Červenec 2013

Na hristi TJ Slavoj Kojetin...

Ross Hedvicek

Pri sve nedavne navsteve Ceska jsem mel z pujcovny na videnskem letisti pujceny Opel Zafira Touring TDI, takovy minivan, takze jsem tam mel dost mista. Jezdil jsem vsude mozne, setril svou zranenou nohu a za tri tydny jsem na tom najezdil 3500 km. Naftu jsem v ramci hesla "podporujte sve mistni obchody" kupoval vzdy v Kojetine na Trznim namesti, takze po peti tankovanich uz mne pani benzinarka znala.

Poprve se na mne oborila, ze nemuzu platit kredikartou, protoze ji nemam podepsanou, ze to musi mit kazdy podepsany. Klidne jsem vysvetlil, ze kazdy mozna, ale ja nemusim, ze na mne se vase blbe predpisy nevztahuji a prokazal jsem se platnym ridicakem. Pri druhem tankovani sice beze slov jen uz ukazala na chybejici podpis, ale uz mne mela nekde prokadrovaneho a uz vedela, ze jsem "ten Hedvicek". Hedvicek je v Kojetine bezne jmeno, dulezita tam byla ta konotace "ten". Asi jsem se nejak lisil.

Pri jednom z vecernich posezeni u rodicu mne muj otec se svym typickym sarkasmem oznacil za "druheho nejvetsiho dobrodruha v Hedvickove rodine". Prvni nebyl ten vidensky Eduard, ale jeden z otcovych peti bratru, ktery byl ve sve dobe regulerni Indiana Jones a o jehoz eskapadach za druhe svetove valky (valky, strelne zbrane a zenske) se i v rodine mluvi jen septem a nejmladsi generace uz o tom ani neni informovana. Muj otec pro to ma sve porekadlo: "Jsou veci, ktere si clovek s sebou bere do hrobu". Zmineneho stryce si moc dobre pamatuji, jako dite jsem u nej nekolikrat byl na prazdninach.

V prvni moment mne napadlo, ze bych mozna i ja mohl byt prvni, stacilo by zavzpominat, ale "doma neni nikdo prorokem", tak jsem nakonec zustal zticha. A muj otec mel taky pred casem operaci srdce. To by nebylo dobre. A treba ctit moudrost otcu a jsou prece veci, ktere si clovek bere s sebou do hrobu, ne?

Takze zpatky k Opelu Zafira. Jednou z mych oblibenych zabav bylo si pred vecerem vyjet do ulic a ulicek mesta, ktere jsem kdysi podrobne znal a ted jsem se dival vlevo vpravo, dvojka na volnobeh, okynko stazene dolu, diesel prijemne klapal a ja jsem velice casto cumel jako puk. Rikal jsem tomu "Hledani ztraceneho mladi". Jsem celozivotne pozorovaci typ a moje vsimavost lidi zcela bezne dost irituje, jak vidite i mezi ctenari tohoto blogu. Jednim z hlavnich povsimnuti bylo, ze lidi v celem Cesku (Kojetin, Praha ci kdekoliv) udelali nejvetsi pokrok proti minulosti ve kvalite aut, ktera maji, ty jsou na svetove urovni, tomu se neda nic vytknout. S bydlenim uz je to horsi, mozna si v tech baracich vymalovali, ale to je tak vsechno. Porad (prinejmensim mimo Prahu) bydli v tech chysich jedovych, v baraccich od dob cisare pana az po sedmdesate leta, do kterych si ovsem dali nova plastova okna. A pred tou chysi jedovou (treba v Kyselovicich u Prerova) stoji uplne novy Peugeot. Ja to nechapu.

Ti namysleni Prazaci zase bydli ve zprivatizovanych panelacich, ktere ovsem zvenku "zateplili" (oblozili polystyrenem) a taky si tam dali ty plastova okna. Vsichni jsou milionari. Maji garsonku v komunistickem panelaku oplacanou polystyrenem. Plastova okna jsou v soucasnem Cesku absolutni hit. Kazdy je chce. Plastova okna a kruhove objezdy v podstate definuji soucasnou Ceskou republiku. No a daleko nejhorsi znamku v Cesku ode mne dostava mysleni a uvazovani lidi. To se vubec nezmenilo. A protoze deti se uci od rodicu, tak ta nova generace je uplne stejna jako jejich rodice a prarodice.

