Červenec 2013

Klub ceskych strojvudcu v St. Jacobs. Ontario...

Ross Hedvicek

V polovine osmdesatych let zakoupilo Ceske sdruzeni v Kitcheneru, Ontario budovu v blizke vesnici St. Jacobs. Velmi zasluzny cin. Budova byla nejaka byvala zajezdni hospoda, hospoda byla v prizemi, nahore byl byt, v pomerne opustene, ale velmi pekne lokaci, na brehu reky jmenem Grand River, uprostred zvlnene krajiny obyvane Mennonity, s jejich bryckami, konmi a cernymi klobouky. A protoze ceske sdruzeni nebylo pro ty kanadske snoby dostatecne velka pravni entita, tak si na sebe mortgage vzal Stanislav Reinis (cest a slava mu!) a teprve po zaplaceni to bylo prevedeno na Ceske sdruzeni.

Tento cesky klub se stal rychle centrem ceskeho deni v tomhle koute Ontaria a kultura tam jen svistela. Jezdily tam emigrantske celebrity jako Ota Ulc, Josef Skvorecky (tehdy to byl mrnavy belovlasy muzicek s pomnenkove modryma ocima, casem pak vyrostl), pani Skvorecka, s jejim tehdy popularnim ucesem "slepice vlaska", promitaly se filmy jako "Fararuv konec" (podle Skvoreckeho knizky). Prodavaly se tam knizky z 68 Publishers (ja jsem si je nechal posilat primo od nich z Toronta a vzdy radne zaplatil, pani Skvorecka si stezovala ze emigranti nechteji platit), dodnes jich mam vetsinu v knihovne, krome tech co si nekdo pujcil a uz nevratil. Vsechno jsem to absolvoval, vcetne staveni plotu (coz si uz nepamatuji, ale pred par lety mi kdosi tvrdil, ze jsem tam byl) a budovani volejbaloveho hriste (tam jsem byl, to si pamatuji, ale nikdy jsem tam nehral).

Jezdily tam i hudebni celebrity jako Karel Kryl (byl jsem u toho, Kryl opravdu chlastal pivo po galonech), Vlasta Tresnak (plase vypadajici kluk, opravdu v Karline bydli jen sami cigani? nikdy jsem tam nebyl) a tak podobne. Po 1990 zacali jezdit i umelci-komunisticti kolaboranti z Ceska (aby mohli v ceskych novinach nabubrele psat, ze byli na americkem turne neco jako Bruce Springsteen) a to uz jsem tam byl jen jednou, kdyz vystupoval Lasica a Satinsky. Na dalsi hvezdy, jako Hana Zagorova (pry pri vystoupeni plakala, kdyz tam odpipala Maluj zase obrazky, vsechny emigranty to pry strasne dojalo, nebyl jsem u toho), Ljuba Hermanova, Jirina Bohdalova a takovi uz jsem nemel nervy. Udajneho komika Donutila si tam nepamatuji, ten si ale udelal ostudu zase v podobnem klubu tady v Miami, stejne jako jiny showman Milan Markovic.

No a mimo tyto celebrity byl cesky klub vzdy plny jinak nevyznamnych ceskych emigrantu, vsechno inzenyri (byl Bubak taky inzenyr? Pamatuji si, jak byl na mne Bubak nasranej, kdyz jsem zacal v klubu zadarmo rozdavat chicagskeho Hlasatele, ktery mi posilal stary pan Kucera, kdezto Bubak chtel za Dobry den predplatne), vetsina z nich hned po emigraci zacala neopravnene a zrejme i ilegalne pouzivat v Ontariu velice popularni titul "P.Eng.", jo a i tam si to dali na vizitky a na jmenovky na zvonku u dveri. A tak se tam potom objevil i muj soused z ulice na Westwood Drive, kde jsme tehdy bydleli, rumunsky emigrant jmenem Ion Ionescu (nebo tak podobne), presneji tedy "inzenyr Ion Ionescu" - jak rad zduraznoval a daval najevo. Mnozstvi ceskych inzenyru ho velmi fascinovalo a privadelo temer do vyvrtky. Zcela bezne se lidi ptal, ze jestli jsou "taky inzenyr?". Jo, jasne, ze ano. A Ion jen zaril...

A vsechno jsem zase pokazil ja - ja destruktivni zivel. Nakonec prisel Ion, prestoze mne znal z ulice, zpovidat i mne, jak je to s mym vlastnim inzenyrstvim. Skoro jsem mu vyrazil dech svou informaci, ze jsem za minuleho zivota za zeleznou oponou nebyl inzenyr, ale jezdil jsem hovnocucem. A co teda delas v klubu inzenyru?, tazal se mne s prisne povytazenym karajicim obocim. Byl jsem mu zrejme uz delsi dobu podezrely, obzvlast kdyz mne nekolikrat zahledl za volantem nakladaku firmy Overland.

Nejlepsi obranou je protiutok a tak jsem se zacal naopak vyptavat ja, jak se on dostal do klubu plneho inzenyru? S usmevem cloveka, ktery je nade mnou mi vysvetlil, ze on je taky prece pravoplatny a certifikovany inzenyr a protoze z Rumunska z neznameho duvodu nikdy neemigrovalo tolik inzenyru jako z Ceska, tak nemaji svuj klub a on tedy chodi do ceskeho inzenyrskeho klubu. A ze by ho teda zajimalo, jak pri takovem ubytku inzenyru dokazou v Cesku udrzet zeleznice a vlaky v provozu? A to uz jsem to pochopil.

"A na ktere trati jsi jezdil?" zeptal jsem se. "Na Brasovia-Bucuresti, na dieselu!" pravil pysne. A bylo jasno. Ion, ktery vedel, ze jeho povolani strojvudce na lokomotive je v anglictine zvano "engineer", zil mnoho mesicu v dojmu, ze z neznameho duvodu v CSSR doslo k masovemu exodu strojvudcu a ted se setkavaji kazdou nedeli na nedelni brunch v ceskem klubu na brehu Grand River a zpivaji si tam "Jede jede masinka, kouri se ji z kominka!" - v klubu ceskych strojvudcu v St. Jacobs, Ontario. Pokousel jsem se mu vysvetlit (nevim zda to pochopil), ze tihle inzenyri jsou jina sorta, jen potrouble deti komunistickych rodicu, kteri se dostali na vysoke skoly protekci a byli tak blbi, ze se nemohli uplatnit ani v socialismu, tak emigrovali v blahove nadeji, ze na zapade pred jejich titulem nekdo sedne na zadek. Po sametovem podfuku se skoro vsichni vratili zpatky do Ceska, delat "biznis" a dnes jiz asi stastne odpocivaji v sudech na dne Orlicke prehrady.

Prislo mi to k smichu a hlasem mocnym jsem vzkrikl na ostatni sedici v hospode: "Vsichni jste strojvudci!!! Vsichni! I ty, a ty, a ty!". Od stolu se zvedly hlavy profesoru z okolnich univerzit (University of Waterloo, University of Western Ontario, Wilfried Laurier University, Brock University, York University a University ot Toronto) a prestoze uz v sobe meli mnoho pullitrovek ceskeho rumu (prodaval se tam a profesorum chutna cesky rum vice nez Bacardi), tak si mne zmerili prisnym pohledem: "Tak Hedvicka jsem jeste ozralyho nevidel!" a nalili si dalsi rundu.

Ja nevim, me uz se nechce rozsuzovat, kdo je ozraly a kdo ne. Cas oponou trhnul...