|
|
Červenec 2013  Zavidim...Ross HedvicekKazdy den na internetu komunikuji s desitkami lidi z Ceska. Jiste ze jsem si uz davno vsiml, ze jsme hodne odlisni, ale teprve posledni dobou si tak nejak sebekriticky uvedomuji, ze jim asi, mozna jen podvedome, zavidim. Nikoliv z materialni stranky, to prosim ne, ale ze strany celkoveho dusevna. Zavidim jim tu celkovou dusevni vyrovnanost a ten jejich pohled na svet, jak jsou "v pohode" a jak "to neresi" (ja nejsem v pohode a porad neco resim). To uzasne sebevedomi! Mne to privadi do vyvrtky! Mluvim tedy o sebevedomi me generace - lide stredniho veku az uplne stari. Generaci mladych Cechu jsem nikdy nepochopil, protoze tam byl definitivne setren ten rozdil mezi sebevedomim a bezvedomim. Zavidim jim tu schopnost verit zrejmym lzim, byt i oni sami v tomtez okamziku vedi, ze jsou to lzi. Zavidim jim tu schopnost nevsimave denne prochazet okolo zla a zit se zlem. Zavidim jim tu schopnost povazovat za kulturu cokoliv, ceho se zucastni vetsi mnozstvi lidi a radostne u toho jasaji ci se usmivaji. V tom pripade rekordy v kulturnosti drzi ta masova shromazdeni severoKorejcu v Pchjongjangu, kdyz na obrovskem stadionu divaci v hledisti mavaji barevnymi prapory, dokud pri pohledu z dalky nevytvori portret soudruha Kim Ir-sena. Zavidim jim tu schopnost jit ulici jejich rodneho mesta, zdravit se s lidmi, ktere znaji od drivejska, hezky se na ne usmivat a pritom vedet, ze to jsou lide, kteri znicili zivot jejich prarodicu, rodicu a mozna i jejich vlastni. Zavidim jim to lpeni na odkazu predku, lpeni na te rodne hroude prosakle krvi predku, zavidim jim i to dlouho dopredu zakoupeni misto na hrbitove. Tady jsou pohrbeni mi predkove a tak tady budu. Je to asi jako kdyby stat Izrael existoval uprostred Polska v okoli Osvetimi - tam prece jsou predkove vetsiny Izraelcu, ne? Zavidim jim tu moznost se kulturne vyzit a zajit vecer na koncert treba smyccoveho kvarteta, mezi ty mile, kultivovane a kulturni lidi, jinak by asi na koncert nesli, a az sedi v rade, tak se zpusobne divaji rovnou pred sebe, nikoliv na lidi sedici na opacne strane rady a nebo v rade pred nimi. Kolik z tech lidi, co tam okolo nich sedi asi bylo komunistu, kolik z nich asi bylo komunistickych vrahu a ruznych tajemniku, kolik z nich asi bylo komunistickych deti, co prozili vetsinu zivota s komunistickou protekci, kolik z nich je komunistickych vnuku, co je to dnes "uz nezajima", ale volit budou CSSD nebo KSCM. Jsou to vrazi, tajemnici, komunisti, jejich deti a vnuci? Ale aspon to nejsou emigranti. Ja jim zavidim, jak se ovladaji a predstiraji, jako ze nic... Zavidim jim tu schopnost si lizat rany jako psi a jeste u toho hlasite mlaskat... Ja jim zavidim jejich vlastenectvi, jak ziji cely zivot prikrceni a v predklonu a kdyz jim to reknete, tak se na vas rozhorcene obori: "Ale ja tak prece CHCI zit! To je moje vlast! Me se to tak libi! Ja ti taky nerikam, co mas ty delat? Kazdy si muze zit jak chce!" No jo, to je fakt. I ja jsem si chtel zit jak jsem chtel a proto jsem byl odsouzen k trestu odneti svobody nepodminene podle paragrafu 109, odstavec 2 Trestniho zakona v 1. napravne vychovne skupine (podle paragrafu 39, odstavec 2, pismeno a) a podle paragrafu 51, odstavec 2, mi byl ulozen i trest propadnuti majetku. Cituji: "Stupen spolecenske nebezpecnosti trestne cinnosti obvinenych je vysoky, nebot svym jednanim porusili zajem spolecnosti na bezpecnosti statu a pravo republiky na kontrolovatelnem pohybu obyvatelstva". Ono to vlastne ani neni vlastenectvi, ale celonarodni Stockholm syndrome. Deset milionu lidi najednou trpi Stockholm syndromem a tise si pri tom broukaji "pryc s tyrany a zradci vsemi...". Zavidim jim ty hrde pocity, jak se jim hrud dme pychou pri pohledu na panorama Prazskeho hradu nebo Hostynku na obzoru. Zavidim jim uz jen tu moznost, ze i kdyz sami na tom nemaji zadnou zasluhu, tak jsou stejne sebevedome hrdi na temer cokoliv, nejradsi na hokejisty ... (vite, ze slovo "hrdi" se rymuje se slovem "zmrdi"?) Zavidim jim ten pocit, chodit do hospody a popijet u stolu pivo, vino nebo slivovici a divat se do tvari lidi, kteri se k nim desitky let chovali jako kurvy a nebo jeste docela nedavno na ne psali udani na StB a posudky potrebne k povoleni zajezdu do Jugoslavie nebo studiu na nejake zasrane fakulte... Zavidim jim tu znalost, vedet co je vlastne smyslem zivota a jak s nim ma byt nalozeno (ja sam to nevim a trapi mne to), a pokud to nevi, tak je to netrapi, protoze se mysli, ze smyslem zivota je prave piti piva, vina a slivovice... Zavidim jim tu spokojenost sami se sebou, se svym zivotem, se svymi rozhodnutimi, zavidim jim tu jistotu, ze se neda nic jineho delat a nedalo se udelat a vsechna rozhodnuti minulosti byla spravna... Zavidim jim tu schopnost zit se svym vlastnim svedomim (pokud tedy nejsou rozvedeni)... Zavidim jim tu schopnost se sami nad sebou nezamyslet, kdo jsou a kdo by mohli byt, jak moc byli jejich rodice odpovedni za jejich vlastni pritomnost a jak moc jsou oni sami odpovedni za budoucnost svych deti a k cemu, k jake budoucnosti, oni sami ty deti odsuzuji... Asi jako v te basni od Mathew Arnold, jmenuje se to Self-Dependence: Weary of myself, and sick of asking What I am, and what I ought to be, At this vessel's prow I stand, which bears me Forwards, forwards, o'er the starlit sea. Coz je v mem prekladu: Znaveny sebou a chory otazkami kdo jsem a kdo bych mel asi byt na pridi lodi stojim, jenz unasi mne vpred, vpred, pod hvezdny morsky trpyt. Muj otec rikava "Jsou veci, ktere si clovek sebou ma vzit do hrobu!" (a je jasne po kom jsem to sve tajnustkarstvi zdedil). No jo, ale musi jich byt tolik? Ja vam zavidim, ze "to neresite" a ze "jste v pohode"... jste lepsi a silnejsi nez ja... mrzi mne, ze jsem nedostatecny. Zpátky |
