Červenec 2013

Jak jsem vstoupil do JZD...

Ross Hedvicek

Za Rakouska-Uherska byli Hedvickove zemedelci-zelinari, takzvani snobolinari. Aspon tedy kojetinska vetev Hedvicku, videnska vetev Hedvicku byla ponekud urednicka, co taky ve Vidni, sazet mrkev na Mariahilferstrasse? No a pak prisla prvni republika, to jeste slo, pak druha valka, vsem strycum (bylo jich sest) se povedlo vratit se zivi z nucenych praci na kopani protitankovych prikopu v Prusku, pak chvili po valce to vypadalo optimisticky a pak prisli komunisti - a kojetinsti Hedvickove, nejak prilis zahledeni do zeme, byli najednou uvrtani a ztraceni v tom Kojetine jako ztraceny zidovsky kmen v Etiopii.

A nejen ze se na obloze neobjevil zadny neoznaceny C-130, ktery by je odnesl nekam jinam, naopak - objevily se JZD, mistne po hanacky (Hanaci maji celkove tendenci nazyvat veci pravymi jmeny) zvane "kolchozy". Do kolchozu vstupoval typicky sedlak nasledovne: Prisla "komise" z narodnoho vyboru a sdelila sedlakovi, ze od zitra je clenem JZD.

Byly pripady, jako strec Polda Jez, ktery vzal vidle z hnojska a milou komisi hnal Vyskovskou ulici az na radnici na namesti (utikali bystre, zadny nebyl ani pichnut, jen postraseni), jenze ty zase mely zapornou stranku, ze strec Polda, ktery mel dve deti (meho bratrance Ladu a sestrenici Fanynku) byl tentyz vecer ubytovan U dvou lvu v Olomouci (budova soudu) a od pristiho dne na Mirove, kde zustal dalsich sest let. To presvedcilo ostatni, ze nabidku dobrovolneho vstupu do JZD je treba seriozne zvazit.

Dalsi uz byli umirnenejsi, jako muj italsky stryc Brix (taky sedlak v Kojetine), kteri nabidku vstupu do JZD odmitli bez vidli, jen poslanim komise do prdele. Takovi pak dostali moznost pokracoval v soukromem hospodareni. Dostali ale vymereny "dodavky". Museli "dodavat" statu maso, mleko, vejce, obili, atd. Pak byly dve moznosti - bud jim dodavky byly vymereny tak vysoke, ze nikdy nebyli schopni je splnit a nebo i kdyz je splnili, tak je stat, representovany Zemedelskym vykupem odmitl prevzit - vysledek byl v obou pripadech stejny - neplneni statem urcenych dodavek zemedelskych vyrobku.

Coz byl velice zavazny zlocin - trestal se vezenim, jen par let, nic moc, v pripade ze slo o nedodavku jen treba kosiku vajec nebo neco mensiho, pak byli sedlaci potrestani jen mirne - jen tak 3-4 mesice v tabore nucenych praci, s nastupem pred zacatkem zni... Taktez kdyz byl sedlak jeste ve vojenskem veku, bylo zvykem je pred zacatkem zni volat na "neodkladne vojenske cviceni" - v nadeji, ze se sedlakova manzelka z toho sama zblazni a donuti manzela ke vstupu do JZD. Casto to fungovalo - nekdy ne. Nekdy proste sedlak jednoho dne rozdal dobytek i polnosti pribuznym a odesel pracovat do huti do Ostravy nebo do VZKG. Tohle fungovalo jen par let - pak zacali komunisti vydavat i pro deti vychazejici ze skol tzv. "umistenky" - ze jste dostali urceno kde mate nastoupil a hotovo. Zadne odstehovani se do Ostravy, tady jste jednou kulacke deti, vy bando burzoazni, vsichni pujdete do JZD a tam vam ukazeme. My vas zlomime!

