Červenec 2013

Jak jsem dostal narizeno emigrovat…

Ross Hedvicek

(Nasledujici vzpominka byla auto-cenzurovana mnou, aby v ni nebyly jmena a udaje, pouzitelne k vydirani osob, dodnes zijicich v Cesku, kteri mi kdysi pomohli a ktere jsem mel rad tehdy i ted. Nepotrebuji nic vysvetlovat, nebo omlouvat. Sve vzpominky pisu sam pro sebe a pro sve deti, to, ze je ctete i vy, to uz je jen bonus navic.)

Emigrovat jsem dostal narizeno od manzelky. Ona byla takovy klidny, premyslivy a az stoicky typ a mela modre oci, ktere jsem miloval 32 let a jeste i roky pred tim ... I never got over those blue eyes - I see them everywhere… Manzelka dost tezce nesla me pravidelne a v poslednich letech pred emigraci az prilis caste predvolavani k vyslechum, pravidelne zabavovani pasu (celkem 3x) a vyhruzky, kterych se dostavalo i ji ("Manzel pujde do basy, ty taky a deti dame do Detskeho domova na prevychovu!") nebo jen pouze mne ("Zavru te az zcernas, hajzle!" - autor: plk. Frantisek Zela, StB).

A pritom jsem nikdy nebyl zadny disident, anti-komunista nebo dokonce "odbojar", jak se ted zase vynoruji ti "kukuricni partyzani" se zajmem o statni priplatek. Byl jsem vzdy naprosto prumerny clovicek, sice nadprumerne telesne velikosti, ale to bylo tak vsechno. Nepil jsem, nekouril jsem, nikdy jsem nechodil do hospody (ale ani taky na fotbal, hokej, na myslivecke plesy a jine spolecenske udalosti).

Muj jediny konicek cili hobby, bylo sbirani gramofonovych desek, obzvlast zahranicnich. To jsem pouzival i jako vymluvy proc jsem chodil do jazykove skoly do anglictiny: "Ja tam chodim proto, abych rozumel tem textum a o cem ti Beatles zpivaji!" Mimochodem ani texty Beatles nevynikaji zvlastni intelektualni urovni, jako vymluva to bylo slabe, ale v CSSR to proslo. A postupne jsem nashromazdil daleko nejvetsi sbirku elpicek od Beatles, ktera snad v Cesku byla. Sbiral jsem je, nebyl jsem zadnym prekupnikem, ani jsem s nimi nekseftoval - jak jsem obvinen jeste letos v kvetnu v Kojetine. Docela mne takove obvineni mrzelo - nepochopeni a nespravedlivy odsudek mrzi daleko nejvic.

Gramofonove desky byly take v pozadi vetsiny mych predvolani k vyslechum. Vetsinou si nejaky vykuk stezoval, abych se tim nahodou "nezakonne neobohacoval" (neprodaval jsem je) a nebo abych snad "nerozsiroval zapadni kulturu" (to jsem byl vinen, protoze jsem ze svych desek cas od casu porizoval nahravky na magnetofonove pasky pro kamarady a zname). Jen asi dvakrat z celkoveho poctu nekolika desitek vyslechu jsem tam byl kvuli necemu, co jsem nekde rekl a "vyjadril nesouhlas se socialistickym zrizenim statu". Tak jsem se stal zamlklejsim a dalsi problemy tohoto typu pak uz nebyly.

Zajimave bylo, ze soudruzi nikdy nezjistili jine zajimave veci, kterym jsem se tehdy venoval, at uz to bylo (v te blaznive CSSR) ilegalni rozmnozovani tiskovin jako ruzna prohlaseni Charty77 (sam jsem Chartu nikdy nepodepsal, i kdyz mi to bylo nabidnuto, protoze kdyz jsem videl ty komunisty, co to podepsali pred mnou, tak jsem si rekl, ze s takovymi lidmi nechci byt ani na jednom papire), nebo Capkovo Proc nejsem komunistou nebo Solzenicynovo Nezit se lzi, pasaze ze Souostrovi Gulag, nebo Orwelluv 1984. V tomhle byla rozsahle zapojena i moje manzelka.

Dalsi zajimavost, kterou soudruzi na Smetanove ulici tusili, ale nikdy se jim to nepovedlo nejak cimkoliv dokazat byl muj opakovany pobyt v zahranici "bez povoleni ceskoslovenskych uradu". Byt slo vetsinou jen o sousedni "socialisticke staty", delalo mi perverzni radost byt schopen prekrocit hranice bez razitka v pase, obzvlast kdyz oni zase radi mi ten pas zabavovali. Vrcholem me drzosti v tomto smeru bylo, kdyz jsem (bez razitka v pase) prejel hranice z Makedonie do Recka, pul dne pobyl ve meste Thessaloniki (jo, pekne) a pak se zase vratil. S manzelkou a dvema detmi a Skodou 120. Tehdy mne velice kvuli tomu i vysetrovali, vsechno jsem poprel. Podle mne to udala nejaka kurva zavistiva, ktere jsem ukazoval diapozitivy. Hned potom barevne diapozitivy ORWO nestastnou nahodou sezehlo slunce. Zadne jine dukazy nebyly a proc bych prece soudruzi vubec jezdil do Recka, neee?

Bylo toho zajimaveho daleko vic, ale jak jsem uvedl nahore, cokoliv, co by mohlo nekomu v dnesnim potrhlem Cesku ublizit, hodlam zamlcet. Takze oni toho o mne soudruzi zas tak moc nevedeli, cemuz jsem byl naramne rad.

