Červen 2013

Kdo zidli ma - bydli, kdo bibli ma ...?

Ross Hedvicek

Na stelarku kousek od pocitace mi lezi bible. Bible kralicka z roku 1613 v modrych plastikovych deskach. Uz ji mam dlouho. Prosel jsem tehdy vratnici ve Fluchtlingslager Traiskirchen a venku stali nejaci misionari u stolecku a rozdavali bible ve vsech moznych jazycich. Jen tak zadarmo. Byl jsem certifikovany fluchtling, legitimaci mam dodnes schovanou, vsechno co jsem vlastnil byla kosile na zadech a tak jsem si taky jednu vzal. Sice jsem v ten moment nevedel, k cemu mi to bude - ale kdovi...

Stejni misionari taky rozdavali pohlednice. Nevim proc. Snad abysme nekam napsali. Vzal jsem si taky jednu pohlednici. Byla na ni umelecky vyvedena fotografie zasnezene vetve s rudymi jerabinami.  Pohlednici jsem poslal svemu zamestnavateli v Ceskoslovensku. Byla polovina rijna. Na pohlednici jsem napsal: "Posilam vam vsem pohlednici s rudymi jerabinami s blahopranim k vyroci Velke rijnove socialisticke revoluce. Ty rude jerabiny jsou sice asi trochu namrzle, ale snad to projde, slysel jsem, ze v CSSR namrzlost nevadi. Rosta z Rakouska." 

Pohlednici jsem odeslal, ale bible mi zustala a cestovala se mnou pak svetem a mam ji dodnes. Sem tam si v ni ctu. Je to cteni hlavne pro emigranty. Vezmete si treba Zalm 31, 12-14 :  "U vsech nepratel jsem v pohaneni, a nejvice u sousedu svych, znamym pak svym jsem strasidlem; kteriz mne vidaji vne, utikaji prede mnou" (to je jako kdyz emigrant prijede na navstevu do rodneho mesta). "Vysel jsem z pameti jako mrtvy, ucinen jsem jako nadoba rozrazena" (to je kdyz emigrant prijede na navstevu za pribuznymi). "Nebo slycham utrhani mnohych, strach jest vukol, kdyz se proti me spolu radi, lstive premyslejice, jak by odjali dusi mou." (to je kdyz emigrant prijede do stare vlasti vyrizovat dedictvi po predcich).

A tak to jde dal a dal. Rikam vam - bible a zalmy obzvlast byly napsany pro emigranty, pro nikoho jineho. Treba Zalm 30, 10: "Jaky bude uzitek z me krve, jestlize sestoupim do jamy? Zdaliz te prach oslavovati bude? Zdaliz zvestovati bude pravdu tvou?" (ja tu scenu uplne vidim: To je kdyz emigrant prijede do stare vlasti a dostane tu znamou otazku: "A nechtel by ses vratit?")

Nebo Zalm 32, 3: "Ja kdyz jsem mlcel, prahly kosti me v upeni mem kazdeho dne". (emigrant je pri navsteve tazan "A proc jste vlastne tehdy emigrovali? Abyste meli lepsi auto nez embecko?")

Zalmy lze pouzit i v situaci, kdy se emigrant blahove a neuspesne snazi pribuznym vysvetlit, ze uctivani Havla a Klause opravdu neni reseni pro jejich problemy - napriklad Zalm 32, 9 : "Nebyvejte jako kun, a jako mezek, kteriz rozumu nemaji, kterez uzdou a udidly, ozdobou jejich, sevriti  musis, aby se k tobe nepriblizili".

A pro ty, kteri mi budou temer urcite nadavat (nekteri) nebo se budou mi to budou snazit "vysvetlit" (nekteri jini) mam jiny citat. ze Zalmu 37, 12-13: "Zle mysli bezboznik o spravedlivem, a skripi na nej zuby svymi. Ale Pan smeje se jemu; neb vidi, ze se priblizuje den jeho".

Loni na Vanoce u mne byli na navsteve pratele z Bratislavy. Zrovna jsem se hrabal v knizkach v mem oblibenem knihkupectvi, kdyz tu mi padla do oka bible. King James Version, iluminated, family edition, takove ty zlatave stredoveke obrazky, velka mohutna kniha, vepredu spousta mista na rodinne zaznamy jako to delali prvni osadnici na Plymouth Rock. A tu jsem si vzpomel na sve pratele z Bratislavy, zrovna se mnou nebyli, abych se zeptal, ale chudaci zijou tam nekde v panelaku v Dlhych Lanoch nebo Petrzalce nebo kde, urcite nemaji rodinnou bibli, privezou si jednu z Ameriky - a tak jsi jim ji koupil na Vanoce jako darek. 

Darek jsme s manzelkou prinesli a predali. Kdyz obdarovana zjistila, ze je to bible, nadechla se a vyvalila oci jako ten proti-drogovy pes na letisti v Miami, kdyz si cuchl k memu kufru, ve kterem jsem mel velky balik olomouckych tvaruzku a pak zatajila dech, asi jako kdyz nekomu podate flasku s nitroglycerinem a reknete, ted to nesmis pustit nebo to bude velika rana. Chvili jsem se bavil vyrazem v jeji tvari a pak jsem jim vysvetlil, ze je to jen vanocni darek, nic vic. Opravdu jsme se mezitim nestali Mormonama ani Svedky Jehovovymi a nebudeme s nimi chtit tu bibli "diskutovat" (nebo jak rikaji v Cesku "polemizovat") ani s nimi nebudeme chtit zpivat zadne nabozne pisne.

Zdalo se, ze je to uklidnilo a vic jsme se o tom pak uz nebavili.  Jen se mi tehdy znova vybavila ta scena pred vratnici v Traiskirchenu, jak jsem pred mnoha a mnoha lety dostal tu svou bibli v modrych plastikovych deskach.