Srpen 2013

Sametový Auschwitz

Ross Hedvicek

Představte si, kdyby všechno bylo jinak... Představte si, kdyby v Auschwitzu byla sametová revoluce. Vězni by se prošli sem a tam po Appelplatzu a hrdinně by zvítězili.

Okamžitě by se mezi vězni vynořila "vedoucí osobnost" - byl by to kápo jménem Jidáš Havel (shoda jmen čistě náhodná a neúmyslná) - pokud to nevíte, tak kápové byli vybíráni esesáky z obyčejných vězňů, a za to, že byli snaživými pomocnicky, tak měli různá privilegia, která ostatní vězni neměli.

Kápo Jidáš Havel by se dál okamžitě do jednání s vedením tábora; nejen Auschwitzu-Birkenau, neboli Auschwitzu I, ale i Auschwitzu II (to byl ten s krematorii) a Auschwitzu III (což bylo asi 40 dalších táborů v okolí původního tábora). Prvním bodem bylo, že výměnou za předání moci v Auschwitzu kápovi Jidáši Havlovi bude Havlem zaručena beztrestnost všeho SS-personálu.

Rudolf Franz Höss, velitel tábora, Maximillian Grabner, vedoucí politického oddělení a Hauptsturmführer Fritsch (ten co do Auschwitzu zavedl Zyklon B) byli Havlovou spolupráci náramně potěšeni. Dokonce se vzali všichni za ručičky a svorně všichni dovedli Havla na Apellplatz a oficiálně ho vyhlásili novým velitelem tábora. Vězňové jásali a omdlívali nadšením a hlady.

Kápo Jidáš Havel dokázal držet slovo - žádný s esesáků nikdy nebyl potrestán - na to Jidáš dokázal dohlídnout. Aby potěšil i své bývalé spoluvězně (Jidáš Havel teď bydlel v komandantově vile) tak nechal zrušit ostnaté dráty. Vězňové znovu jásali a omdlívali nadšením, ale za dráty se jich vypravilo jen pár - byli tak vysílení, že stejně nemohli, a kam by taky šli, na Block 11 byli už zvyklí a byl to nakonec domov.

Pak Jidáš Havel vymyslel, že Auschwitz bude privatizován a že na to bude kupónová privatizace a každý bude vlastnit kousek Auschwitzu a tím pádem zbohatne. Vězňové ho milovali, to bylo až neuvěřitelné, co pro ně všechno ten kápo Jidáš Havel dokázal udělat! Náš dráhy kápo! A tak si vězňové stříhali vlasy a vytrhávali si i zbývající zlaté zuby a můstky a protézy a kupovali si kupónové knížky. A kápo Havel nařídil, že nad tím vším budou mít dozor esesáci v kožených kabátech, říkalo se takovým esesákům "Kožený".

Byli mladí, příjemní a hladce oholení - viditelně byli něčím předurčeni, aby správné naložili se zlatými zuby vězňů. Ovšem okamžikem, kdy kápo Jidáš Havel zaručil beztrestnost SS-mannů, zaručil také, že žádný z SS-mannů v administraci nebude vyhozen a kanceláře a z přístupu k táborovým penězům - bylo to v rámci akce "Nejsme jako oni". A tak se stalo že SS-manni v administraci táborů Auschwitz prostě zprivatizovali táborové peníze a skoupili většinu nových kupónů a s vězni zase vyběhli. Vězňům zase zůstaly jen díry v čelistech po vytrhaných zlatých zubech. Ale kápa Jidáše Havla pořád milovali a omdlévali nadšením při každé jeho vycházce do tábora.

No a tak tam žili šťastně a spokojeně. Jistě že se našli nespokojenci, kterým se to nelíbilo - hlavně ti, co měli příbuzné mimo tábor a nebo ti, co z tábora utekli ještě před sametovou revoluci. Žádali potrestání jakýchsi zločinců a prý jakousi "spravedlnost". A vedli řeči, že SS-manni a dokonce i doktoři jako profesor Carl Clauberg, Dr. Herta Oberhauser, Dr. Horst Schumann a nebo oblíbený Dr. Mengele by měli být trestáni. Za co? Vždyť to byli naši lidé a celou dobu nám tak pomahali a léčili nás, protestovali vězňové. "A i Bayer Aspirin mi pak dochtor Mengele dál, aby mne to nebolelo, když mne operoval", volal přesvědčené vězeň bez rukou a nohou.

Nakonec nebyl potrestán nikdo. Nebyly důkazy a trestat někoho bez důkazů - to přece nejde! Trestat SS-manny taky nebylo možné - protože všichni vězňové se na návrh kápa Jidáše Havla shodli, že kolektivní trest je prostě nepřijatelný – prosím vás, nejsme jako oni! A zase - nebyly důkazy. Nikdo nic neviděl, nikdo si nic nepamatoval. A tak, i když se sem tam vyskytla nějaká žaloba, tak ji po čase soudcové (taky SS-manni, kdo jiný by to dělal, byli to přece uznávaní a kvalifikovaní odborníci!) založili ad acta.

A tak tam žili a žili - šťastní a spokojení. Životní úroveň na blocích se prudce zvýšila, takže nikdo neprotestoval - vězni se sblížili s SS-manny, že po nějaké době už nebylo možno ani říci, kdo byl kdo. A všem to tam vyhovovalo.

A pak kápa Jidáše Havla navrhli i na Nobelovu cenu míru za sametovou revoluci v Auschwitzu. Ale nakonec ji nedostal - dostali ji irští teroristé. Možná proto, že terorista má aspoň nějaké přesvědčení; Jidáš nemá vůbec nic.

17. října 1998