Teprve asi pred rokem jsem se dozvedel, ze na mne nejaka svine poslala udani, ze dojizdim na americkou ambasadu v Praze (oni to nazyvali ZU USA), kde jsem mozna i "zpravodajsky vytezovan" - tedy delam spiona pro Americany. Nebyl jsem na to ani tazan, asi to byla prilis velka hovadina i pro soudruhy z StB. Ovsem zapsano to bylo - dukaz je zde. Skutecnosti je, ze jsem nikdy nebyl na pude ambasady USA v Praze, ani tehdy ani ted, i uz jako americky obcan. Nemyslim, ze jsem ani nekdy sel okolo.

Misto toho mne naprosto nesmyslne obvinovali a vysetrovali z kradeni lihu (nikdy jsem neukradl ani stamprli), nebo melasy, z ktere se ten lih vyrabel. V mnozstvi celych cisternovych vagonu, nebyl jsem zadny troskar, aspon podle nich. Opet jsem nikdy zadnou melasu, ani litr, natoz vagony, neukradl, ale vysvetlujte to tem primitivum! Tehdy mne zachranilo, ze jsem byl obvinen spolecne s vedoucim zeleznicni vlecky Oldou Koldou (ani on nic neukradl), ktery byl ale zaroven predsedou ZV KSC. To pomohlo.

S Oldou jsme za ty roky meli nekolik spolecnych akci, nazvatelnych "vedlejsi vydelkova cinnost". On se mnou rad spolupracoval pro me rozsahle organizacni schopnosti a schopnost jezdit jakymikoliv vozidly (to uz jsem delal externiho ucitele v autoskole), ja jsem ho rad bral do spolku coby "psa obranare", kdyby nas zase nejaky kokot obvinil, ze jsme nekde ukradli neco jako tu melasu. Opakuji, ze jsme nikdy nic neukradli - ale doba byla zla a lidi byli strasne kurvy - a jsou asi dosud.

Olda (uz zemrel) byl presvedceny komunista a muj vztah k socialismu mu nebyl tajemstvim. Jednou, kdyz on uz mel nejakou stamprli v sobe a ja jsem utrousil jakousi pochvalu na vyhody imperialismu, uplne vzpenil a zacal na mne kricet: "Uz mne kurva seres s tou svou Amerikou! Sak se seber a tahni tam! Myslis, ze tam na tebe nekdo ceka? Nic neumis a si blbe jak svina! Zdechl bys tam hlady, blbce!" O tom, ze bych se tam nedomluvil (obvykly dodatek) uz nic nerikal, protoze vedel, ze tou dobou uz jsem mel i statnice z anglictiny (kvuli tomu, abych rozumel textum Beatles, prece).

"Ja ze bych se tam neuzivil? Ja jo, ale ty ne! Jeste jsem neslysel o zadnem kapitalistickem state, kde by meli predsedu KSC z povolani!", popichoval jsem ho dale. Olda na mne uprel sve alkoholem zpusobene krvi podlite oci a jen polohlasem a pohrdave pravil: "Vole!" V roce 2003 jsem Oldu navstivil a tohle jsem mu pripomenul, s tim, ze jsem hlady neumrel. Olda byl v te dobe soukromym majitelem lokomotiv a jen se tomu zasmal.

Jedna z nasich akci s Oldou byla likvidace zeleznych prepravnich beden - slo asi o milion kusu. Bedny bylo treba zbavit plasticke vlozky, aby tam zbylo jen zelezo, nalozit na nakladak (ridic jsem byl obvykle ja) a dovezt k zeleznicni vlecce a nalozit na vagony, ktere byly odeslany do huti (to uz mel zase Olda na starosti). Bedny byly na nekolika obrovskych plochach naskladany do vyse dospeleho cloveka. Vzdy kdyz jsem mel potrebne publikum, tak jsem si vzal jednu bedynku, stoupl si na ni a koukal se pres ty bedynky. A ti ostatni uz vedeli, co se mne maji zeptat: "Rosto, co tam vidis, za tema bedynkama?" A ja jsem odpovidal: "Dubrovnik!"

A tak jsme sedeli s manzelkou na zidce nad morem ve vesnici Morenia u Jaderskeho more, divali se na zapad slunce nad morem a vzadu byl videt ostrov Hvar a dalsi den jsme se meli vracet zpatky do Ceska. "Co tam asi zase na tebe ty svine vymysli?", rekla s obavami, protoze pred nedavnem probehlo druhe zabavovani nasich cestovnich pasu "protoze nebylo v zajmu CSSR abyste nadale cestovali do ciziny". "Asi bude lepsi emigrovat. Nerada bych, aby te zavreli."

"No ja uz se tou myslenkou zabyvam hooodne dlouho." pravil jsem.

"A proc jsi to nerekl driv? Decka se mohly narodit uz v Kanade!", manzelka rovnou doporucila i cil.

"No protoze jsem si myslel, ze bys nechtela!

"Ale prdlajs! Neni na co cekat. Zarid to!", rekla manzelka.

A ja jsem to zaridil. Me organizacni schopnosti uznaval i nas predseda ZV KSC Olda Kolda. Sedm mesicu na to uz jsme se nezakonne zdrzovali mimo uzemi CSSR.

Kdyz jsem tuhle scenu popisoval manzelcine bratrovi asi pred rokem, tak nad tim zakroutil hlavou a rekl: "Vidim, ze jsem neznal ani svou vlastni sestru!".