamuflaz dalsi dve knizky v srbstine. Fungovalo to jako stinking dream! Ceska malost fungovala v muj prospech - a s rustinou jsem se nezdrzoval (byt to byval ve skole jediny predmet spolu s cestinou, ze ktereho jsem mel jednicku) protoze i ten nejblbejsi komunisticky funkcionar v te prazske knihovne vedel, ze Faust a Marketka a nebo Dr. Zivago jsou na indexu i v azbuce - a pochybuji, ze by v te casti sveta kdy napsali cokoliv jineho, co by stalo za precteni.

A tak se mi podarilo se odcizit rodne hroude v Mestske lidove knihovne v Kojetine, za pomoci knihovnice pani Milady Male a doslo k rozpolceni me osobnosti. Jsem ji za to vdecny.

Ale zpatky k tem knizkam, co chci doporucit: Dan Brown - Lost Symbol a Vince Flynn - Pursuit of Honor. Obe knizky jsou vylozene oddechove, zadna vysoka filozofie (ctenari hlubokomyslnych del Vaclava Havla a Vaclav Klause, prestante prosim okamzite cist me clanky a doporuceni). Brownova knizka je vlastne treti dil dobrodruzstvi profesora symbologie Roberta Langdona (Tom Hanks ostrihany i dlouhovlasaty). Me osobne se daleko nejvic libili Angels and Demons (z nemale casti uz jen proto ze se to odehrava v jednom ze tri mych nejoblibenejsich mest, v Rime), film na to tema natoceny byl taky docela dobry, druhy v poradi byl uz nudnejsi DaVinci Code (film byl tez nudny a ponury) a tenhle, tedy Lost Symbol je podle mne z cele trilogie nejslabsi a to navzdory tomu, ze se odehrava v jinem z mych trech neoblibenejsich mest - Washingtonu, D.C.. Ale porad to chvalim, byt ty predchozi dily byly lepsi.

A Vince Flynn - Pursuit of Honor je posledni z dlouhe serie (mam je vsechny a doporucuji je vsechny) thrilleru o eskapadach Mitch Rappa, politicky nekorektniho zamestnance organizace v nasem meste zname coby Christians In Action. Rapp je neco jako americky James Bond tretiho tisicileti bez toho vseho bullshitu okolo a s tak dobre a cerstve zaclenenymi realitami dnesniho Washingtonu, ze az casto zamrkate. Kniha s urcitou sentimentalitou pripomina zasluhy techto vetsinou anonymnich muzu a to, ze se jim nikdy nedostane uznani a respektu, ktery by po pravu zaslouzili. Opak je pravdou a je obzvlast citelny za soucasne vlady tohoto nejhloupejsiho americkeho prezidenta, ktereho jsme v Bilem dome kdy meli. Neni to vesele cteni, ale je to napinave a ctive a neni to tak zdlouhave jako neco od Toma Clancyho. Doporucuji.