Červen 2013

U rybnika Na hrazi…

Ross Hedvicek

Pri svych pravidelnych objizdkach Kojetina na volnobeh jsem zajel i k rybniku, majici nezvykle jmeno Na hrazi. Rybnik si pamatuji od raneho detstvi, i kdyz tehdy byl vetsi a oficialne se v nem vyskytovali kapri a jine ryby a kdysi v zime jsem tam ucinil svuj jediny pokus o brusleni. Jenze mi to nijak zvlast neslo a jednou jsem spadl na zada a bouchl se hlavou do ledu tak, ze se mi v ni rozsvitilo. A pochopil jsem, ze cokoliv s chladem, snehem ci ledem nebude moje oblibena parketa.

Projel jsem okolo restaurace Na Hrazi, driv to byla docela podradna hospoda, ale ted pod soukromym vedenim je to docela civilizovane - chvalim. Projel jsem okolo znacky Zakaz vjezdu (ach, ty vase ceske zakazy a prikazy) a stamgasti ze zahradky pred hospodou zvedli hlavy, kamze to auto s tou rakouskou znackou jede? Lidi v Cesku nemaji radi cokoliv zahranicniho, nejen znacky aut. I turiste, navstevnici z Ceska v USA, jsou uplne pateticti se svym cesstvim. Zcela podvedome, kdyz jsou v USA, tak jak se dostanou k pocitaci, tak prvni adresa je seznam.cz (aby se jako dozvedeli, co se ve svete deje, haha na seznamu.cz ) a kdyz si chteji neco vyhledat, tak to hledaji na google.cz (nikoliv google.com jako normalni lide) az do uplnych extremu, ze i na internetove porno jdou pres adresu porno.cz, zrejme aby i to funeni a hekani bylo v jejich rodne reci.

Ovsem auto, ktere nema na znacce to jejich milovane CZ, to uz je nebetycna drzost a primo si to vola do nebes, aby dostycny dostal nejake ponauceni. To jsem pochopil pri sve kratke navsteve Prahy, zlate Prahy, jednorazovy cil tisicu turistu z celeho sveta. Pak je tam okradou a vickrat uz je tam nikdo neuvidi. Pismene A na me znacce nebylo mozne si nepovsimnout. Upoutalo to pozornost tri mladych Prazaku (mlada holka, ktera viditelne patrila k nim stala opodal), kteri se bud rozhodli, ze mi jako cizinci nabidnou, ze mi budou delat pruvodce po krasach Prahy a nebo nabyli dojmu, ze mam penize, ktere jim dam na drogy nebo alkohol, ktere uz meli castecne v sobe.

Ve zlomku vteriny jsem udelal rozbor a analyzu vznikle situace a dospel jsem k zaveru, ze doby, kdy jsem sam dokazal ztlouct tri chlapy do bezvedomi jsou uz pryc, ze uz jsem starej, zmrzacenej a davno uz ne ve forme a rozhodl jsem se pro zbabely (ale takticky) ustup. Ale jak jsem starej, tak uz ani spravne prchat neumim, a Opelu Zafira se dostalo par kopancu do dveri a buseni do skla. Jeden z tech mladych, co jsou tou budoucnosti vasi vlasti, se i rozhodl skocit mi na kapotu a predni sklo, ale byt se drzel sterace, tam jak jsem se rozjel, tak spadnul. Bokem, neprejel jsem ho. Takze jsem vyvazl jen s ohnutym steracem a protoze dvere jsou u toho auta plastove, tak to temer ani nebylo videt. A honem na dalnici a pryc z Prahy.

A ted jsem si zajel az na tu hraz toho rybnika Na hrazi (tam kam byl zakazany vjezd) a fotil jsem si malebnou scenerii. A jako obvykle se mi vynorila vzpominka z mladi. Bylo mi 17 let a mel jsem cerstvy ridicak na traktor a jezdil jsem pres prazdniny traktorem Zetor 5511 s malou kabinou (tehdy uz jsem mel sve dva metry, takze mi POCHOPITELNE, cesky humor hahaha, pridelili traktor s malou kabinou, kde jsem se pri kazdem prejeti hrbu bouchal hlavou do te prusvitne laminatove strechy) a traktoristoval jsem u Poldy Ivana v STS (Strojni Traktorova Stanice) v Kojetine na Trznim namesti u benzinky. Neni bez zajimavosti, ze muj otec zacal svou pracovni drahu v roce 1956, pote co byl propusten od PTP, u stejneho Poldy Ivana ve stejne STS, protoze byli stejne stari a znali se od mala. Jenze tehdy byla STS na Uhrovym baraku ve Vyskovske ulici.

A Ludek Mlynek byl muj kamarad od detstvi - a tehdy ho drzelo modelarstvi. Obrovitou - asi metr velikou - lod z balsy mel uz postavenou, tak jsme sedli na mou Jawu 50, typ 20, oranzove barvy a zajeli do Prostejova na namesti, kde byl obchod pro modelare a koupili jsme letecky motorek a vrtuli. Motorek a vrtuli jsme napasovali na lod a meli jsme lod pohanenou leteckou vrtuli, tedy presne to stejne cemu se v Everglades rika airboat. Tehdy jsem ovsem nevedel, ze se na tom budu v Everglades vozit i ja. A sli jsme to pred vecerem vyzkouset az dozadu narybnik "na Hrazi", kde byly schody a splavek, takze jsme museli projit temer celou delku po te hrazi.

A kdyz jsme se vraceli, ja jsem nesl, protoze jsem byl vetsi, v naruci tu lod, tak se prodirame tim uzkym chodnickem na vrcholu hraze, kdyz tu v tom proti nam Polda Ivan, muj sef z STS s vozikem, plnym zabincu pro kaceny. Podival se na mne tema svyma sedivyma ocima, ktere ma jeste dnes, jinak uz je k nepoznani a rika: "No Rostiku, to jsi mne teda ranil! Takovy velky chlap a ty si tu hrajes s lodickama jak maly kluk. Uz bys mel delat neco poradnyho - treba chodit kacenam na zeleny!" Nerekl jsem na to tehdy nic.

A letos, pri me navsteve zazvonil dnes 80-ti lety Polda Ivan u branky pred domem mych rodicu a otevrit jsem mu sel ja - dnes sedivy jako pes, i kdyz porad dvoumetrovy. Ja jsem ho poznal jen podle tech oci, jinak to uz byl shrbeny stary pan s berlou. On mne nepoznal vubec. Pripomenul jsem mu to setkani tehdy pred 40 lety na hrazi rybnika Na hrazi. Ani to si nepamatoval. Nebylo to pro nej dulezite. Zili jsme jinak. On pro ty kaceny a ja jsem zustal hravy i po letech.

Kdo si hraje - nezlobi.