No a ja si tak jezdim tim Oplem na volnobeh Kojetinem a delal jsem neuveritelne sproste a vulgarni veci - ja jsem zdravil lidi! Vetsinou beznym "Dobry den!" a pridal jsem i usmev. Naprosta vetsina ze mne byla v septickem soku. A kdyz jsem si vzpomel jmeno, tak jsem pridal i jmeno "Dobry den, pani Studentova!" a dotycna sla temer okamzite do krecu telesnych i mentalnich. Siril jsem des a bes a hruzu. Muj otec byl nekolikrat se mnou a ze sedadla spolujezdce mne za me hanebne chovani napominal. "Proc delas takove veci? Ona ted tyden nebude moct spat a bude premyslet, kdo ji to zdravil!" a ja "Je to neco spatneho nekoho jineho pozdravit?" , "No neni!", "No tak!".

Jednou z vyjimek, kterym jsem svou zdvorilosti nezpusobil psychickou ujmu, byl Otik Pavlik. Projel jsem okolo jeho domu, videl jsem ho uz zdalky a za jizdy (on ve vratech, ja v jedoucim aute) nasledovala nasledovala tahle rychla vymena pozdravu:

"Ahoj Otiku!"

"Ahoj Rosto!"

"Je, ty uz jsi starej!"

"Ty taky!"

A jel jsem dal...

A tak jsem dojel i k fotbalovemu stadionu TJ Slavoj Kojetin. Trocha historie: V soucasne forme byl stadion vybudovan nekdy zacatkem sedesatych let v ramci "Akce Z" - pricemz Z znamenalo "zadarmo". Na stavbe se tam podilel i muj otec, ktery byl pro svou zrucnost pro vystavbu "zapujcen" mistni pobockou VZKG. A i ja coby maly chlapec jsem mu tam nosil na tribunu kyble s maltou. Zajimave, co vsechno si pamatuji. V roce 1965 se na tomto stadione konalo mistni kolo III. celostatni spartakiady, kde jsem se uz zucastnil i ja jako zak v bilem tricku a cervenych trenyrkach. Moje matka se zase zucastnila XI. vsesokolskeho sletu v Praze v cervnu 1948 - ovsem mam podezreni, ze nemeli cervene trenyrky. Na opacne strane od tribuny stoji dodnes tzv. Brana borcu a na ni stoji zelezny cvicenec, symbol a logo one III. spartakiady. Stoji tam uz od toho roku 1965. Masaryky sundavali v Kojetine docela fofrem, komunisticke symboly jsou trvalivejsi.

Z kojetinskych fotbalistu si pamatuji jen tu dobu, kdy hrali Staroba, Hujecek a Rosta Vojacek a fotbalista se poznal podle toho, ze mel nohy vyrazne do O (jako vyse zmineni). A pak take pili spoustu piva v hospode Na hrazi. Dnesni stadion byl cerstve nastrikan na bezovo a na hristi probihal fotbalovy trening asi tak 20-25 letych. Sedl jsem si do prvni rady divaku, asi stridacka, nikde nikdo a dival jsem a fotil. Cumeli na mne divne, ale nikdo nic nerekl. Uplne nejlepsim hracem byl pomerne maly Vietnamec, ktery ale podle toho jak na sebe hraci pokrikovali vulgarismy mluvil naprosto perfektne cesky. Pozdeji jsem se na nej zeptal a bylo mi vysvetleno, ze zije v Kojetine od narozeni (vetsina obchodu na kojetinskem namesti ma vietnamske majitele) a je tedy naprosto pravoplatny "Kojecak".

Docela se mi to libilo. Cesky rasismus a sovinismus mi nikdy nelezl pod nos. Jako treba i ten podvedomy, kdyz ctu, ze "kanadska i britska vlada ma hodne problemu s ceskymi obcany", tak hned mi mistni cesky rasista (ktery si ani neuvedomuje, ze rasista je) zacne objasnovat "to nejsou Cesi, to jsou cigani!". No maji cesky pas nebo ne? Tak jsou Cesi. A narodil se tenhle Vietnamec v Kojetine, vyrostl tam a hraje fotbal za TJ Slavoj Kojetin? Ano, tim padem je to Kojecak jako poleno.

A vidim to i sam na sobe. Pristal jsem na letisti v Newarku, New Jersey, prochazim celni a pasovou kontrolou, ukazu svuj americky pas a pasovak mne odmavne a rika: "Welcome home!" - neboli Vitejte doma! To se mi nikdy v CSSR nestalo, vubec nikdy. Ale mozna je to tak dobre. Ja jsem doma tady, kde jsem se nenarodil a maly fotbalista TJ Slavoj Kojetin je doma v Kojetine, kde se narodil.