Tak se drive nebo pozdeji hodne Hedvicku ocitlo v JZD. V JZD vladl agronom zrzavy Kotek, protoze predseda mel kancelar na namesti. Kotek, liska zrzava, si s Hedvickama uzil spoustu legrace. I kdyz byl agronom, tak prisel jednou na kravin (kravin patril pod zootechniky, aby bylo jasno) a nikde nikdo. Byl to ten stejny kravin, kde stary Jakub Soldan hral kravam na varhanky, aby je aspon nejak zabavil, kdyz jim nemel dat co zrat. A jak tak Kotek prochazel okolo vlecky se zelenym (= krmenim) tak cosi zasvistelo vzduchem a Kotek, ten dacan zrzava, se podvedome shybnul. A do bocnice vlecky, kde mel pred vterinou hlavu se zapichly vidle. Trojky vidle. Ha! Kdo to udelal? Ci jsou to vidle? Vojty Kousala co jezdi se zelenym! Ale Kousal uz lezi tyden doma se zadama, ma housera a navic je to kostelni okno, ten by to neudelal. To musel byt nekdo z Hedvicku... ti chodi do kostela jen na Vanoce... Nikdo nebyl pristizen - ale bratranec Franta Hedvicek, znamy vtipalek pozdeji na Kotka casto pokrikoval "Jaryne, zohni se!"

Bratranec Franta byl "detikar" - coz znamena ridic pasoveho traktoru sovetske vyroby znacky DT-54, zveneho "detik". Detik byl slozity stroj, mel obrovsky, tedy OBROVSKY naftovy motor, ktery nemel elektricky starter, ale maly benzinovy motorek na prave strane, co se startoval skubnutim za snuru. Takze se nalil benzin do maleho motorku, parkrat se skublo provazem, motorek zacal vrestet a pak se pres spojku startoval dyzlak... ruky od toho bolely, hruza. Bylo to neco tak obtizneho, ze kdyz se podarilo detika nastartovat rano, tak zustal nastartovany az do vecera... detikem se oralo, selo, mackala se tim silaz v silaznim dole - melo to takove siroke pasy...

No abych zase neodbocil... Jaryn Kotek byl sice ostrazity, ale jednou taky prisel prilis blizko na dosah strecovi Bohusovi (jinak rozvazny a rozlozity chlap, nejstarsi z mych strycu a otec vtipalka Franty), ktery po Kotkovi chmatl, chytl ho pod krk, podrazil mu nohy a jeste si mu klekl na bricho. A zvolal hlasem mocnym na sveho syna Frantu - prihlizely davy lidi.... "Fanosu!!! Skoc do detika a prejed mu pasem pres hlavu! Ja tu kurvu drzim!" ... no nakonec ho teda pustil, ale je z toho videt ze Hedvickove oplyvali smyslem pro humor i v kolchozu...

No a pak prisla rada i na mne.. dostal jsem "umistenku" - kde jinde nez do kojetinskeho kolchozu. Mel jsem svych 198 cm a 115 kilo, svaly na rukou jako Herkules (Rambo tehdy jeste neexistoval) a bylo mi devatenact, v tom veku ma mladez ve zvyku se tvarit sverepe, tak jsem vypadal taky sverepe - dokonce tak moc, ze pouhy muj zjev zastavoval rvacky na vesnickych zabavach - o cemz muze svedcit muj svagr Pavel (tehdy nebyl svagr, tim se stal az casem), ktereho na zabavach porad chtel nekdo mlatit. To pak vzdy pribehla moje sestra, "Rosto pod ven, Pavla tam chcou zbit!" a tak jsem vysel ven a beze slova se postavil za utocnika. Pavel se podival vzhuru a bitkar se otocil taky kam se to Pavel diva a s hruzou zmercil mne. "A co ty chces?" "Abys ho nechal a uz si ho nevsiml!" "No sak ja, sak se nic nedeje, ne???" A bylo to... timhle zpusobem jsem se zucastnil mnoha rvacek..

No tak takovy jsem byl zjev. V kancelari JZD na namesti mne poslali "na kravin", ze se mam hlasit u Kotka - u zrzaveho Kotka, aby bylo jasno. Tak jsem tam prisel, zohnul se ve dverich, abych prosel a pravim Kotkovi, hlasite, jak je mym zvykem: "Menuju se Hedvicek a dostal sem sem umistenku!". Kotek sedel za stolem, stoupl tak rychle, ze i zidli za sebou prevratil a s ocima navrch hlavy zoufale vydechl: "Hedvicek! Este jeden! A takoveeeeee!!!!"

Tak jsem vstoupil do JZD.